Chtěl jsem být bankovní lupič, ale nevěděl jsem, kde se na to studuje

(aneb neuvěřitelné se skutkem stalo – Ondřej Daum poskytl rozhovor!)

Prof. MUDr. Ondřej Daum, Ph.D. Vystudoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a od roku 1999 je jeho působištěm Šiklův ústav patologie LF UK a FN Plzeň. Jeho specializací je patologie gastrointestinálního traktu a endokrinního systému. Kromě rutinní praxe se podílí na výuce pregraduálních i postgraduálních studentů, věnuje se přednáškové činnosti a je autorem či spoluautorem několika kapitol v odborných monografiích a více než sta článků v českých i mezinárodních časopisech. Habilitoval v roce 2012 a v červenci roku 2020 byl jmenován novým profesorem pro obor Patologie.

Pocházíš z lékařské rodiny. Byl to jeden z důvodů, proč ses rozhodl pro studium medicíny?

Hm, asi jo. Asi jsem nevěděl, že jde dělat i něco jiného. Teda jako malý jsem chtěl být Indián nebo Eskymák, kosmonaut nebo bankovní lupič, ale nevěděl jsem, kde se na to studuje.

Chtěl ses stát patologem, anebo jsi uvažoval i o jiném lékařském oboru?

Ani náhodou, o patologii jsem začal uvažovat až po třeťáku, do té doby jsem měl o patologii asi stejně scestné představy jako celá populace kromě patologů. Sice jsem během studia zvažoval i jiné možnosti, ale to asi ani nemá cenu rozebírat. V šesťáku už jsem si byl prakticky jistý, že půjdu na patologii.

Kde jsi začínal a jak na začátky své kariéry vzpomínáš?

Začínal jsem na jednom okresním pracovišti v západních Čechách, kam jsem se dostal, protože mě nikde jinde nechtěli, ani v České Lípě, od níž pocházím. Strávil jsem tam rok, než jsem utekl do Plzně, kde se zrovna tou dobou vytvořilo volné místo, protože se Šiklův ústav rozštěpil na borskou a lochotínskou část. Proč mě vzali, to netuším, protože jsem tehdy uměl skoro to samé, co po škole (kromě technického zvládnutí pitvy), což byl taky důvod, proč jsem z té okresní nemocnice utíkal. Ale jinak na ten rok, když pominu fakt, že se tam nedalo připravit ani na první atestaci, vzpomínám celkem rád. Měl jsem spoustu volného času a v té práci jsem zažil věci, které už nikdy nezažiju. Ano, tam se neuvěřitelné stávalo skutkem.

Tvojí specializací je hlavně patologie gastrointestinálního traktu.  Jak ses k této specializaci dostal a v čem podle Tebe tkví její půvab?

Já vlastně nevím. Prostě mě jednoho dne ten GIT začala docentka Chlumská učit a bylo. S endokrinopatologií to později bylo trochu podobné. Jednoho dne šéf řekl: „Hele, nemáme tu endokrinopatologa, tak se to nauč, hlavně ty cytologie“ a bylo. Akorát mě to neměl u nás kdo naučit.

Jinak s tím půvabem gastrointestinálního traktu … trochu pochybuji, jestli lze hovořit o půvabu v souvislosti s něčím, co je plné exkrementů, ale dejme tomu, zkusím to. Tak třeba je ten GIT zajímavý z filozofického hlediska – v těch exkrementech je totiž víc bakterií, než je našich vlastních buněk v našem těle. Takže se nabízí otázka, kdo je tu vlastně parazit. To zní dobře, ne? A přitom je to taková blbost.

Máš nějaký pracovní nebo životní vzor?

Tak to prosím ano. Vzorů mám spoustu, ale na jejich výčet není čas ani prostor. Takže jednodušší bude, když zmíním, kdo rozhodně jako vzor sloužit nemůže. Mám na mysli prof. Zámečníka. Nejen že mi těmi svými požadavky na články do časopisu, participaci na učebnici a dalšími prohřešky, na které si teď nemohu vzpomenout, zničil život, ale už od pohledu je to obecný a pustý ničema. Všechno je na něm špatně, počínaje vázankou a konče charakterem.

Co děláš ve volném čase?

Nerozumím otázce.

(Rozhovor vznikl pod hrubým nátlakem, až na třetí pokus v průběhu několika let. Součástí finálního nátlaku při třetím pokusu bylo nucené poslouchání opery, týrání zvířat a výhrůžky finančním zruinováním. Následné nervové zhroucení testovaného subjektu vzbuzuje podezření, že odpovědi jsou plné konfabulací a jakákoli podobnost se skutečnými osobami či událostmi je čistě náhodná.)