Vzpomínka na doc. RNDr. PhMr. Věru Spurnou, DrSc.

(*26. 8. 1925 – †30. 4. 2017)

V neděli, posledního dubnového dne tohoto roku, ukončila svoji životní pouť významná žena, doc. V. Spurná, roz. Košová. Ačkoliv se dožila úctyhodného věku 92 let a všichni víme, že odchod ze života nás nezadržitelně čeká, přijali jsme tuto zprávu bolestně. Když vzpomenu na její život, vybaví se mi před očima Špátův dokonalý filmový esej Respice Finem. Ve svém životě do písmene naplnila Matoušovo evangelní: Petite et dabitur vobis, quaerite et invenietis, pulsate et aperietur vobis.

Věra Košová se narodila v Olomouci a tam se také pod vedením svého tatínka stala krasobruslařkou. K jejím největším úspěchům patřilo získání titulu juniorské mistryně Čech v Pardubicích roku 1946. Později vystupovala úspěšně v pražských revuích. Po skončení sportovní kariéry začala působit v Brně a intenzivně se věnovat činnosti v oblasti trenérsko-metodické a především jako rozhodčí. Stala se uznávanou mezinárodní rozhodčí a jako jediná v naší zemi obdržela od Mezinárodní bruslařské unie prestižní ocenění „Honorary ISU Referee“. Rovněž v rámci národního krasobruslařského svazu byla po dlouhá léta velmi aktivní pracovnicí; zastávala například post předsedkyně trenérsko-metodického úseku předsednictva svazu.

V Brně také studovala na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, kde v roce 1948 získala titul PhMr., v roce 1950 RNDr. a v roce 1963 titul docentky. Pracovat na tehdejší farmaceutické fakultě a věnovat se léčivým rostlinám (spoluzakládala nynější Centrum léčivých rostlin na Kraví Hoře) však nemohla, nedovolila jí to tehdejší politická situace. Zaměstnání nalezla v Biofyzikálním ústavu ČSAV v Brně, kde v oddělení cytogenetiky pracovala jako vědecká pracovnice a v tomto ústavu obhájila v roce 1982 vědeckou hodnot doktora věd. Ke konci svojí profesní dráhy se znovu k farmacii vrátila – tentokrát na nově zbudovanou Veterinární a farmaceutickou univerzitu v Brně (resp. Farmaceutickou fakultu). Kolem roku 2000 přednášela několik let farmaceutickou botaniku pro zahraniční studenty na Farmaceutické fakultě UK v Hradci Králové, kde byla velmi oblíbenou pedagožkou, stále usměvavou, s výbornými vztahy se studenty. Kromě této pedagogické činnosti jsme byli s doc. Spurnou v kontaktu i v oblasti vědecké v mnohem dřívější době: Od roku 1974 do roku 1985 spolupracovala katedra farmaceutické botaniky s Biofyzikálním ústavem ČSAV právě v oblasti cytogenetiky, resp. vlivu ionizujícího záření na některé farmaceuticky významné rostliny. Docentka Spurná tento výzkum řídila.

V roce 1960 si vzala svého bývalého učitele z brněnské fakulty, odborného asistenta přírodovědecké fakulty RNDr. Miloše Spurného (*1922). Jejich společný život plný aktivit a pracovního vytížení bohužel nenadále skončil úmrtím Miloše v červenci 1979. Vzpomínkám na Miloše, botanika a krajinného ekologa, věnovala (jako spoluautorka) knihu „Sbohem, staré řeky“, v níž velmi citlivě přiblížila způsob fotografické tvorby svého manžela.

Život paní Věry byl 6 let po Milošově smrti obohacen, když se seznámila s výtvarníkem specializovaným na práci se dřevem Milošem Kudou (*1931 – †2015). Brzy se sžila i s jeho dětmi, dcerou Danou a synem Tomášem, a tak ještě v pozdním věku poznala starosti i radosti rodiny z pohledu maminky (i když bohužel jen nevlastní) a babičky.

Odešel skvělý člověk: nezištný, rozdávající radost, ačkoliv její život byl bolestný, člověk schopný povzbuzovat, ukazovat cestu a posilovat situacemi z vlastního života, člověk, kterého už nemáme možnost se na něco zeptat. Starořímskou sentenci quidquid agis, prudenter agas et respice finem, psanou v záhlaví slunečních hodin ve středověku, naplnila paní Věra dokonale.

Čest její památce!

Lubomír Opletal

foto: http://www.stadionbrno.cz/products/vyznamne-zivotni-jubileum-slavi-docentka-vera-spurna/