Disociativní poruchy a možnosti diferenciálnídiagnostiky epileptických a psychogenníchneepileptických záchvatů

English info

Dissociative Disorders and Possibilities of Differential Diagnosticsof Epileptic and Psychogenic Non-epileptic Seizures

Differential diagnostics of epileptic and non-epileptic seizures is a problem based on distinguishingepileptic seizures with an organic etiology and non-epileptic seizures with a predominantpsychopathological etiopathogenesis. There is a growing evidence which supports a dissociativemechanism of non-epileptic seizures and dissociative psychopathology provides important findingsconcerning etiology and diagnostics.In these study 21 epileptic patients, 8 men and 13 women, mean age 33 were investigated by 5scales focused on dissociation (psychic and somatoform), posttraumatic stress disorder (PTSD),depression and child traumas (DES, SDQ-20, IES, BDI-II and TSC-40).Possibilities of differential diagnostics between non-epileptic and epileptic seizures are reversethan it is common in neurological practice, where diagnosis of non-epileptic seizure is the resultof excluding epilepsy after EEG monitoring. In this case diagnosis is based on confirmation ofpsychogenic non-epileptic seizures by a positive finding of dissociative symptoms. This examinationmakes possible earlier therapy and is an important complement of common neurologicaldiagnostics.

Key words:
epilepsy, psychogenic non-epileptic seizures, dissociative disorders, posttraumaticstress disorder.

Autoři: P. Bob; R. Ptáček; I. Paclt
Působiště autorů: Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha, přednosta prof. MUDr. J. Raboch, DrSc.
Vyšlo v časopise: Čes. a slov. Psychiat., , 2002, No. 7, pp. 377-381.
Kategorie: Články

Souhrn

Souhrn:
Problematika diferenciální diagnostiky epileptických a psychogenních neepileptickýchzáchvatů představuje aktuální problém rozlišení záchvatů s převážně organickou etiologií a neepileptickýchzáchvatů s dominující psychopatologickou etiologií. Vzhledem k tomu, že rostoucíevidence potvrzují disociativní mechanismus vzniku psychogenních neepileptických záchvatů,poskytuje studium disociativní psychopatologie cenné poznatky pro studium etiopatogenezea diagnostiky těchto záchvatů.V této studii jsme vyšetřili celkem 21 pacientů s diagnózou epilepsie, z toho 8 mužů a 13 ženo průměrném věku 33 let, prostřednictvím pěti škál zaměřených na disociaci (psychickou a somatoformní),posttraumatickou stresovou poruchu, depresi a traumata z raného dětství (DES, SDQ-20, IES, BDI-II a TSC-40).Možnosti diferenciální diagnostiky psychogenních neepileptických a epileptických záchvatů vycházejícíz diagnostiky disociativních poruch jsou opačné než je obvyklé v neurologické praxi.Zatímco v běžné neurologické praxi se nejčastěji dospívá k diagnóze psychogenního neepileptickéhozáchvatu vyloučením epilepsie v důsledku EEG monitorování, je v tomto případě postupdefinován potvrzením psychogenního neepileptického záchvatu prostřednictvím pozitivního nálezudisociativní symptomatologie, což umožní dřívější zahájení potřebné terapie, čímž toto vyšetřenítvoří významný doplněk obvyklých neurologických diagnostických postupů.

Klíčová slova:
epilepsie, psychogenní neepileptické záchvaty, disociativní poruchy, posttraumatickástresová porucha.

Plné znění tohoto článku není v digitalizované podobě.

V případě zájmu kontaktujte NTO ČLS JEP, které vám může poskytnout sken časopisu.