Raudenská J., Javůrková A. Lékařská psychologie ve zdravotnictví

Lékařská psychologie je interdisciplinárním oborem, zabývajícím se aplikací psychologických poznatků lékařem v rámci zdravotnické praxe. Paradigma dnešní medicíny je biopsychosociální (se stránkou ekologickou a duchovní), tedy rozlišující při vzniku, léčbě a rehabilitaci poruch zdraví pohled biomedicínský a psychoso-ciální, jež jsou vzájemně propojené, komplementární a často podléhají zákonitostem cirkulární kauzality (interdependence). Hovoříme v této souvislosti také o multifaktoriální podmíněnosti vzniku a udržování poruch zdraví. Tento celostní přístup se nám zdá adekvátnější, než zvláště vyčleňovat psychosomatické poruchy zdraví (jež ostatně nejsou explicitní součástí mezinárodní klasifikace nemocí), neboť pak může vzniknout mylný dojem, že u chorob nikoliv psychosomatických lze přehlédnout jejich psychosociální spoluurčenost. Jen s malou nadsázkou (pokud vůbec) konstatujeme, že rozeznáváme choroby psychosomatické, choroby somatopsychické – a žádné jiné. Proto nás ani neudivuje, že součástí curricula pregraduální přípravy lékařů je na všech lékařských fakultách předmět lékařské psychologie. Recenzovanou publikaci lze použít a doporučit i pro výuku zmíněného předmětu.

Autorkami monografie jsou zkušené klinické psycholožky. PhDr. Jaroslava Raudenská, Ph.D. pracuje jako vedoucí Oddělení klinické psychologie ve Fakultní nemocnici Motol v Praze a PhDr. Alena Javůrková, Ph.D. vede Oddělení klinické psychologie ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady v Praze. Oběma je blízká kognitivně behaviorální orientace, což je v psychologii a v psychoterapii objektivizující přístup odpovídající současné medicíně v jejím (pochopitelném) důrazu na faktech přírodovědného rázu.

Kniha je rozčleněna do třech hlavních částí a řady kapitol a podkapitol. Použitá literatura je uváděna za každou kapitolou zvlášť. Závěrem celé publikace pak nalezneme seznam zkratek a na osmi stránkách česko-anglický slovník.

Pro přiblížení monografie čtenářům uvádím (bez rozlišení autorství) její jednotlivé části a hlavní kapitoly.

Obecná část: 1. Celostní péče o pacienta (tělo, nemoc a bolest, biopsychosociální přístup u chronických nemocí, psychické poruchy u chronicky somaticky nemocných ad.); 2. Chování a možnosti jeho změny (kognitivní faktory, chování a nemoc, chování v nemocnici ad.); 3. Psychologický přístup k nemocnému (komunikace, podíl pacienta na léčbě ad.); 4. Etické aspekty lékařské profese (biopsychosociálněspirituální pojetí etiky, syndrom vyhoření ad.).

Speciální část – aplikace lékařské psychologie ve vybraných oblastech klinické medicíny: 5. Bolest (biopsychosociální model chronické bolesti, komorbidita s psychiatrickými onemocněními, psychosociální intervence u chronické bolesti ad.); 6. Onkologická onemocnění (biopsychosociální model, psychologické aspekty, psychosociální intervence u nevyhnutelné smrti ad.); 7. Dermatologická onemocnění (popis onemocnění, biopsychosociální model, psychologické aspekty, psychosociální intervence ad.).

Aplikace lékařské psychologie v multidisciplinárním pojetí léčby: 8. Zdravotnický tým (klinický psycholog, logoped, fyzioterapeut, ergoterapeut, sociální pracovník, psychiatr ad.); 9. Multidisciplinární léčba onemocnění (celostní programy léčby chronických nemocí, celostní programy zvládání chronické bolesti ad.).

Kniha je napsána zcela srozumitelně, logicky a je zřejmé, že autorky toho mnoho nastudovaly. Uvádějí četné kazuistické zlomky, jimiž názorně dokreslují teoretické pasáže. Obecná a specifická část je jednotně členěná, každá kapitola obsahuje souhrn, česko-anglický slovníček základních pojmů a kontrolní otázky. Ve speciální části publikace čtenáři zvláště ocení popis psychosociálních možností intervence, ve třetí části knihy pak pojednání o zdravotnickém týmu a na příkladu center pro léčbu bolesti v Anglii a v USA způsoby léčby v duchu celostní medicíny. Za určitý nedostatek (jenž je snadné při eventuálním dalším vydání knihy odstranit) považuji, že zde chybí jmenný a věcný rejstřík.

Monografie autorek Jaroslavy Radvanovské a Aleny Javůrkové skýtá podnětné čtení, což dokládám jednou z myšlenek obsažených v jejím závěru: „Cílem lékařské psychologie je…uplatnit v jednotlivých typech konzultací takové psychologické metody, které by snížily riziko vzniku chronické nemoci u rizikové populace a zlepšily průběh již nemocných. Jedná se o techniky zaměřené na změnu životního stylu a rizikového chování, zlepšení schopnosti zvládat stres a relaxovat, zvýšení tělesné kondice a edukaci, které mohou zlepšovat symptomy chronických nemocí a snižovat progresi choroby“.

Vydání knihy Lékařská psychologie ve zdravotnictví je třeba jednoznačně uvítat. Publikací na toto důležité téma nemáme mnoho, za posledních 10 let vyšly z per našich autorů dvě práce (Vymětal J. Lékařská psychologie. Praha: Portál 2003; Beran J. Lékařská psychologie v praxi. Praha: Grada Publishing 2010). Pro studenty lékařství i ostatní zájemce je cenné, mají-li k porovnání a studiu k dispozici více pramenů, jež se doplňují, částečně překrývají a ukazují různé úhly pohledu na danou problematiku.

Recenzovanou monografii lze rozhodně doporučit nejen studentům medicíny, ale i lékařům v předatestační přípravě a klinikům v praxi, kteří zde naleznou i poznatky prakticky uplatnitelné.

prof. PhDr. Jan Vymětal

ÚHSL 1. LF UK

Karlovo nám. 40, 128 00 Praha 2