Karcinom pankreatu je zatím smutnou kapitolou medicíny

Prof. MUDr. Markéta Hermanová, Ph.D. vystudovala brněnskou lékařskou fakultu Masarykovy univerzity a zůstala jí věrná dodnes – v roce 2006 zde habilitovala a minulý rok pak byla jmenována profesorkou patologie. Od roku 1993 pracovala v Ústavu patologie FN Brno a LF MU, od roku 2007 zastává funkci přednostky I. patologicko-anatomického ústavu FN u sv. Anny v Brnu a LF MU. Je autorkou téměř sedmdesáti odborných publikací které jsou z velké části věnované jejimu hlavnímu odbornému zaměření – molekulární patologii a její aplikaci v oblasti neuromuskulárních onemocnění a v nádorové diagnostice. Na poli onkologie jsou středem jejího odborného zájmu nádory pankreatu.

Jak se žije patologům v Brně?
Ze zevního pohledu je brněnská síť pracovišť patologie a jejich propojení mezi sebou i v rámci LF MU poměrně složitá…

Zdánlivá složitost je dána existencí jedné lékařské fakulty a dvou fakultních nemocnic, FN Brno a FN u sv. Anny (FNUSA). Jejich ústavy patologie kooperují zejména v oblasti výuky, kterou zajišťují společně. Diagnostické spektrum obou fakultních nemocnic se zčásti překrývá, zčásti reflektuje jejich specifická zaměření. Pracoviště patologie FN u sv. Anny se kromě standardního spektra bioptické diagnostiky specializuje na ortopedickou patologii, problematiku lézí měkkých tkání, nefropatologii, transplantační patologii a diagnosticky participuje i na epileptochirurgickém programu. Ze specializaci patologie ve FN Brno bych uvedla zejména hematoonkologii, dětskou onkologii a myopatologii. Nelze nezmínit ještě další klíčové pracoviště brněnské patologie v Masarykově onkologickém ústavu. Jeho zaměření jasně vyplývá již z názvu domovského ústavu. Mohu konstatovat, že přes jistou zdravou dávku rivality, brněnská pracoviště patologie v současnosti čile spolupracují, odborně i metodicky se doplňují, za což jsem velmi ráda.

V Brně se v oblasti lékařského výzkumu chystají v blízké budoucnosti nové velké projekty – v areálu nemocnice FN u sv. Anny v Brně vyrůstá Mezinárodní centrum klinického výzkumu (ICRC), v univerzitním kampusu v Bohunicích nové pavilony pracoviště Středoevropského technologického institutu CEITEC. Mohla bys nám projekty krátce představit?

Projekt ICRC je nedílnou součásti FNUSA a je založen na existujici téměř desetileté spolupráci mezi FNUSA a Mayo Clinic v Rochesteru v Minnesotě. Cílem projektu je vytvoření vědecko-výzkumného centra nové generace a současně veřejného centra špičkové lékařské péče soustřeďující se na prevenci, časnou diagnostiku a léčbu především kardiovaskulárních a neurologických onemocnění.

Projekt CEITEC je společným dílem brněnských univerzit a výzkumných pracovišť a je unikátní kombinaci „živých“ a „neživých“ věd. Za důležitý prvek považuji plánované vytvoření velkých laboratorních celků, které budou k dispozici všem pracovníkům napříč výzkumnými programy. CEITEC tvoří celkem sedm výzkumných programů, z nichž nám patologům jsou nejbližší programy „ Molekulární medicína“ a „Neurovědy“.

Mají připravované projekty nějaký dopad na fungování patologie v Brně? Bude brněnská patologie zapojena do těchto projektů? Jaké jsou výhody a jaké nevýhody?

Zejména v možnosti sdílení adekvátně vybavených laboratoří vidím velkou příležitost i pro náš obor a celkově pro rozvoj biomedicínského výzkumu.

Koncipování těchto projektů se samozřejmě neobešlo bez řady problémů. Mimo jiné, částečné překryvy v neurovědních/neurologických programech obou projektů vyústily v řadu složitých jednání, ale doufejme, že nyní nás již čeká jen konstruktivní práce. Osobně mi byla nabídnuta participace v projektu CEITEC, což chápu jako logické vyústění spolupráce s neurology a molekulárními biology na poli výzkumu neuromuskulárních onemocnění a v poslední době i epileptologie. Moji dlouholetí spolupracovníci z Centra molekulární biologie a genové terapie FNB a neurologických klinik obou fakultních nemocnic jsou do CEITECu aktivně zapojeni a já věřím, že naše práce bude pokračovat i v rámci tohoto projektu. Zde bych velmi ráda vyzdvihla naši dlouholetou spolupráci s dr. Fajkusovou, která v České republice udělala velmi mnoho pro rozvoj molekulárně genetické diagnostiky nejen neuromuskulárních onemocnění.

Jako přednostka I. patologicko-anatomického ústavu ve FNUSA logicky nemohu a hlavně nechci bránit spolupráci s ICRC, která je však limitována absencí laboratorního zázemí v tomto projektu a jeho zaměřením především na výzkum klinický. Primární nezájem o spolupráci s naším ústavem ze strany ICRC byl pro mě přesto nepochopitelný, postupně jsou však mí kolegové žádáni o participaci na dílčích projektech a věřím, že se situace postupně zcela stabilizuje.

Kromě odborných aktivit na poli svalových onemocnění jsi známá svým výzkumem v oblasti nadorů pankreatu. K čemu zajímavému jste v poslední době došli? Jaké jsou další vyhlídky?

Karcinom pankreatu představuje velmi smutnou kapitolu medicíny. Incidence duktálního adenokarcinomu pankreatu (PDAC) se téměř rovná jeho mortalitě. Přičinou tohoto stavu je jeho pozdní symptomatologie a diagnostika, absence efektivního screeningu v asymptomatických stadiích a v neposlední řadě jeho molekulárně biologické vlastnosti. V našem výzkumu jsme se zaměřili zejména na oblast prekurzorových lézí, konkrétně na studium pankreatických intraepiteliálních neoplazií (PanIN). V těchto lézích i karcinomech jsme analyzovali expresi řady proteinů nejen s ohledem na jejich úlohu v onkogenezi PDAC, ale i jako možných prognostických a prediktivních markerů. Negativním faktem zůstává, že dosud nebyl odhalen marker, který by výhradně identifikoval rizikove high grade PanIN léze, ktere jsou považovány za skutečně preneoplastické stadium progrese v PDAC. Na hledání efektivniho markeru pro časnou diagnostiku je zaměřen intenzivni výzkum. Hodně pozornosti je v současnosti věnováno vztahu PDAC a diabetu (DM). Na jedné straně představuje DM rizikový faktor pro vznik PDAC, toto riziko je však relativně nízké. Současně je však třeba chápat PDAC jako diabetogenní stav a DM jako možný projev PDAC. Linie pankreatických karcinomů produkují solubilní faktory ovlivňující metabolismus glukózy in vitro a způsobující hyperglykemii in vivo. Nově vzniklý, klinicky atypický DM představuje potenciální filtr pro screening pankreatického karcinomu. Pokud by se skutečně podařilo identifikovat marker specifický pro DM indukovaný PDAC, byl by to skutečně průlom umožnující diagnostiku časných asymptomatických t.j. potenciálně kurabilních resekabilnich stádií PDAC.

Podzimní číslo našeho časopisu je věnováno terapeuticko-indikační patologii. Jak vypadá situace v oblasti karcinomu pankreatu ohledně možnosti cílené léčby a prediktivni diagnostiky?

Možnosti cílené biologické léčby karcinomu pankreatu jsou stále velmi omezené. Řada klinických studií již proběhla, další v současnosti probíhají. Registrovaná a v klinické praxi využívaná je pouze biologická léčba s erlotinibem, inhibitorem tyrozinkinázy receptoru pro epidermální růstový faktor, v kombinaci s gemcitabinem pro léčbu nemocných s metastázujícím karcinomem pankreatu. Předcházející studie s touto kombinaci léčiv prokázala signifikantní prodloužení celkového přežití i doby přežití do progrese pacientů s metastatickým onemocněním. Medián přežití byl při užití kombinace léčiv 6,24 měsíců, u pacientů léčených pouze gemcitabinem 5,91 měsíců. Jednoleté přežití bylo signifikantně vyšší u pacientů léčených gemcitabinem v kombinaci s erlotinibem ve srovnání s pacienty léčenými pouze gemcitabinem (23 % versus 17 %). Demonstrované výsledky ale nejsou i přes statistickou významnost pozitivni. Ostatní studie zaměřené na cílenou terapii PDAC signifikantní výsledky nepřinesly.

A co děláš, když neděláš ?

Snažím se věnovat rodině, ale nezapomínám ani na sebe. Mám ráda hory a lyžování, v létě vyrážím s přáteli a rodinou na cyklistické výlety. Žijeme v okrajové části Brna sousedící s územím Moravského krasu, jehož krásy mě při mých vyjížďkách na kole dokáží vždy dobít potřebnou energií. Nicméně velmi ráda i lenoším se zajímavou knihou a dobrým vínem v ruce.

– J. Zámečník –