Klinická praxe potvrzuje, že dlouhodobá profylaxe umožňuje cílenou léčbu HAE
Na minisympozium věnované aktuálním doporučeným postupům u hereditárního angioedému (HAE) navázalo druhé, zaměřené na poznatky z klinické praxe. Předsedala mu doc. MUDr. Pavlína Králíčková, Ph.D., z Ústavu klinické imunologie a alergologie LF UK a FN Hradec Králové.
V úvodu předsedající shrnula, že jak bylo prokázáno v klinické studii COMPACT, subkutánní C1-INH v porovnání s placebem redukuje ataky HAE o 95 % (medián) a potřebu záchranné medikace o více než 99 % (medián) a také zlepšuje kvalitu života související se zdravím (HRQoL). Nejobvyklejší nežádoucí příhody tvořily mírné a přechodné reakce lokalizované na straně aplikace injekce. Nebyla pozorována žádná anafylaktická reakce ani tvorba neutralizačních protilátek [1]. Podle doložených dat má preparát obdobný profil bezpečnosti a účinnosti jako v obecné studijní populaci rovněž u dospívajících nebo naopak starších pacientů a u žen. Zlepšení kvality života, produktivity, spokojenosti s léčbou a symptomů úzkosti či deprese se ukázalo jako klinicky smysluplné a trvalé [2].
Management HAE je více než pouhá léčba atak
Faktorům, jimiž HAE snižuje kvalitu života, se podrobněji věnovala dr. Emel Aygören Pürsünová z Goethovy univerzity a univerzitní nemocnice ve Frankfurtu. Zařadila mezi ně například zátěž způsobenou onemocněním vyvíjenou na poskytovatele péče, depresi, úzkost, společenskou újmu, ztrátu produktivity a dobu, po kterou pacient z důvodu nemoci absentuje ve škole či v práci nebo se nemůže účastnit různých společenských aktivit. Švédský registr HAE uvádí, že 45 % účastníků absentovalo kvůli své nemoci ve škole nebo v zaměstnání během poslední ataky, absence během těžkých atak pak dosahovala 80 % [3].
Pokles kvality života (resp. kvality života související s nežádoucími příhodami) u pacientů s HAE záleží na míře atak HAE. Úzkost pacientů s hereditárním HAE stoupá se závažností bolesti spojené s dosud poslední atakou [4]. Podle studie, kterou publikovali Mendivil et al. [5], má většina pacientů (82 %) špatnou kontrolu nemoci (dle skóre AECT), determinovanou zejména frekvencí atak v posledních 6 měsících a výskytem deprese a úzkosti (dle skóre HADS).
Na příkladu vlastní pacientky přednášející demonstrovala, že dlouhodobou profylaxí subkutánním C1-INH může být dosaženo adekvátní kontroly onemocnění u pacienta, který měl předtím kontrolu špatnou. Je také možné výrazně zmírnit úzkost ve vztahu k atakám HAE. Management HAE představuje více než pouhou léčbu atak a měl by zahrnovat pravidelné hodnocení kvality života a kontroly nemoci jako základ pro rozhodování o léčbě.
Optimalizace dlouhodobé profylaxe
Dr. Teresa Caballerová z univerzitní nemocnice La Paz v Madridu jako podklad pro své sdělení rovněž použila vlastní kazuistiku: 14letý chlapec s familiární mutací v genu SERPING1 a s četným výskytem HAE v rodinné anamnéze byl diagnostikován ve stáří 3 měsíců a první ataku onemocnění prodělal ve věku 2 let v souvislosti s prořezáváním zubů. V domácnosti i ve škole byla k dispozici i.v. terapie C1-INH on demand a pacient do svých přibližně 9 let zažíval ataky s frekvencí 1−3 za rok − závažnost onemocnění se však stupňovala, a pacient tak ve svém 11. roce zažil celkem 9 atak a zameškal díky nim 14 dní školní výuky. Také se u něj rozvinula úzkost v souvislosti s onemocněním. Proto došlo ke změně léčebného plánu a pacient i rodiče byli proškoleni v administraci ikatibantu s.c., který měli podávat při každé atace. Zahájena byla též dlouhodobá perorální profylaxe kyselinou tranexamovou (40 mg/kg denně, rozděleno do 3 dávek). Frekvence atak se snížila o 56 %, ale pacient se nadále vyhýbal sportu, kroužkům a letním táborům a rodina nebyla spokojena s dlouhodobou profylaxí. Došlo tedy ke změně dlouhodobé terapie a pacient byl ve svých 12 letech vyškolen v aplikaci s.c. C1-INH. Ve 13 letech byl zcela bez atak a účastnil se sportovních i společenských aktivit.
Selfadministrace léku je tedy proveditelná i v případě mladých adolescentů. Všichni pacienti, kteří postupují léčbu on demand s možností samostatného podávání, by v ní měli být proškoleni.
Eva Srbová
redakce proLékaře.cz
Reference:
1. Longhurst H., Cicardi M., Craig T. et al. Prevention of hereditary angioedema attacks with a subcutaneous C1 inhibitor. N Engl J Med 2017; 376 (12): 1131−1140, doi: 10.1056/NEJMoa1613627.
2. Lumry W. R., Zuraw B., Cicardi M. et al. Long-term health-related quality of life in patients treated with subcutaneous C1-inhibitor replacement therapy for the prevention of hereditary angioedema attacks: findings from the COMPACT open-label extension study. Orphanet J Rare Dis 2021; 16 (1): 86, doi: 10.1186/s13023-020-01658-4.
3. Nordenfelt P., Dawson S., Wahlgren C. F. et al. Quantifying the burden of disease and perceived health state in patients with hereditary angioedema in Sweden. Allergy Asthma Proc 2014; 35 (2): 185−190, doi: 10.2500/aap.2014.35.3738.
4. Caballero T., Aygören-Pürsün E., Bygum A. et al. The humanistic burden of hereditary angioedema: results from the Burden of Illness Study in Europe. Allergy Asthma Proc 2014; 35 (1): 47−53, doi: 10.2500/aap.2013.34.3685.
5. Mendivil J., Murphy R., de la Cruz M. et al. Clinical characteristics and burden of illness in patients with hereditary angioedema: findings from a multinational patient survey. Orphanet J Rare Dis 2021; 16 (1): 94, doi: 10.1186/s13023-021-01717-4.
6. Caballero T. Optimising long-term prophylaxis: treating-to-target made possible. EAACI Hybrid Congress, Praha, 2. 7. 2022.
