Koloskopie, nebo kolonoskopie?

Souhrn

V současné medicínské, ale i laické dorozumívací praxi se paralelně vyskytují termíny koloskopie a kolonoskopie, přičemž úzus je značně rozkolísaný. Rozborem dospíváme k závěru, že odmítnout nelze ani jednu z variant. Výsledná podoba totiž záleží na tom, jakou cestou se termín do české medicínské terminologie dostal – zda přímo z řečtiny či přes francouzštinu (koloskopie), nebo přes angličtinu (kolonoskopie). Co se týká odborného medicínského diskursu, článek se ztotožňuje s názory, které pro odbornou medicínskou praxi doporučují sjednocení na první variantě, tedy koloskopie jako přímé adaptace řeckých základů. V případě běžného užití ve vztahu k pacientům nicméně nelze zanedbat skutečnost, že varianta kolonoskopie je v úzu frekventovanější a uživatelům familiárnější; proto ji nelze odmítat.

Klíčová slova:

koloskopie – kolonoskopie – terminologie – etymologie – výskyt – frekvence

ÚVOD

Definice: „Koloskopie (kolonoskopie) – endoskopická metoda k vyšetření tlustého střeva“ (1).

Pacient připravující se na endoskopický zákrok jmenovaný v titulku tohoto článku může být zmaten. Na internetu se variantně užívá termínu koloskopie/kolonoskopie, v ordinacích a čekárnách se vyskytují oba termíny paralelně (např. na oddělení gastroenterologie Polikliniky Vysočany v Praze), stejně jako v publikacích běžně přístupných laikovi (1).

Jazykověda by mohla být nápomocna při řešení následujících otázek:

1. Jaký je výskyt těchto termínů v zdravotnické komunikační praxi ve vztahu k laikům (pacientům)?
2. Jaký je výskyt těchto termínů v reprezentativním jazykovém korpusu?
3. Jakým způsobem se v podobě obou variant projevuje etymologický vývoj?
4. Kdy a jak se v historii oba termíny dostaly do českého odborného jazyka?
5. A může přispět uživatelům jazyka doporučením, kterou z variant užívat?

DOSAVADNÍ VÝZKUM

V domácí lingvistické literatuře tato jazyková otázka dosud nebyla zevrubněji analyzována, avšak v zahraničí ano, což svědčí o tom, že variantní používání termínu koloskopie/kolonoskopie není jen úzce lokální problém. Lze poukázat např. na Madsenovu studii Koloskopi eller kolonoskopi, v níž autor registruje výskyt dvou zmíněných variant a klade si otázku, zda označuje každá něco jiného, či zda se jedná o varianty synonymní (2). Konstatuje spolu s námi, že úzus je rozkolísaný – v odborné literatuře převažuje varianta colonoscopy, avšak nejsou výjimkou ani případy, kdy je vztah mezi variantami obrácený. Za náležitou pokládá Madsen variantu koloskopie (viz i dále).

Přesto nelze říci, že by jazyková problematika koloskopie/kolonoskopie byla u nás zcela zanedbávána. Z filologického hlediska se problému věnoval např. Beran, a to v odborné lékařské knize „Koloskopie“, v níž se snažil na problematiku pohlédnout z hlediska správnosti jednotlivých variant (3, str. 27–28). Beranova etymologie se shoduje s Madsenovou. Konstatuje, že varianta kolonoskopie je „nesprávná“, a příčinu jejího téměř hegemonického výskytu spatřuje v tom, že je to „chyba“ opakovaná s „takovou frekvencí“, až se z ní stala norma, o jejíž správnosti nepochybují ani odborníci. Je nicméně pikantní, že v anotaci jmenované lékařské knihy se lze dočíst, že kniha je určena odborníkům „se zájmem o kolonoskopii“ a že „jejím hlavním úkolem je stát se spolehlivým návodem k provedení kvalitní a bezpečné diagnostické a terapeutické kolonoskopie“ (4). Tím dochází k posilování podoby, kterou sama anotovaná kniha kritizuje.

VÝSKYT TERMÍNŮ VE ZDRAVOTNICKÉ KOMUNIKAČNÍ PRAXI VE VZTAHU K LAIKŮM (PACIENTŮM)

Orientační analýza webových stránek nemocnic a zdravotnických zařízení v Česku přinesla následující výsledky: Oddělení, která koloskopii/kolonoskopii provádějí, jsou většinou označena jako gastroenterologická nebo endoskopická. Z nich byly podle seznamu screeningových center dostupného na internetu (5) analyzovány internetové stránky 128 nemocnic a zdravotnických zařízení, které na svých stránkách termíny koloskopie/kolonoskopie uvádějí. V seznamu jsou pouze zařízení, která jsou Ministerstvem zdravotnictví ČR oprávněna ke screeningové koloskopii, tedy zdaleka ne všechna gastroenterologická pracoviště tuto metodu provádějící. Z nich 54 zdravotnická zařízení používají výhradně variantu kolonoskopie, 19 výhradně koloskopie a 55 koloskopie i kolonoskopie, přičemž tyto varianty se často vyskytují vedle sebe. V absolutním součtu tedy varianta kolonoskopie převažuje.

Představené zjištění pokládáme za důležité, neboť právě užití ve zdravotnické praxi má potenciál utvrzovat mluvčí ve správnosti jedné či druhé varianty nebo obou.

Pro získání dat z hlediska výkladových slovníků češtiny vyjdeme nejprve z Internetové jazykové příručky (IJP). Na dotaz koloskopie IJP uvádí „lze i: kolonoskopie“ a dále následují poznámky k heslu: „NASCS[1] uvádí pouze podobu koloskopie. Obě podoby uvádí Velký lékařský slovník (Vokurka M., Hugo J. a kol., Maxdorf, Praha, 2002). Frekvence užívání obou podob je stejná.“ (6) Jak jsme již ukázali a jak ještě ukážeme dále, toto tvrzení není zcela přesné, neboť frekvence užívání obou podob stejná není.

Povědomí o zvažované synonymii variant upevňuje IJP tím, že odkaz u hesla kolonoskopie vede stejně jako u hesla koloskopie do prostředí Akademického slovníku cizích slov, v němž se stýkají a jenž uvádí pouze variantu koloskopie: „koloskopie, -e ž <ř> med. vyšetřovací metoda tlustého střeva pomocí fibroskopu“ (7).

Žádný jiný velký výkladový slovník češtiny heslo koloskopie/kolonoskopie nezná, podobně ani české etymologické slovníky (8–12). Akademický slovník cizích slov zná pouze variantu koloskopie (13, str. 400).

VÝSKYT TERMÍNŮ V JAZYKOVÉM KORPUSU

Výskyt lexémů kolonoskopie a koloskopie v psané češtině podle jazykového korpusu syn_v11 shrnuje tab. 1.[2]

Tab. 1  Počty lexému koloskopie a kolonoskopie a slov příbuzných v korpusu syn_v11

Tab. 1 ukazuje počty výskytů v korpusu syn_v11, který obsahuje téměř 6 miliard slov a z velké části je tvořen texty publicistickými. Pro srovnání je dále důležité, že obě slova se objevují především v odborné literatuře: koloskopie (37 %) je častější ve vědeckých textech, kolonoskopie (20 %) je častější v profesní literatuře. V rámci jednotlivých odborných časopisů lze najít oba výrazy (14).

Vzhledem ke složení korpusu se pochopitelně nejvyšší počet výskytů nachází v publicistice. Výrazy se objevují především v rozhovorech se zdravotníky nebo zdravotním managementem a týkají se zdravotního stavu známých osobností, popisu zdravotních postupů a preventivních vyšetření, zřizování speciálních pracovišť (budou umístěny ambulance interní, endokrinologická, rektoskopická a kolonoskopická) a druhu speciálních přístrojů (jedno vyšetření stojí zhruba 1200 korun v závislosti na použitém kolonoskopu). Velmi často bývá v textu vysvětlení, např.: Už jednou jsem se podrobila vyšetření tlustého střeva, tzv. kolonoskopii, a velmi těžko jsem to snášela. Najdou se i kontexty, které zmiňují oba výrazy: Koloskopie – někdy též kolonoskopie. Vyšetření tlustého střeva konečníkem, přístroj umožňuje prohlédnout jej v celé délce zhruba jednoho metru, případně odebrat vzorky.

Z korpusové analýzy tedy vyplývá, že oba výrazy najdeme v publicistických i odborných textech. Výraz koloskopie a slova příbuzná jsou méně frekventované a jsou především soustředěny ve vědeckých textech. I v nich však má vyšší frekvenci výraz kolonoskopie a slova příbuzná, jsou zde 1,7× častější, v publicistice dokonce 5×.

V korpusu zachycené texty tak ukazují, že běžnější je použití lexému kolonoskopie. Variantu kolonoskopie najdeme hojně také v beletrii, často v překladech z angličtiny. Příklady pro variantu kolonoskopie:

„První pacient, u něhož zpackáte kolonoskopii, bude právník.“ (15, str. 24)

„Nyní používaná kolonoskopie je pro pacienty natolik nepříjemná, že se jí často vyhýbají.“ (16, str. 58)

Uveďme ještě příklad pro variantní střídání termínů koloskopie/kolonoskopie v rámci jednoho odstavce:

„Tato analýza prozatím nehodnotí účinek primární screeningové kolonoskopie (zvýrazněno autory – pozn.), která byla v ČR zavedena až v roce 2009 a jistě posílí profylaktickou účinnost screeningu. Koloskopie (zvýrazněno autory – pozn.) má prevenci karcinomů jako hlavní cíl, na rozdíl od TOKS, který cílí především na časnou detekci karcinomů.“ (17, str. 861).

ETYMOLOGICKÝ VÝVOJ VARIANT

Shoda panuje na tom, že utvářejícími složkami jsou řecká slova κόλον[3] (n.) „tlusté střevo (od slepého střeva po rectum)“ [Aristofanés+] a σκοπιά (f.) „místo určené pro pozorování; pozorovatelna; hlídka, stráž“ [Homér+] (podobně 18–23). Složeniny κολούλια a κολοκορδόκολα dokumentují, že řečtina připouští pouze kompozitum *κολοσκοπία, i když taková složenina v korpusu klasické, helénistické ani byzantské řečtiny není doložena. Medicínská angličtina používá regulérní formace jako colocentesis, colopathy, coloscopy, colostomy, vedle colonoscopy a colonopathy (24). Pak je zcela legitimní otázka, kde se vzaly formy se slabikou no jakoby navíc. Madsen s lehkou ironií konstatuje, že hypotetická řecká předloha této formy by musela obsahovat jako první komponentu slovo κολωνός (pahorek) [Hésiodos+], implikující složeninu *κολωνοσκοπία s významem „pozorování pahorků“ (tutéž úvahu vyslovil i anonymní autor wikipedického hesla Colonoscopy) (2). Beran nabízí ještě bizarnější složeninu, kdy na místo první komponenty dosazuje latinské slovo colōnus (rolník) (3). Obě řešení jsou samozřejmě zcela mimoběžná.

To, co vyhlíží jako terminologická chyba, má nicméně racionální vysvětlení, a to vzhledem k okolnostem šíření řecké medicínské terminologie do latiny a posléze do moderních evropských jazyků. Římský polyhistor Plinius (23–79 n. l.) ve své monumentální encyklopedii Historie přírody adaptoval řecký anatomický termín κόλον v nesklonné podobě colon (25–28). Serenus Sammonicus (zemřel 212 n. l.), autor veršovaného pojednání Liber medicinalis, známého též jako De medicina praecepta saluberrima, sestávajícího z 1111 hexametrů, slovo přizpůsobil latinské gramatice, když vytvořil ekvivalent řeckého neutra κῶλον v podobě lat. cōlum (29). Italský lexikograf Ambrogio Calepino (lat. Ambrosius Calepinus; c. 1440–1510) vydal v roce 1502 poprvé svůj latinský slovník. Ve vydání z roku 1535 vysvětluje heslo colon slovy crastius intestinum (tlusté střevo). Dále cituje Serenovy verše v následující podobě:

            „cum colon, inuisum morbi genus, intima carpit,
            mande galeritam uolucrem quam nomine dicunt.“

K nim dodává: „Dicitur etiam colon, (κῶλον) membrum orationi.“ (30)

Ve francouzštině je slovo côlon coby „partie du gros intestin, qui fait suite au caecum“ doloženo od 14. století (31, s. 920). Termín převzal z latiny a poprvé v roce 1314 použil Henri de Mondeville (c. 1260–1320). Víme, že studoval medicínu na univerzitách v Montpellieru a Paříži. Poté se vydal do Boloni, kde spolupracoval s nejlepším chirurgem své doby Theodorikem Borgognonim. Vrací se do Francie, kde vyučuje anatomii a chirurgii na univerzitě v Montpellieru (1301–1304), poté přichází do Paříže, kde se stává osobním lékařem králů Filipa Sličného a Ludvíka X., ale věnuje se i výuce na pařížských medicínských školách. Od roku 1306 až do své smrti píše zásadní dílo své doby La Chirurgie (obr. 1):

            §373. „Le 5. bouel est continué o cestui, et est apelé colon
            qui reçoit les fèces desnuees de toute chose profitable, et
            pour ce nules veines mesaraïques ne sont estenducs a lui.
            Et cestui est assis devant jouste cifac [de travers le ventre]
            entre lui et les 'autres boiaus'.“

Stihl dokončit jen 2 části z plánovaných 5. Do dějin medicíny se zapsal mj. prvními pitvami lidského těla a antiseptickými opatřeními při chirurgických úkonech (32).

Už kolem roku 1240 za svého pobytu v Magdeburgu sepsal Angličan Bartholomaeus Anglicus (1203–1272) latinské kompendium De Proprietatibus Rerum (O vlastnostech věcí). Zde ve 42. kapitole De visceribus (O útrobách) 5. knihy, která je věnována lidskému tělu, píše „tertium intestinum vocat a greck colon“ (podle tisku z roku 1488, obr. 2). Je docela pravděpodobné, že termín i zmínku o jeho řeckém původu autor převzal od Isidora Sevilského (Etymologiae 4.7.38: Colica passio nomen sumpsit ab intestino, quem Graeci κῶλον appellant, 21), na kterého se odvolával v úvodu 42. kapitoly (33).

V roce 1397/8 vznikl středoanglický překlad tohoto spisu, jehož autorem byl John Trevisa. Výše citovanou větu přeložil následovně: „The third gut is named colon in the language of Graeke.“ (Liber V, Cap. 42; podle vydání z roku 1582) (34).

On-line slovníky se liší v datování prvního použití termínu v angličtině, aniž by uváděly konkrétní zdroje: 1884 – colonoscope (35); 1900–1905 – colonoscopy (36); 1926 – colonoscopy (37). Jedním z prvních, kdo v anglické medicínské terminologii používal termíny colonoscope a colonoscopy, byl americký lékař z New Yorku Heinrich Stern (38, s. 42), jenž se ke svému autorství hlásil slovy: „I have called the instrument the colonoscope and I propose the name of colonoscopy for the inspection of the colon beyond the lowest portion of the sigmoid.“ Vnitřní struktura nové složeniny je zcela transparentní (už v latině u Plinia nesklonné) colon + konektém -o- + scopy, tvořící i mnohé jiné lékařské termíny. Nicméně Stern již neříká, zda vyšel z tradice anglické medicínské terminologie, která užívá slovo colon od konce 14. století, nebo jeho latinské předlohy colon z kompendia De Proprietatibus Rerum (1240), jehož autor Bartholomaeus Anglicus zjevně znal termín i jeho řecký původ od Isidora Sevilského z doby kolem r. 600 (Etymologiae 4.7.38). Ten se nepochybně inspiroval v Historii přírody (11.79), kde Plinius explicitně zmiňuje řecký původ slova. Sám Plinius převzal termín s největší pravděpodobností od Aristotela, který mu věnoval největší pozornost v anatomické perspektivě. Taková je tedy historická geneze termínu kolonoskopie.

Dodejme, že Akademický slovník francouzštiny zná pouze kratší variantu coloscopie, která respektuje pravidla řecké gramatiky (39). Slovo se objevuje až ve 20. století. Z prestiže a vzájemné konkurence anglické a francouzské medicínské terminologie pak pramení terminologická dvojkolejnost mezi formami koloskopie a kolonoskopie (srov. např. 40 – výhradně varianta s colono-).

HISTORIE VÝSKYTU TERMÍNU A JEHO VÝVOJ V ČESKÉ MEDICÍNSKÉ TERMINOLOGII

Výskyt sledovaných termínů úzce souvisí s vývojem vyšetřovací techniky. Prototyp kolo(no)skopu byl klinicky užit až v roce 1963; první „totální“ kolo(no)skopie u člověka byla uskutečněna roku 1965 (41, str. 299).

To ovšem neznamená, že by předtím vyšetření střev vůbec neexistovalo, a že by tedy neexistovaly slovníkové záznamy pojící se s tímto orgánem. Už staročeské slovníky registrují slovo denník (život, břicho) a spojení dennie třěvo (třěvo dennie, třěvo denné – tenké střevo; střevo, ve kterém bývá dna) (42). Později Jungmann ve vztahu k našemu článku akceptoval termín colon, česky denník, jako jedno z tlustých střev (43, str. 346); výraz pravděpodobně pokládal za součást úzu (44, str. 355].

V další literatuře 19. století se většinou pracuje s termínem colon nebo denní střevo. Například Slovník lékařské terminologie z roku 1863 zachycuje výskyt termínu Gicht-darm (colon): denní střevo (45, str. 46) nebo colon, s.[třevo] velké, hrbovaté, denní, denník (45, str. 56). Podobně zapojil již dříve výraz colon do svého slovníku i známý obrozenec a lexikograf Josef Franta Šumavský pod heslem Grimmdarm (46, str. 962).

Slovotvorně byly všechny termíny pro vyšetřovací techniky shodné a spojovalo je to, že ve svém pojmenování zahrnovaly tu oblast střeva, která byla nástroji dosažitelná: rektoskopie, proctosigmoskopie (kompozitum tvořeno ze 3 základů: proktós = konečník + sigma = střevní klička + skopie) nebo termín rectoromanoskopie (např. 47, str. 19 a 533).

Termíny koloskopie a kolonoskopie se tak v české odborné literatuře prosazují v souladu s rozvojem této zobrazovací metody až v 60. a 70. letech 20. století (48). A je pozoruhodné, že po krátkém iniciačním období (např. 49) se již velmi brzy úzus rozkolísává a již tehdy vedle sebe stojí varianty koloskopie/kolonoskopie. Uveďme ukázky příkladů. Časopis lékařů českých z roku 1969 uvádí termín kolonoskopie (50, str. 311], týž zdroj v roce 1973 koloskopie (51, str. 796–797], odborná lékařská literatura z roku 1967 koloskopie (49, str. 56) a z roku 1973 kolonoskopie (52, str. 211]. Někdy nebylo jednotné psaní dodrženo ani v rámci jedné publikace – tak např. Fučík uvádí na str. 241 variantu koloskopie, koloskop, zatímco v rejstříku na str. 396 nebo ve výkladu na str. 238 kolonoskopie, kolonoskop (53). V dokladech by bylo možno pokračovat.

DOPORUČENÍ A ZÁVĚR

Úzus používání variant koloskopie/kolonoskopie je v Česku rozkolísaný, s nezanedbatelnou převahou varianty kolonoskopie, a odráží etymologicky podmíněnou terminologickou dvojkolejnost mezi formami koloskopie a kolonoskopie. Výsledná podoba záleží na tom, jakou cestou se termín do české medicínské terminologie dostal – zda přímo z řečtiny či přes francouzštinu (koloskopie), nebo přes angličtinu (kolonoskopie).

Klíčové nicméně je, že ani užití varianty koloskopie, ani užití kolonoskopie patrně (to by vyžadovalo tázání mezi uživateli jazyka) nepůsobí podstatnou překážku v komunikaci. Z hlediska frekvence užití dále nelze zanedbat ani tu skutečnost, že varianta kolonoskopie je uživatelům patrně komfortnější. Doporučení tak směřuje především k jazykovým profesionálům působícím v oblasti lékařského diskursu; tam dle našeho soudu platí obecné pravidlo, že vědní termín by měl být exaktní a jednoznačný, přesně označující jeden konkrétní typ lékařského vyšetření. Na veřejných lékařských vývěskách, poukazech k vyšetření, oznámeních, prezentacích a podobně by proto měla být jazyková praxe sjednocena a měla by být užívána jediná varianta. Podle našeho názoru by to měla být varianta přímé adaptace řeckých základů, tedy koloskopie, což je i varianta podporovaná Akademickým slovníkem cizích slov.

Poděkování

Za podklady a analýzy: Marie Kopřivová (Český národní korpus, korpusová analýza; autoři děkují též za osobní konzultaci), Tereza Valachovičová a Marek Bajger (studentské pomocné síly na KČJ PedF UK v Praze, výskyt termínů koloskopie/kolonoskopie v uživatelské praxi a jazyková a formální korektura).
Práce používá data, která poskytuje výzkumná infrastruktura LINDAT/CLARIAH-CZ (https://lindat.cz) podporovaná Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR (projekt č. LM2023062).

Adresa pro korespondenci:

prof. PhDr. Martina Šmejkalová, Ph.D.
Katedra českého jazyka PedF UK
Magdalény Rettigové 4, 116 39  Praha 1
Tel.: 221 900 211
e-mail: martina.smejkalova@pedf.cuni.cz

Seznam použitých zkratek