Recept na manažment času: Neflákat se !

Prof. MUDr. Ondřej Hes, Ph.D., sa narodil v roku 1968 v Plzni. Vyštudoval na Lekárskej fakulte Univerzity Karlovej v Plzni a od ukončenia štúdií pôsobí na Šiklovom ústave patológie. Momentálne je vedúcim lekárom Laboratoře speciální diagnostiky Šiklova ústavu vo FN-Lochotín. Je aktívnym členom International Society of Urogenital Pathology (ISUP), spoluautorom ISUP Vancouverskej klasifikácie nádorov obličky a aktuálne sa v rámci pracovnej skupiny podieľa na tvorbe novej WHO “blue book” urogenitálneho systému. Je autorom/spoluautorom viac ako 250 publikácií, s vynikajúcim citačným ohlasom.

Pre mnohých z nás si vzorom úspešného lekára, patológa, vedca... Čo (alebo kto) Ťa priviedlo práve k patológii?

Shoda náhod, neuvěřitelných náhod. Po zkoušce z patologie ve třetím ročníku, kde mě (mimochodem nesmírně korektně) zkoušel můj současný primář a výborný kolega Petr Mukenšnabl, jsem si řekl: „Tak tady jsem dnes naposledy. Nikdy více“. Na konci školy jsem docházel na oční lékařství, kde jsem měl domluvené místo, které se mělo uvolnit během mé vojenské služby (ano, jsem jeden z posledních :-) lékařů, kteří toto dobrodiní absolvovali). Nabídka míst v naší FN byla omezená, na základě jakýchsi zvláštních psychotestů na mě zbyla patologie... takže to bylo jasné: do vojny (2 měsíce)! Ale na Šiklově ústavu jsem potkal Michala Michala, Alenu Skálovou, tehdejšího nesmírně laskavého a otcovského Františka Fakana a další úžasné kolegy, kteří mě přijali za vlastního. Během dvou týdnů jsem se rozhodl zůstat. Na oční klinice si sice klepali na čelo, ale což... Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitoval. Tedy pokud zrovna nefňukám nad množstvím úkolů a neuvažuji o kariéře krmiče lam, kterou mám od ředitele ZOO Plzeň léta rezervovanou.

Stal si sa profesorom ako jeden z najmladších v histórii českej patológie. Ako sa dá stihnúť tak veľa v tak mladom veku? Máš nejaký recept na manažment času?

Ano, to mám. Neflákat se :-).

Je zjavné, ktorá oblasť patológie Ti je najbližšia. Ako si sa dostal práve k uropatológii a patológii obličky. Máš aj iné obľúbené oblasti? Alebo, čo naopak musíš robiť a robíš to nerád?

Uropatologie byla asi opět shoda náhod. Michal Michal mi poradil, ať „zarochám“ v archivu Šiklova ústavu, kde jsou mimochodem bločky založené od roku 1953, a vylovím zajímavé léze. Co jsem asi tehdy mohl poznat, možná tak tkáň ledviny, když jsem měl dobrý a úspěšný den. Ale nějak jsem se prokousal těmi strašnými nádory a zaujalo mě to. Jsou takové esteticky pohledné :-). Takže od té doby urogenitální patologie. Šiklův ústav byl můj první archiv, hned druhý byl Fingerlandův a pak všechny archivy, kam mě kdo pustil :-), od Pekingu po Milwaukee. Viděl jsem od té doby na vlastní oči více než 18 500 renálních lézí, je to ohromná škola a hlavně bezedný zdroj témat pro články. Každoročně se mi povede někoho obloudit a přivézt ze světa nové případy a hlavně „sirotky“ - nepopsané neznámé nádory ledvin. Patologie ledvin a transplantační případy je jiná kapitola. Tam se snažím poskytovat dobrý rutinní servis, čtu vše, co se dá, na USCAPu navštěvuji příšerně nudné meetingy „Renální společnosti“. Ale vědu v této oblasti nejsem schopný vymyslet.

Možná je to pro někoho překvapením, ale já dělám obyčejného rutinního patologa. 3x v týdnu dělám peroperační biopsie pro naši FN, kde mám kompletně celou škálu případů od neurochirurgie po plastiku :-). Obvykle 2x v týdnu dělám rutinní službu, každodenně své urogenitální případy a samozřejmě konzultace jak pro ČR, tak čím dál častěji pro zahraniční kolegy (Slovensko nepočítám za zahraničí - to myslím v hezkém slova smyslu). Vyhýbám se hematopatologii, patologii jater, dermatopatologii a samozřejmě v okamžiku, kdy si s případem nevím rady, posílám některému z kolegů. Takže moje „věda“ je výsledkem podivně uspořeného času v práci nebo doma. Ale byl bych rád, aby jasně zaznělo: O nádorech se mi tedy nezdá :-).

Väčšina z nás sa nikdy nezúčastnila (a nezúčastní :)) konsenzuálneho mítingu, kde sa tvorí nová klasifikácia nádorov. Ako to v praxi vyzerá? Je všetko jasné a prirodzene prijaté na základe publikovanej literatúry, alebo je nutné si „to svoje“ presadiť aj inými spôsobmi?

Byl jsem překvapen. Na základě publikací a pravděpodobně i jakýchsi pseudopolitických rozhodnutí (absolutně mimo mé horizonty) byl každý pověřen zpracováním určité části. Tento „zpravodaj“ musel připravit i otázky pro rozsáhlou anketu, která proběhla před vlastní konferencí. Následně pak bylo nutné vypracovat jednotlivé podkapitoly. S těmi jsme pak vystoupili na vlastní konferenci. Střety byly nečekaně tvrdé, diskuze občas bouřlivé. Ale na konci jsme se nepoprali, dospěli k závěrům a další kolo střetů nastalo až v době psaní vlastní klasifikace, která byla opravdu společným dílem všech autorů. Takže bych přirovnal tvoření klasifikace ke smečce. Jsou tam jasní alfa samci/samice a na nás dorostencích je, zda přežijeme nebo zda smečka neperspektivní samce vyžene mimo své teritorium. Zatím se držím ve smečce :-) a zdá se, že mě vypudit nechtějí :-).

Kam sa uberá súčasná uropatológia? Čo je najväčšou témou súčasnosti?

V současnosti je evidentní, že pro další léčbu pacientů s nádory ledviny, ale i jiných části urogenitálního traktu, je nutná přesná klasifikace, hodně molekulárně genetické praxe a co nejpřesnější stratifikace pacientů. Současná „targeted therapy“ je totální střelbou naslepo. Většina onkologů vůbec netuší, na jaké nádory ty své zázraky vlastně podává a podle toho vypadají výsledky. Ale popsat správně nádor ledviny - teď myslím tak, aby to bylo použitelné pro opravdovou cílenou léčbu - neumí bohužel nikdo na světě. Takže opravdu je před námi nesmírné množství práce.

Viem o Tebe, že si bývalým veľmi úspešným juniorským športovcom... Drží ťa šport ešte stále?

Ježíííš to je let, to je strašně dávno. Běhal jsem a od konce své kariéry jsem běhat nepřestal. Běhám denně (opravdu v létě, v zimě) do/ a z práce, často velkou oklikou, takže mám v nohách týdně hodně kilometrů. Dělám to pro svoje děti :-). Kdybych přišel domů neutahán, se vší energií, pravděpodobně bych oba synky umlátil již na schodech. Takto už jsem takový odevzdaný a zprávy o škole vyslechnu jen s pozdviženým obočím.

Čo robíš vo voľnom čase (ak nejaký máš :-))?

Zabývám se velmi aktivně ochranou přírody, léta pracuji pro Záchrannou stanici živočichů v Plzni, kde mám na starosti zejména ochranu plazů a obojživelníků. Vyrábím každý rok pod hlavičkou této organizace mokřadní biotopy, což je neskutečná především administrativní práce a okamžik, kdy se na louce objeví bagr a začne hloubit nové tůňky, je již odměnou. Choval jsem a chovám řadu ryb, obojživelníků a plazů, spolupracuji s institucemi v celé republice a jsem autorem více než 100 článků, několika knih, včetně velmi prestižní knihy z nakladatelství Herpeton ve Frankfurtu. Kromě toho fotím divoká zvířata po celém světě, což je úžasný relax. I když bych rád měl více času, každé focení je pro mě obrovskou odměnou. Nutno podotknout, že fotografuji divoká zvířata v opravdové přírodě. V zoo umí vyfotografovat kosa každá teta automatem z Lidlu :-).