Pompeho choroba očima dětského kardiologa

Pompeho choroba je vzácné autozomálně recesivní onemocnění způsobené nedostatkem lyzosomálního enzymu kyselé α-glukosidázy (GAA), který vede ke střádání glykogenu v buňkách především kosterní a srdeční svaloviny. Onemocnění se dělí na infantilní formu, kterou někteří autoři ještě rozlišují na formu klasickou a neklasickou, a formu adultní, ze které se někdy vyčleňuje ještě forma juvenilní.

Klinické projevy

Onemocnění je klinicky značně variabilní, zbytková aktivita enzymu GAA koreluje s tíží postižení a s věkem manifestace choroby. Čím nižší aktivita GAA, tím těžší postižení a časnější nástup příznaků.

Infantilní (časná) forma Pompeho choroby

Klasická forma

Jedná se o nejzávažnější formu onemocnění, které se manifestuje již v časném kojeneckém věku (ve 2–6 měsících). Obvykle má rychlý průběh, úmrtí nastává většinou v důsledku respiračního a srdečního selhání do 1 roku věku. Vedoucím příznakem je hypotonie s progredující svalovou slabostí – tzv. floppy baby syndrom. Pacienti špatně prospívají z důvodů obtíží při příjmu stravy a při opakovaných respiračních infektech způsobených hypoventilací. Přítomna je hepatomegalie a hypertrofie myokardu se zesílením především interventrikulárního septa (asymetrická hypertrofie) nebo septa i volné stěny levé komory (koncentrická hypertrofie), která se může vyvíjet již intrauterinně. Navíc může být Pompeho choroba asociována s různými arytmiemi a abnormalitami převodního systému – na EKG nalézáme zkrácený PR interval, rozšíření QRS komplexu, raménkové blokády, AV blokády, vysokou voltáž QRS komplexu.

Neklasická forma

V tomto případě se typické symptomy (hypotonie, opoždění motorického vývoje a neprospívání) objevují později v průběhu prvního roku života. Postižení myokardu není tak výrazné a vyvíjí se pozvolněji.

Diferenciální diagnostika

Hypertrofie myokardu může být v časném kojeneckém věku součástí klinického obrazu řady dalších onemocnění – různých vrozených srdečních vad (aortální stenóza, koarktace aorty), geneticky daných syndromů (syndrom Noonanové, Costellův syndrom, CFC syndrom), může být přítomna u hypertenze (v novorozeneckém a kojeneckém věku nejčastěji renovaskulární nebo při vrozených vadách ledvin) nebo při diabetu matky v těhotenství (tyto děti trpí zároveň i makrosomií, hypoglykémií, hematologickými abnormalitami a dalšími vrozenými vadami), postihovat může i děti narozené předčasně v důsledky RDS (respiratory distress syndrom) či NEC (nekrotizující enterokolitida).

Odlišit je třeba i další tzv. nesarkomerické kardiomyopatie, které se vyvíjí stejně jako kardiomyopatie při Pompeho chorobě v důsledku geneticky podmíněné poruchy buněčného metabolizmu, u těchto onemocnění jsou ale kromě srdce postiženy i jiné orgány.

Pozdní forma Pompeho choroby

Juvenilní forma

První příznaky se objevují v první dekádě života, pacienti trpí především svalovou slabostí a respiračními obtížemi, postižení srdce je vzácné.

Adultní forma

Příznaky se objevují kdykoli od druhé do šesté dekády života. Převládá hlavně svalová slabost, především proximálních svalových skupin a trupu. Těmto pacientům je často na základě nespecifických příznaků (dušnost, poruchy spánku, únava, svalová slabost) mylně diagnostikována myopatie. Průběh onemocnění je pomalý, myokard obvykle není postižen nebo je jeho postižení subklinické. Vyskytují se ale i případy adultní formy s kardiálním postižením – dilatační kardiomyopatií s dysfunkcí levé komory, disekcí aorty či sníženou poddajností srdce a velkých cév s tvorbou aneuryzmat.

Diagnostika

V laboratorních vyšetřeních bývá zvýšena hladina CK, CK-MB, AST, ALT a LDH. U kojenců pozorujeme zvětšení srdečního stínu na rentgenovém snímku, echokardiografické vyšetření stanoví rozsah hypertrofie myokardu, na EKG křivce je zkrácený PR interval a vysoká voltáž QRS komplexu.

Při podezření na diagnózu Pompeho choroby je vhodné stanovit aktivitu GAA – buď rychlým testem ze suché kapky krve (Dried Blood Spot test – DBS), ev. klasickými laboratorními metodami na kulturách kožních fibroblastů, na čištěných lymfocytech či ze svalové biopsie. Svalové buňky ale nemusejí být postiženy stejnoměrně, proto negativní výsledek svalové biopsie diagnózu Pompeho nemoci nevylučuje. Genetické vyšetření má pomocnou úlohu – pomáhá rozhodnout nerozhodné případy a odhalit nosiče v rodině.

Léčba

Donedávna byla léčba Pompeho nemoci omezena na symptomatickou terapii. Od roku 2006 je však dostupná enzymatická substituční terapie, která významně ovlivňuje průběh onemocnění, zpomaluje progresi a oddaluje riziko úmrtí. Léčbu je ale nutno zahájit co nejdříve.

Pompeho choroba je vzácné onemocnění, nicméně je nutné na něj myslet u neprospívajícího kojence s významnou hypotonií a kardiomegalií. Včasné stanovení diagnózy a následné zahájení enzymatické substituční terapie může zlepšit jinak infaustní prognózu onemocnění. U juvenilní a adultní formy onemocnění dominují příznaky svalové slabosti a respirační obtíže, i zde může ale enzymatická substituční terapie zlepšit kvalitu života.

(epa)

Zdroj: Stará V. Pompeho choroba očima dětského kardiologa. Intervenční a akutní kardiologie, 2012; 11 (5–6).