Možnosti zobrazovacích metodu traumatických ruptur bránice
Autoři:
Sedláček Zdeněk
Působiště autorů:
Radiodiagnostická klinika FN Hradec Králové
Vyšlo v časopise:
Anest. intenziv. Med., 24, 2013, č. 6, s. 419-422
Kategorie:
Postgraduální vzdělávání - Didaktická radiologická kazuistika
ÚVOD
Ruptury bránice doprovázejí často tzv. vysoko-energetická poranění (autonehody, pády z výšky, těžká zhmoždění). Podle AIS klasifikace (abdominal injury score) jsou ruptury převážně ve skupině IV a V. Ruptura bránice je relativně vzácným typem torakoabdominálního poranění a nachází se jen asi u 2–6 % pacientů po těžkém tupém poranění [1, 4]. Základní vyšetření představuje UZ břicha a hrudníku a RTG snímek hrudníku a pánve. Senzitivita RTG plic je u levostranné ruptury 46% a u pravostranné jen 17% [2, 6]. U většiny pacientů jsou známky ruptury překryty a maskovány přidruženými příznaky pleurálního výpotku, pneumotoraxu, atelektázy, kontuze či infiltrace plicního parenchymu nebo jen nespecifickou elevací bránice [3]. Nepoznaná ruptura ohrožuje pacienta viscerální herniací a strangulací s 50% mortalitou a morbiditou [6].
PROVEDENÍ ZOBRAZOVACÍCH METOD
Při těžkém poranění podle AIS, pokud pacient nevyžaduje urgentní chirurgické řešení, je k upřesnění rozsahu poranění provedeno CT břicha a hrudníku, které je rovněž provedeno, je-li podezření či je diagnóza ruptury bránice nejistá z provedeného RTG plic. Vyšetření CT je prováděno vždy s nitrožilním podáním neionické kontrastní látky v objemu 100–150 ml, rychlostí 3–4 ml/s, vždy v arteriální fázi a poté i ve venózní fázi se zpožděním 30 a 65 s. Doporučuje se před vyšetřením naplnit žaludek vodou či kontrastní látkou, která by měla ulehčit diagnózu ruptury bránice. Náplň žaludku ale vyžaduje zavedení nazogastrické sondy, což nemusí být vždy z časových důvodů proveditelné. CT protokol zahrnuje vyšetření krku přes plicní vrcholy až po třísla. Vždy doplňujeme 2D koronární a sagitální rekonstrukce.
U ruptury bránice nacházíme na RTG hrudníku typicky a nejčastěji:
- elevaci bránice, její neostrost, zdvojená kontura či atypická konfigurace;
- přesun mediastina kontralaterálně;
- nález plynu nitrohrudně;
- stejnostranná fraktura žeber či výpotek;
- atypické uložení zavedené nazogastrické sondy (obr. 1 a, b).
Protože bránice je tenkou strukturou, její přerušení je jen omezeně hodnotitelné a často jen obtížně zobrazitelné na CT (obr. 2). Na možnost porušení její kontinuity pak často musíme usuzovat pouze podle nepřímých známek. Vodítkem může být stranově asymetrické ztluštění bránice [7]. Při CT je vpravo v úrovni Th 12 obratle za normálních okolností 1/3 výšky jater či více obklopena bráničními recesy, senzitivita 50% (obr. 3). Na levé straně za běžných okolností není žaludek a tenké střevo dorzálněji než slezina (senzitivita 78%). Jedním z příznaků ruptury bránice je „dependent viscera sign“, označovaný jako tzv. viscerální příznak, kdy v poloze na zádech leží vpravo játra a vlevo žaludek či střevo na dorzálních žebrech ve výši nad Th 12, udávaná senzitivita je 83% [6] (obr. 4, 5). Dalším z příznaků je „collar sign“, tzv. příznak límečku/obojku, kde zaškrcením herniovaného obsahu bránicí vzniká zářez na herniaci podobný jako při utaženém opasku v pase (obr. 6b). Má senzitivitu 50% vpravo a 67% vlevo, specificita je 100%. Méně časté jsou pak nálezy velkých nitrohrudních herniací, přesun mediastina kontralaterálně či přímá vizualizace ruptury bránice (obr. 7). Je však nutno myslet i na nálezy, které mohou rupturu bránice imitovat, a mylně tak vést k falešně pozitivnímu nálezu, jako je např. Chillaiditiho syndom (obr. 8), objemná brániční hernie či hernie v preformovaném recesu Bohdalekova či Morganiho. Dále je nutno rovněž pomýšlet na nálezy „opožděné“ ruptury bránice, které se mohou manifestovat až s jistým zpožděním [5], (obr. 6a, 6b, obr. 7a, 7b).
ZÁVĚR
Konzervativní přístup bez operační revize u stabilizovaného pacienta s tupým poraněním nitrobřišních orgánů může opozdit diagnózu současného, často skrytého poranění bránice. Klinický obraz ruptury není specifický, často nemusí být ze začátku vůbec zřejmý. Následky nepoznané ruptury však mohou být závažné, zejména pro infarzaci a ischémii herniované tkáně/orgánu. Uvedené skutečnosti zvyšují význam CT vyšetření v diagnostice ruptur. Výtěžnost CT se zvyšuje se zavedením multidetektorové technologie CT s využitím 2D rekonstrukcí v neaxiálních rovinách, která usnadňuje zobrazit i minimální herniace [4].
Adresa pro korespondenci:
MUDr. Zdeněk Sedláček
Fakultní nemocnice Hradec Králové
Radiologická klinika
Sokolská tř. 581
500 05 Hradec Králové
e-mail: sedlacekz.fnhk@post.cz
Štítky
Anesteziologie a resuscitace Intenzivní medicínaČlánek vyšel v časopise
Anesteziologie a intenzivní medicína
2013 Číslo 6
- Perorální antivirotika jako vysoce efektivní nástroj prevence hospitalizací kvůli COVID-19 − otázky a odpovědi pro praxi
- Léčba akutní pooperační bolesti z pohledu ortopeda
- Neodolpasse je bezpečný přípravek v krátkodobé léčbě bolesti
- Jak souvisí postcovidový syndrom s poškozením mozku?
- Prokalcitonin: marker vhodný pro diagnostiku sepse i hodnocení antimikrobiální léčby
Nejčtenější v tomto čísle
- Tracheální intubace v intenzivní péči – život zachraňující nebo život ohrožující výkon?
- Hodnocení bolesti a kvality analgezie u kriticky nemocných na JIP
- Ultrazvukem naváděné kompartmentové bloky v pooperační analgezii
- Jak fungují baroreceptory?