Faktory ovlivňující zamýšlenou délku léčby závislosti na opiátech

Úvod

Substituční udržovací terapie metadonem nebo buprenorfinem je metodou volby užívanou v léčbě závislosti na opioidech. Její přínos pro uživatele drog spočívá ve zlepšení psychického, tělesného a sociálního zdraví. Vědeckými metodami totiž bylo prokázáno, že substituční léčba je spojena s podstatnou redukcí zneužívání nelegálních opioidů a snížením mortality související s užíváním drog i kriminality. Dále dochází ke snižování nákladů na zdravotní péči či omezení výskytu infekčních chorob. Celkově jde o jeden z nejefektivnějších způsobů farmakologické terapie závislosti na opioidech.

I přes prokázanou účinnost této léčby (a špatnou prognózu po jejím předčasném přerušení) není ve Spojených státech léčena více než polovina uživatelů drog, kteří by pro tuto metodu mohli být indikovaní. Cílem prezentované práce proto bylo zkoumat důvody léčby a její zamýšlenou délku u pacientů již zařazených v programu substituční terapie.

Studovaný soubor pacientů

O účast v průřezové studii byli požádáni všichni klienti (n = 100) buprenorfinového substitučního programu Medical University of South Carolina, kteří jej využívali v době sběru dat. Výzkumu se nakonec zúčastnilo 69 uživatelů. Průměrně byli na BMT téměř 3 roky (s průměrnou denní dávkou buprenorfinu 14,4 mg). 

Výsledky

Většina účastníků (82 %) zamýšlela dále pokračovat v substituční léčbě po dobu alespoň 12 měsíců. Demografické údaje jako věk, pohlaví, vzdělání, abúzus kokainu nebo užívání heroinu v minulosti neměly vliv na zamýšlenou dobu setrvání v substitučním programu.

Pozdější věk prvního užití drogy, delší doba na BMT, obavy z bolesti či relapsu závislosti po ukončení léčby byly pozitivně spojeny se zamýšlenou dobou setrvání na léčbě. Opačný trend byl pozorován, pokud klient v poslední době diskutoval s poskytovatelem léčby o vystoupení ze substitučního programu nebo se již o ukončení pokusil. Se zamýšlenou dobou setrvání na udržovací léčbě byl rovněž negativně spojen nesoulad mezi systémem substitučního programu a denními aktivitami klienta, dále se jednalo o obavy z abstinenčních příznaků, či dokonce příjemné pocity spjaté s užíváním buprenorfinu.

Mezi nejčastěji udávané důvody pro pokračování BMT patřily obavy z výskytu abstinenčních příznaků (90 % klientů), relapsu (65 % klientů) a bolesti (52 % klientů).

Závěr

Většina klientů substitučního programu plánovala pokračovat v léčbě minimálně po dobu 1 roku. Výsledky prezentované studie podávají důležité informace ohledně subjektivních důvodů pokračování v léčbě, jakož i faktorů ovlivňujících plánovanou délku setrvání v substitučním programu. Tato zjištění mohou vést ke zlepšení organizace programů léčby závislosti, a tudíž i k lepším klinickým výsledkům.

(raj) 

Zdroj: Bentzley B. S., Barth K. S., Back S. E. et al. Patient perspectives associated with intended duration of buprenorphine maintenance therapy. J Subst Abuse Treat 2015 Sep; 56: 48−53, doi: 10.1016/j.jsat.2015.04.002.