Laureáti Nobelovy ceny

Selman Abraham Waksman

(1888–1973)

Selman A. Waksman obdržel Nobelovu cenu za objev prvního účinného antibiotika proti tuberkulóze.

Jeho životní pouť začíná 22. července roku 1888 v obci Priluka blízko Kyjeva, na Ukrajině. O jeho vzdělání se starali soukromí učitelé. V roce 1910 úspěšně zakončil večerní studium na gymnáziu v Oděse a bezprostředně poté odešel do Spojených států amerických.

Podařilo se mu získat státní stipendium, a tak se na podzim roku 1911 zapisuje na Univerzitu v Rutgers. Titul BSc v oboru zemědělství obdržel v roce 1915. Následovalo jeho jmenování asistentem výzkumu v oboru půdní bakteriologie pod vedením doktorky J. Lipmanové ve výzkumném ústavu v New Jersey a bylo mu nabídnuto pokračovat v dalším studiu na své mateřské Univerzitě v Rutgers, kde v roce 1916 získal titul magistra věd MSc. V tomtéž roce získal občanství Spojených států amerických a byl jmenován výzkumným pracovníkem na Univerzitě v Kalifornii, kde v roce 1918 získal titul Ph.D. v oboru biochemie.

Přijal nabídku návratu do města Rutgers, kde dostal práci ve Výzkumném ústavu a současně i jako přednášející na Univerzitě v oboru půdní mikrobiologie. V roce 1925 byl jmenován docentem a v roce 1930 profesorem. Když byl v roce 1940 vytvořen Ústav pro mikrobiologii, stal se vedoucím jednoho oddělení a v roce 1949 ředitelem celého ústavu. Do ústraní odešel v roce 1958, nicméně i nadále měl v ústavu k dispozici laboratoř i kancelář, aby mohl pokračovat ve svém výzkumu.

V letech 1931–1942 působil také v Oceánografické instituci ve Woods Hole, kde byl jmenován námořním bakteriologem. Zároveň pracoval jako konzultant pro průmyslové laboratoře, vládu a různé vědecké instituce.

Do Waksmanova pole působnosti patřily mikrobiologická populace půdy, oxidace síry u bakterií, mikroorganismy a úrodnost půdy, rozklad rostlinných a živočišných zbytků, tvorba humusu v přírodě, výskyt bakterií v moři a jejich úloha v mořských procesech, výroba a druhy přírodních antibiotických látek, dále taxonomie, fyziologie a biochemie u aktinomycet. Publikoval více než 400 vědeckých prací a je autorem nebo spoluautorem 18 odborných knih.

Podařilo se mu se svými studenty a spolupracovníky izolovat mnoho nových antibiotik včetně actinomycinu (1940), clavacinu, streptothricinu (1942), streptomycinu (1943), griseinu (1946), neomycinu (1948), fradicinu, candicidinu a mnoha dalších. Dva z nich – streptomycin a neomycin – našly rozsáhlé uplatnění v léčbě řady infekčních onemocnění lidí, zvířat i rostlin a byly chráněny patentem.

Finanční prostředky, které plynuly z licenčních poplatků za patenty, nepoužil Waksman k osobnímu prospěchu, ale byly použity k budování a podpoře Mikrobiologického ústavu, jehož byl od roku 1949 ředitelem a jež sloužil pro výuku a výzkum doktorandského a postdoktorandského studia mikrobiologie. Z další části licenčních poplatků zakládal nadace na podporu výzkumu v oboru mikrobiologie na různých zahraničních institucích. Zároveň se svou ženou také založili na Univerzitě v Rutgers stipendijní program pro imigranty a jejich děti.

Ve své řeči při předávání Nobelovy ceny 10. prosince 1952 profesor Selman A. Waksman poukázal na význam mikrobiologie nejen při přípravě nápojů a potravin nebo v průmyslové výrobě, ale i v domestikaci nových druhů mikrobů, zvláště těch, které dnes známe pod pojmem antibiotika. Vyzdvihl, že lékařské a veterinární profese získaly silné nástroje pro boj s infekcemi a epidemiemi. Vyslovil naději, že některé dětské infekční nemoci by mohly časem vymizet, jiné být alespoň pod kontrolou.

Profesor Waksman je držitelem čestných doktorátů v oborech lékařství, vědy a zemědělství na univerzitách v Lutychu, Athenách, Pavii, Štrasburku, Jeruzalémě a mnoha dalších. Byl členem či čestným členem mnoha vědeckých společností v USA, Francii, Švédsku, Mexiku, Indii, Německu, Brazílii, Španělsku a Izraeli. Byl také prezidentem Americké společnosti pro mikrobiologii. V roce 1950 získal francouzský Řád Čestné legie.

Díky Waksmanovým objevům bylo možno začít úspěšně léčit i nemoc, která byla podle jeho vlastních slov jedním z nejstarších nepřátel lidstva – tuberkulózu. Celkový dopad jeho objevů byl nesmírný a posunul možnosti medicíny o velký kus dopředu.

Zemřel 16. srpna 1973 v Hyannis v Massachusetts.

Použité zdroje:

1. Nobelprize.org: Prize Awarder for the Nobel Prize in Physiology or Medicine,

2. Wikipedia.org: Nobel Prize in Physiology or Medicine,

Mgr. Anna Nováková

Zdravotně sociální fakulta JU

Boreckého 27, 370 00 České Budějovice

e-mail: simanova@zsf.jcu.cz

Z nejdivočejších hříbat bývají nejlepší koně.

PLÚTARCHOS