Komparace účinků různých forem regenerace po zátěži pomocí myotonometrie

Souhrn

Cíl:
Objektivizace a komparace účinnosti regeneračních procedur na viskoelastické vlastnosti svalové tkáně m. soleus a m. gastrocnemius po zátěži.

Hypotéza:
Na základě zkušeností a frekvence využívání různých metod regenerace předpokládáme jako nejúčinnější metodu strečink a masáž.

Metodika výzkumu:
Komparace výsledků experimentálních studií provedených v ČR na FTVS UK, jichž se zúčastnili aktivně sportující studenti, a kde byla totožně použita metoda měření svalového napětí pomocí myotonometrie.

Výsledky:
Nejúčinnější metodou pro regeneraci svalů ve smyslu snížení svalového napětí se zdá být aplikace suché jehly. U sauny, lokální kryoterapie, pasivního odpočinku a masáže účinky nebyly prokázány a strečink způsobil zvýšení svalového napětí.

Klíčová slova:
svalové napětí, regenerace, myotonometr

ÚVOD

Studie se zabývá problematikou objektivizace jednotlivých regeneračních procedur na viskoelastické vlastnosti svalové tkáně po zátěži u m. triceps surae. Je zaměřená na změny svalového napětí jako fyziologický doprovod pohybu.

Přestože je svalové napětí často zmiňovaným pojmem jak ve fyziologické tak patologické rovině, představuje poměrně těžký úkol ho definovat, hodnotit a dále specifikovat. Svalový tonus závisí na stavu CNS a je průvodním jevem reaktivity svalu na zevní podnět. (Véle, 2006). Zevním podnětem může být i  sportovní výkon, po kterém svalové napětí stoupá.

Otázka účinné regenerace, z našeho pohledu ve smyslu trofotropního účinku, se v současnosti netýká pouze vrcholového a výkonnostního sportu, ale také sportu rekreačního. Nabízí se široké spektrum regeneračních procedur (termoterapie, hydroterapie, mechanoterapie, fototerapie). Zvyšuje se informovanost, dostupnost, cenová přijatelnost, a tím pádem i návštěvnost jednotlivých regeneračních center. Organismus každého z nás reaguje rozdílným způsobem a v jiné míře jak na pohybovou aktivitu, tak na jednotlivé regenerační procedury. Nabízí se tedy otázka, zda lze objektivně zjistit, na kterou metodu reaguje naše tělo nejlépe a pokud ano, pak jakým způsobem.

METODY REGENERACE A JEJICH VÝZKUM 

Autoři sledují souhrn pěti zástupců mechanoterapie a termoterapie, které byly do dnešní doby na základě myotonometrie objektivizovány v ČR. Jedná se o sportovní masáž, strečink a saunu, dále pak o v dnešní době populární kryoterapii a méně známou aplikaci suché jehly. Mimo tyto metody byly změny svalového napětí měřeny v závislosti na provádění mobilizace. 

Masáž

Masáž ve sportu je velmi oblíbeným a prakticky nejčastějším prostředkem pro urychlení procesu zotavení po výkonu. (9). Dělení účinků masáže není jednotné. Dle našeho názoru je to proto, že spolu jednotlivé účinky (biomechanické, fyziologické, neurologické, psychologické) (19) velmi úzce souvisejí, vzájemně se prolínají a nelze je od sebe zcela oddělit, jelikož i lidský organismus pracuje jako celek.

Jako první pilotní studie, která využila pod vedením Šifty měření změn viskoelastických vlastností svalu u zdravých jedinců, byla provedena na FTVS UK Novákovou, Šiftou a kol. (10). Jednalo se o objektivní zjištění úrovně zotavení svalové tkáně po specifickém mechanickém zatížení – porovnání účinnosti masáže a pasivního odpočinku po zátěži (anaerobní 60s Bosco test) (5). Na tuto práci navázal experimentální výzkum Novákové (1) rozšířený o aerobní zátěž (běh). Byla prováděna 5minutová uklidňující sportovní masáž m. triceps surae dle klasického protokolu sportovní masáže vyučované na FTVS UK. Masáž byla aplikována ihned po zátěži. Masáž provedl zkušený vyškolený masér.

Další studie, která byla provedená v rámci bakalářské práce Pavelkovou (11), porovnávala účinky strečinku, lokální kryoterapie a aplikace suché jehly. 

Strečink

Často používaný způsob zotavení svalové tkáně, který se provádí především za účelem protažení a následného uvolnění svalů společně se šlachami příslušného svalu. Jedním z cílů strečinku je zlepšit svalové napětí, obnovit tělesnou rovnováhu a dosáhnout dokonalejší fyzické kondice a zlepšení zdravotního stavu (17). V experimentální studii Pavelkové (11) byla použita klasická metoda pasivního strečinku, tedy pasivní protažení m. triceps surae ve stoji zánožném do pocitu tahu, a to bezprostředně po výkonu (30minutovém běhu) po dobu 5 minut. Pasivní protažení ve svalu vyvolá nejen protažení svalových komponent, ale i vaziva, šlach a facií, zlepšuje se elasticita svalu a následně se sníží viskozita.

Lokální kryoterapie

Lokální kryoterapie je běžně užívána k léčbě zranění pohybového aparátu (kostí, vazů, svalů a šlach). Metoda je užitečným doplňkem sportu (7). Lokální léčba chladem – v tomto případě míněna kostka ledu – snižuje teplotu kůže o 7-9 °C a mírně ochladí pod ní ležící tkáň, protože se kombinuje kondukce s konvekcí v podkožním cévním plexu. Lokální statická kryoterapie kostkou ledu snižuje aktivační práh tkáňových nociceptorů a rychlost přenosu bolesti nervovými vlákny (8). Aplikace chladu způsobuje přechodně vazokonstrikci, redukuje intracelulární metabolismus v místě ochlazení se snížením spotřeby kyslíku, zpomaluje zánět, snižuje reflexními mechanismy svalový spasmus (7).

V  případě tohoto výzkumu se jednalo o lokální kryoterapii – aplikaci ledových kostek uzavřených v obalu na m. triceps surae po aerobním výkonu po dobu 5 minut. Jednalo se o statické působení na plochu celého svalu. Aby nedošlo k poškození povrchové tkáně, byl led přikládán přes 2 vrstvy tkaniny (11). 

Suchá jehla

Aplikace suché jehly vychází z léčby spoušťových bodů a je běžně používána v rehabilitační medicíně. Používá se na odstranění trigger pointů ve svalové tkáni. Po zabodnutí hrotu jehly do centra trigger bodu dochází zpravidla k okamžité úlevě a snížení napětí celého svalu, včetně trigger pointů (18).

Terapie spoušťových bodů má široké spektrum využití od postizometrické relaxace až po akupunkturní terapii (12). Metody jako suchá jehla nebo akupunktura jsou obvykle užívané k léčbě bolesti pohybového aparátu (3). Z nedávného výzkumu (4) vyplývá závěr, že aplikace suché jehly spolu s tradiční terapií je více efektivní na utlumení bolesti pohybového aparátu než tradiční terapie samotná. Aplikace suché jehly byla prováděna zkušeným odborníkem. pouze na musculus soleus.

Následoval experimentální výzkum v rámci diplomové práce Dastycha (2), jenž sledoval vliv sauny na svalové napětí po zátěži v porovnání s pasivním odpočinkem. 

Sauna

Sauna je další z hojně využívaných metod při regeneraci svalové tkáně. Jelikož sauna působí na organismus jako celek a v organismu se jednotlivé systémy a orgány navzájem ovlivňují, není možné zcela izolovat účinky saunování na každý jednotlivý systém (2). Tato skutečnost komplikuje interpretaci výsledků stejně jako u výzkumu masáže.

Procedura saunování proběhla v prostorách FTVS UK. Každý testovaný setrval 10 min. v potírně (teplota 95 °C, vlhkost = 30 %), z toho 8 minut v poloze vleže na zádech s pokrčenými koleny na druhém stupni lavice a poslední 2 minuty na stejném místě vsedě se spuštěnými dolními končetinami. Následovalo celotělové opláchnutí vlažnou vodou po dobu 15 sekund a ochlazení v bazénku (9 °C). Každý účastník setrval v bazénku tak dlouho, jak mu to bylo příjemné, z toho byl nejkratší čas 25 s a nejdelší čas 40 s. Poté následovalo opakování celého cyklu saunování ještě jednou. Na závěr následoval pobyt v odpočívárně (28 °C) vleže na zádech pod přikrývkou. Odpočinek trval 30 min. (2).

Poslední výzkumnou studii, využívající myotonometrii, provedl Judl (6). Jedná se o studii spadající do oblasti fyzioterapie a ne do oblasti sportovního tréninku, avšak domníváme se, že v rámci popisu výzkumu, majícího jako společného jmenovatele změny viskoelastických vlastností svalu a jejich hodnocení pomocí myotonometru, je vhodné i tento výzkum zmínit. Jednalo se o vliv mobilizace SIS a aplikace suché jehly na výskyt trigger pointu v m. soleus. 

Mobilizace

Funkční poruchy pohybového aparátu jsou jednou z nejčastějších příčin vzniku změn svalového napětí ve smyslu hypertonu a obráceně, hypertonní sval způsobí funkční poruchu na příslušném segmentu – blokádu příslušného kloubu. Existuje spojitost (9) mezi funkční blokádou SI skloubení a vznikem trigger pointu v oblasti m. soleus (laterální porce). Jinými slovy, změna svalového napětí v m. soleus může způsobit blok SI skloubení a obráceně. Mobilizaci SI skloubení v případě nálezu blokády provedl u každého probanda stejný zkušený fyzioterapeut. Použita byla mobilizace SI kloubu vleže na boku. Suchá jehla byla aplikována identicky jako u studie Pavelkové (11).   

METODIKA VÝZKUMU

Všechny zmíněné studie proběhly na FTVS UK. Jednalo se o experimentální pilotní studie. Ve studiích Novákové (9) a Pavelkové (11) se jednalo o jednoskupinový experiment s cross-over designem. Dastych (2) a Judl (6) provedli dvouskupinový experiment. Vstupními proměnnými ve všech výzkumných studiích (kromě fyzioterapeuticky zaměřené práce Judla) byla sportovní zátěž a následně intervence různými druhy regeneračních metod. Výstupními proměnnými byly změny ve svalovém napětí a elasticitě svalu.

Všech výzkumných studií se zúčastnili zdraví aktivně sportující studenti FTVS UK (16 žen, 14 mužů, věk 25,7± 2,37). Všechna měření proběhla v kineziologické laboratoři FTVS UK vždy stejným způsobem. 

Myotonometrie

Jedná se objektivizační metodu, která zkoumá viskoelastické vlastnosti svalu. Myotonometrem je simulována palpace svalu. V současnosti se u nás touto objektivizací palpačního vyšetření  zabývali Šifta, Süssová a Otáhal (2004, 2005, 2006, 2008). Šifta (13) je názoru, že palpační vyšetření je zatíženo větší chybou než u vyšetření přístrojem, kde vzniká chyba absencí proprioceptivní složky. Uvádí, že při měření myotonometrem je nejvhodnější metodou pro hodnocení svalové tkáně zobrazení velikosti odporu tkáně v závislosti na hloubce zanoření měřícího hrotu do zkoumané tkáně. Výsledkem je hysterézní křivka vznikající při zasouvání a vytahování měřícího hrotu do měkké tkáně. Tuto křivku lze následně použít pro relevantní popis viskoelastických vlastností měkkých tkání. 

Měření myotonometrem

Stav zotavení svalové tkáně byl zjišťován nepřímo pomocí myotonometru, kterým je simulována palpace svalu. Hodnoceny byly viskoelastické vlastnosti svalu (tuhost, elasticita). Měřením viskoelastických vlastností měkkých tkání pomocí myotonometru a popisem hysterézních křivek se zabývá primárně dizertační práce Šifty (13), který dále téma rozšiřuje (14, 15, 16) a navazují zde zmiňované experimentální výzkumy Novákové (9), Pavelkové (11), Judla (6), Dastycha (2).

Měření myotonometrem probíhalo ve všech výzkumných studiích totožně. Testovaný se nacházel v poloze vleže na břiše, měřenou dolní končetinu podloženou tak, aby byla v mírné flexi. Tato poloha byla volena z důvodu uvolnění lýtkového svalu. Byla měřena střední část m. gastrocnemius caput mediale a střed bříška m. soleus. Jedná se o svaly povrchové, dobře palpovatelné, a tudíž vhodné pro sledovaný účel (13). Každý sval byl  změřen 2x.   

VÝSLEDKY A DISKUSE 

Pokud se podíváme na výsledky jednotlivých studií, tak nám ukazují zajímavá zjištění. Nejúčinnější metodou pro regeneraci svalů ve smyslu snížení svalového napětí (strmost hysterézní křivky byla menší) se zdá být aplikace suché jehly, ale to pouze v případě, že se jedná o přítomnost trigger pointu ve zkoumaném svalu. Správně indikovaná mobilizace jako terapeutický postup také přináší v práci fyzioterapeuta pozitivní výsledky. Další možnou metodu vedoucí ke snížení hypertonu představuje sauna a lokální kryoterapie. Nejednalo se však o signifikantní vliv. Masáž neměla ve jmenovaném výzkumu na svalové napětí žádný vliv. U strečinku se jednalo dokonce o efekt opačný (zvýšení svalového napětí). Na počátku měření jsme vycházeli z předpokladu, že všechny regenerační procedury by teoreticky měly mít pozitivní vliv na snížení svalového napětí. Tento poznatek uvádějí mnohé publikace a obecně se nepochybuje o jeho správnosti. Objektivizace těchto procedur pomocí myotonometru však toto nepotvrzuje (graf 1).

Jsme si vědomi, že  výše uvedené studie nemají jednotnou metodiku práce a zátěž, po které se zjišťovala účinnost regeneračních procedur, nebyla vždy stejná. Také doba regenerace nebyla vždy stejná. To bylo způsobeno i samotným druhem regenerační procedury, jelikož každá má svá specifika a je důležité využít jejich účinků na organismus v ideálním časovém rozsahu. Nelze tedy s jistotou tvrdit, že výsledky skutečně zcela odpovídají skutečnosti. Může se jednat pouze o sugesci pozitivních výsledků, nikoliv o objektivní projevy dané procedury. Faktem zůstává, že každý z nás je individualitou a mohou se objevit výjimky, které na některé z metod jako je masáž, strečink, sauna či lokální kryoterapie reagují pozitivně.

Naším cílem bylo porovnat první pilotní studie, které byly v ČR provedeny, a jejichž společným jmenovatelem bylo zjištění viskoelastických změn svalu pomocí myotonometru. Měřený sval a postup měření byly ve všech případech stejné, studie pracovaly s mladými aktivními sportovci, všechny studie proběhly ve stejném prostředí, na FTVS UK. Regenerace probíhala vždy ihned po zátěži.

ZÁVĚR 

Měření ukázala, že myotonometrem jsme schopni hodnotit změny svalového napětí po sportovním výkonu a po různých druzích regenerace. V současnosti je v plánu další výzkum v oblasti objektivního hodnocení svalového napětí pomocí myotonometru, a to opět v oblasti regenerace (rozšíření o další metodu regenerace). Dále vznikla práce Bahníkové (1), opírající se o již proběhlé výzkumné studie Novákové (9), Pavelkové (11), Dastycha (2) a Judla (6) vedené Šiftou, která se snaží o vytvoření tzv. komunikačního plánu v této oblasti s cílem prezentovat a dále rozšiřovat využití myotonometrie mezi veřejnost.   

Mgr. Pavlína Nováková, Ph.D

Kladská 25

120 00  Praha 2

e-mail: paolanovak@email.cz