Léčbu závislostí a snižování rizik podporuje chápavý přístup zdravotníků
Závislost je definována jako užívání látky, které se navzdory známé škodlivosti této látky stává zvykem a potřebou. Zdravotničtí profesionálové hrají zásadní roli v péči o závislé, pokud však dávají najevo přezíravost a odmítavost, může to vést k odmítnutí nabízené pomoci.
Zátěž pro všechny
Závislosti byly vždy považovány za známku morálního úpadku nebo nedostatek sebekontroly. Dnes je hodnotíme jako chronické relabující onemocnění mozku a spojujeme je zejména s drogami, alkoholem, nikotinem, gamblerstvím a poruchami příjmu potravy. Všechny však mají jedno společné − výrazný negativní dopad na jedince, rodinu i společnost. Kromě toho, že závislosti mohou vést ke kriminalitě a násilí, navyšují ztráta produktivity a péče o tyto pacienty rovněž finanční zatížení společnosti. I v takové situaci má ovšem člověk právo na adekvátní zdravotní péči. Pohrdlivé chování zdravotnického personálu přitom může způsobit nenahraditelné škody. Přinejmenším způsobí, že se závislý člověk například nezeptá na možnou léčbu.
Závislost, tak jako ostatní chronická onemocnění, mění funkce orgánů a ovlivňuje mozkové dráhy spojené s odměňováním, pamětí, učením, motivací, motorikou a blokováním určitého chování. Změny v neurotransmiterech (dopamin, serotonin, …) mohou vést k neschopnosti přestat užívat drogu. Se správnou péčí je možné nad závislostí zvítězit, ačkoliv pro některé jedince zůstává celoživotním bojem.
Důvěra pomáhá chránit i léčit
Závislí jedinci jsou společností zpravidla hodnoceni jako slabí, líní a nemorální nebo kriminálníci a toto stigma si s sebou přinášejí i do zdravotnických zařízení. Skupinou, se kterou zde obvykle komunikují nejvíce, jsou sestry. Ty jsou také podle výsledků studií nejvíce náchylné k negativním soudům. Takový postoj může ovlivnit ochotu personálu objektivně vyhodnotit problém závislosti, poškodit vztah závislého ke zdravotnickým zařízením a vyvolat u něj odmítání zdravotní péče.
Jedním ze způsobů, jak lze tento stav zlepšit, je edukace zdravotnického personálu ohledně zneužívání látek a možností podpory postižených. Na závislost se doporučuje pohlížet jako na jakoukoliv jinou nemoc a při její léčbě mít na paměti, že závislý jedinec se pravděpodobně nedokáže vyléčit sám. Do péče je vhodné zahrnout informace o hepatitidě A, B a C, HIV/AIDS, ošetřování ran, prevenci a řešení předávkování, způsobech co nejbezpečnějšího užití drogy a možnosti skupinové či individuální terapie u odborníka. Vybudovaná důvěra tak pomůže ochránit postiženého i jeho okolí.
(mir)
Zdroj: Bartlett R., Brown L., Shattell M. et al. Harm reduction: compassionate care of persons with addictions. Medsurg Nurs 2013; 22 (6): 349−358.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.