Syndrom Dravetové – seznamte se
Syndrom Dravetové je těžká myoklonická epilepsie vyskytující se v časném dětství. Řadí se mezi vzácné progresivní epileptické encefalopatie a je charakterizován generalizovanými nebo lateralizovanými klonickými záchvaty, které jsou často protrahované a vázané na febrilní infekty. Později se objevují i jiné formy záchvatů a dochází k deterioraci psychomotorického vývoje a rozvoji mentální retardace. Žádoucí je časná diagnostika a léčba.
Etiologie a epidemiologie
Tento syndrom poprvé popsala v roce 1978 jako těžkou myoklonickou epilepsii v časném dětství (SMEI) Charlotte Dravetová a onemocnění bylo v roce 1989 přejmenováno právě na syndrom Dravetové.1, 3 Jedná se o vývojovou a epileptickou encefalopatii se vznikem v časném dětství, která je spojenáa s celoživotním výskytem záchvatů rezistentních na léčbu a poruchami intelektu, chování a chůze.4
V roce 2001 byl objeven genetický podklad DS, a to de novo mutace genu pro α-1 podjednotku sodíkového kanálu (SCN1A) na chromosomu 2q24.1 Je zodpovědná za 70–80 % případů tohoto onemocnění.2, 3 Vzácněji byly u pacientů s DS identifikovány i mutace v dalších genech: SCN2A, SCN3A, SCN7A, SCN8A a SCN9A, GABARG2, SCN1B a PCDH19. U 20 % pacientů je však etiologie neznámá.1 Incidence se dle nejnovějších údajů udává 1/22 000, častěji jsou postiženi chlapci, a to v poměru 2 : 1.3
Klinické projevy a prognóza
Klinicky se DS manifestuje v 1. roce života (s vrcholem kolem 5. měsíce věku) u dosud normálně se vyvíjejících dětí.2 Objevují se recidivující protrahované febrilní konvulzivní a hemikonvulzivní záchvaty. Epilepsie je farmakorezistentní, blokátory sodíkových/kalciových kanálů (fenytoin, lamotrigin, karbamazepin a vysoké dávky fenobarbitalu) mohou záchvaty zhoršovat, jiná léčiva mohou naopak jejich výskyt redukovat.3
DS se dále vyvíjí s věkem. Deteriorace psychomotorického vývoje se objevuje mezi 2. a 6. rokem života.2 Dochází k poruchám chování a poklesu kognitivních funkcí s rozvojem mentální retardace. V neurologickém nálezu se objevují ataxie, centrální hypotonie a pozitivní pyramidové iritační jevy.2
V dospělosti se onemocnění manifestuje jako perzistentní motorická a kognitivní dysfunkce. Objevují se i jiné typy záchvatů (konvulzivní, myoklonické, absence, fokální a tonické). Motorické dysfunkce zahrnují ataxii, tremor, dysartrii, pyramidové a extrapyramidové jevy. Kognitivní poruchy, jež se vyskytují u většiny pacientů, zahrnují poruchy zrakově motorické integrace a zrakového vnímání, exekutivní dysfunkce a poruchy řeči. Pacienti mívají také psychiatrické poruchy jako agresivitu, agitovanost, obsesi nebo patologické shromažďování.1
DS je spojen se zvýšenou mortalitou, nejčastější příčinou smrti je náhlá neočekávaná smrt u epilepsie (SUDEP) a status epilepticus.1 Průměrný věk úmrtí pacientů činí 11 let.2
Diagnostika a léčba
DS je diagnostikován klinicky a na základě genetického vyšetření, které je doporučeno u vývojově normálních dětí ve věku 2–15 měsíců s jediným prolongovaným hemiklonickým záchvatem nebo lokálním/generalizovaným status epilepticus neznámé etiologie v souvislosti s očkováním či horečkou.4
Terapeutické možnosti zahrnují protizáchvatové léky, kanabinoidy, ketogenní dietu a chirurgické výkony, jakými jsou hloubková mozková stimulace (DBS) a stimulace nervus vagus (VNS).1 Uplatňují se obecné principy léčby jednotlivých typů záchvatů podle toho, které v klinickém obrazu dominují.2 V udržovací léčbě lze v 1. či 2. linii zvážit valproát, klobazam, stiripentol a fenfluramin.4 Například s fenfluraminem lze podle německé studie dosáhnout během 3 měsíců snížení výskytu záchvatů nejméně o 50 % u 68 % pacientů a úplné bezzáchvatovosti u 14 %.5 Vzhledem k refrakternosti záchvatů na stávající protizáchvatové léky je ve vývoji několik molekul, jež by mohly pomoci zlepšit prognózu pacientů s DS.
(zza)
Zdroje:
1. Anwar A., Saleem S., Patel U. K. et al. Dravet syndrome: an overview. Cureus 2019; 11 (6): e5006, doi: 10.7759/cureus.5006.
2. Danhofer P., Horák O., Fakusová L. Syndrom Dravetové: těžká myoklonická epilepsie v časném dětství. Neurologie pro praxi 2015; 16 (1): 38–42.
3. Danhofer P., Brunová K., Ošlejšková H. Syndrom Dravetové (těžká infantilní myoklonická epilepsie): charakteristiky onemocnění v dospělém věku. Neurologie pro praxi 2017; 18 (2): 113–116.
4. Wirrell E. C., Hood V., Knupp K. G. et al. International consensus on diagnosis and management of Dravet syndrome. Epilepsia 2022 Jul; 63 (7): 1761−1777, doi: 10.1111/epi.17274.
5. Strzelczyk A., Pringsheim M., Mayer T. et al. Efficacy, tolerability, and retention of fenfluramine for the treatment of seizures in patients with Dravet syndrome: compassionate use program in Germany. Epilepsia 2021; 62 (10): 2518−2527, doi: 10.1111/epi.17034.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
