KOMENTÁŘ K ČLÁNKU „POSTURÁLNÍ STRATEGIE V PRŮBĚHU MOTORICKÉHO VÝVOJE“

V úvodu svého článku Posturální strategie v průběhu motorického vývoje (Rehabil. fyz. Lék., 16, 2009, č. 3., s. 116–119) autorky uvádějí, že „ u starších dětí nemáme k dispozici žádný systematický soubor testů, s jejichž pomocí bychom mohli hodnotit funkční vztahy mezi kvalitou koordinace a posturálním zajištěním pro daný věk dítěte. Testové systémy, které jsou využívány zejména v zahraničí, nejsou jednotné a nehodnotí kvalitu pohybu. Hodnotí pouze splnění zadaného motorického úkolu, což je pro účely fyzioterapeuta nedostačující. Jejich další slabinou je vysoká náročnost na spolupráci a komunikaci s dítětem, která zejména u mladších dětí rozhoduje o úspěchu v diagnostice“.

V závěru svého textu autorky dospívají k názoru, že „hodnocení schopnosti diferenciace pohybu a intersegmentální koordinace by mohlo představovat nový pohled na kvalitu pohybového projevu“.

Na základě výsledků své bakalářské práce (8), v níž jsem zkoumala psychometrické vlastnosti funkčních testů hrubé motoriky, s úvodním tvrzením nemohu souhlasit a u druhé citace musím zpochybnit udávanou novost navrhovaného přístupu.

Ačkoliv je nesporné, že spolehlivých nástrojů k hodnocení motorického projevu starších dětí se zaměřením na kvalitu pohybu není k dispozici mnoho, nejméně jeden takový existuje: jedná se o škálu Gross motor performance measure (GMPM). Tato testová baterie vychází ze škály Gross motor function measure (GMFM), která v našem prostředí není zcela neznámá (4).

GMFM stanovuje především kvantitativní aspekty hrubé motoriky dítěte, tedy míru zvládnutí testových úkonů v podobě 88 položek, pokrývajících pět klíčových motorických oblastí: ležení a otáčení, sezení, polohu na čtyřech a lezení, stoj a chůzi, běh a skoky.

GMPM posuzuje 20 položek převzatých z jednotlivých klíčových motorických oblastí GMFM v rámci pěti atributů: koordinace pohybu (coordination), vzájemné postavení jednotlivých segmentů těla (alignment, což, předpokládám, můžeme považovat za synonymum termínu „intersegmentální koordinace“, jak o něm pojednává Faladová a Nováková ve svém příspěvku), izolované pohyby (dissociated movements, či – opět s použitím terminologie autorek – schopnost diferenciace pohybu), stabilita (stability) a přenášení váhy (weight shift).

Odborná literatura se zabývá především stanovením shody mezi hodnotiteli (inter-rater reliabilita) a shody hodnotitele se sebou samým (intra-rater reliabilita) (1, 3, 5, 7), jedna studie se věnuje posouzení validity škály pro děti s dětskou mozkovou obrnou (DMO), pro něž byla GMPM původně navržena, a pro děti po traumatickém poškození mozku (2).

Výsledky studií zaměřených na reliabilitu jsou přinejmenším uspokojivé, neboť celková shoda v rámci jednotlivých motorických oblastí a atributů se ve většině případů pohybuje kolem doporučované minimální hodnoty. Výsledky studií zaměřených na reliabilitu jsou přinejmenším uspokojivé, neboť celková shoda v rámci jednotlivých motorických oblastí a atributů se ve většině případů pohybuje kolem doporučované minimální hodnoty vnitroskupinového korelačního koeficientu (intraclass correlation coefficient, ICC) 0,70 (6).

Validační studie dále prokázala schopnost škály rozpoznat změnu v kvalitě pohybu u dětí s DMO nebo s traumatickým poškozením mozku ve věku 5 měsíců až 12 let.

Z výše uvedeného vyplývá, že škála GMPM představuje poměrně zdařilý pokus o objektivní stanovení kvality pohybu u starších dětí, který bere v potaz jak diferenciaci pohybu, tak intersegmentální koordinaci. Navíc je tato škála vhodná i pro dětské pacienty v diagnosticky a terapeuticky obtížně zvládnutelném batolecím věku.

Je tedy žádoucí, aby se vědečtí pracovníci, kteří se zabývají určitou problematikou, blíže seznámili s dostupnou literaturou a ve vlastním výzkumu reflektovali nepochybně cenné zkušenosti domácích i zahraničních kolegů.

Helena Voráčová,

studentka 1. ročníku NMgr. fyzioterapie, 2. LF UK v Praze

e-mail: helena.voracova@gmail.com