Practical Biobanking Nowgen Centre, Manchester 30. června a 1. července 2008

Tentokrát nepůjde o sjezd v obvyklém smyslu toho slova, co se týká počtu účastníků, kterých bylo jen asi 30, spíše bychom tuto akci mohli označit jako konferenci nebo seminář, jehož cílem bylo seznámit účastníky se stavem, v jakém se tato problematika nachází ve Spojeném království. Příležitost ovšem dostaly i zprávy z obdobných zařízení například v Japonsku a různé aspekty vzniku a provozování těchto „celonárodních“ zařízení.

Předpokládám, že něčím podobným, co by bylo lze považovat za určitý typ biobanky, se u nás zabývá mnoho pracovišť, jak diagnostických – např. v rámci skríninkových vyšetření, tak výzkumných – kdy základem řady genetických projektů je právě vytvoření potřebného souboru vzorků.

A hned při uvažování o existenci jakékoliv tuzemské biobanky zjistíme, že nám chybí pravidla, jimiž by se vznik a funkce takového „zařízení“ měl řídit.

K následování vhodná doporučení jsou již sice k dispozici, uplatněná právě v případě UK DNA Banking Network, ale dosud se nenašel nikdo, kdo by se je pokusil do našich zákonů či vyhlášek implementovat. Kromě návštěvy samotné UK DNA biobanky in situ, s předvedením jejího provozu, která zanechala na účastnících hluboký dojem s přídechem obdivu, působil podobně i výklad o historii jejího vzniku. Nebylo sice možné předem odhadnout, zda je přednáška provázena jistou mírou stesku, či naopak pýchy. Uvedená data, alespoň u mne, vyvolala pravou tuzemskou závist. Od vytvoření záměru zřídit UK DNA Biobanku do poskytnutí finančních prostředků prý uplynuly jen dva měsíce s tím, že k vypsání personálních požadavků a jejich naplnění došlo v zápětí po tom, v době, kdy biobanka ještě fyzicky neexistovala. Od začátku do konce včetně zahájení výstavby netrvala celá záležitost více než rok.

UK DNA Biobanka nesbírá, jak by se podle názvu dalo soudit, pouze vzorky DNA, ale i další materiály – např. plazmu a sérum. Pochopitelně obsahuje i klinické údaje o dárcích, kteří jsou tříděni (sbíráni) na základě jejich onemocnění. Není třeba zdůrazňovat, že odběry se provádějí s jejich souhlasem. Plánovaná kapacita je 14 milionů vzorků a její teplotní režim je založen na tekutém dusíku. Vzorky DNA uchovává při teplotě -80 ^oC, vzorky tkání přímo v nádobách s tekutým dusíkem. Na rozdíl od biobank, které uchovávají vzorky DNA při -20 ^oC, musela se UK DNA Biobanka , která je plně automatizovaná, vypořádat s problémem vzdušné vlhkosti tím (ta použití automatů při teplotě -80 ^oC komplikuje), že zavedla velice účinné vysoušení vzduchu. Aby odstranila náklady spojené s izolací DNA z celé krve, provádí separaci bílých krvinek a náklady spojené s izolací omezuje na vzorky určené k dalším analýzám. Izolací bílých krvinek se sice ztrácí značná část DNA, nicméně při odběrech 10 ml krve je i tak množství DNA dostatečné na to, aby je bylo možné rozdělit do mnoha ekvivalentů. Důležitým aspektem činnosti biobanky je nejen sběr vzorků v rámci sdružení řady velkých nemocničních celků v Británii a jejich uchovávání, ale biobanka je rovněž poskytuje k výzkumným účelům. O jejich poskytnutí rozhoduje na základě zájemcem dodané žádosti zvláštní komise, která hodnotí účel výzkumu, pravděpodobnost účelného využití a mimo jiné žádost konfrontuje s dostupnými literárními údaji.

Za jednu z hlavních výhod takovéto centrální biobanky je považována standardizace zaručující vysokou neustále monitorovanou kvalitu uchovávaných vzorků a šíře poskytovaných služeb. V dnešní době, která se začíná zajímat i o situace s poměrně nízkou heritabilitou, jsou soubory s velkým množstvím porovnávaných vzorků pro statistické vyhodnocení absolutně nezbytné.

prof. MUDr. Radim Brdička, DrSc.

Ústav hematologie a krevní transfuze

U Nemocnice 1, 128 00 Praha 2

e-mail: rbrdicka@uhkt.cz