Porovnání enoxaparinu a warfarinu v sekundární prevenci iktu vzniklého v souvislosti se zhoubným nádorem

Úvod

V posledních letech je věnována významná pozornost vztahu mezi zhoubnými nádory a cerebrovaskulárními onemocněními. Patofyziologie vzniku iktu u pacientů s malignitami však stále není plně objasněna. Nedávno byla jako primární mechanismus vzniku iktu u těchto osob navržena tumorem navozená hyperkoagulace. Ikty vznikající v souvislosti se zhoubnými nádory mají specifické vlastnosti zahrnující vznik infarktů v povodí více arterií a výrazně zvýšenou hladinu D-dimerů.

Vzhledem k tomu, že u malignit hraje v rozvoji trombóz roli paraneoplastická hyperkoagulabilita, měla by se prevence opakovaných embolizací teoreticky zaměřit na korekci koagulopatie pomocí antikoagulační léčby. Na základě výsledků rozsáhlých klinických hodnocení se u pacientů s malignitami používají pro léčbu tromboembolismu nízkomolekulární hepariny. Co se týče optimální medikace pro sekundární prevenci iktu u pacientů s malignitami, není zatím k dispozici dostatek informací.

Metodika studie

Prezentovaná studie se zabývala porovnáním enoxaparinu s warfarinem v prevenci opakovaného iktu vzniklého v souvislosti se zhoubnými onemocněními. Jakožto biomarkeru opakovaných trombotických příhod bylo užito stanovení hladiny D-dimerů. V retrospektivní studii bylo hodnoceno 79 pacientů s iktem vzniklým v souvislosti s malignitou, kteří byli léčeni buď warfarinem (n = 50), nebo enoxaparinem (n = 29). Hladina dimerů byla stanovena ve vzorcích krve odebraných při přijetí a následně v mediánu 8 dní po přijetí (6–11 dní). K vyhodnocení faktorů ovlivňujících hodnoty D-dimerů po léčbě byla použita metoda mnohočetné logistické regrese.

Výsledky

Hladina D-dimerů se mezi uvedenými dvěma skupinami při přijetí nelišila. V průběhu sledování se však u pacientů léčených enoxaparinem dramaticky snížila a u pacientů užívajících warfarin zůstala beze změny (3,88 mg/l vs. 17,42 mg/l; p = 0,026). V průběhu mediánu sledování (4,9 měsíce) došlo k opakovanému iktu u jednoho pacienta (3,4 %) ve skupině léčené enoxaparinem a u 8 pacientů (16 %) užívajících warfarin. Z důvodu nízkého počtu pacientů však rozdíl nedosáhl statistické významnosti. Podle mnohočetné logistické regresní analýzy bylo užívání warfarinu (OR 12,95; p = 0,001) a přítomnost systémových metastáz (OR 18,73; p = 0,017) nezávisle spojeno se zvýšenou hladinou D-dimerů (≥ 10 mg/l).

Závěr

Enoxaparin v sekundární prevenci iktu v souvislosti se zhoubnými onemocněními zřejmě snižuje hladiny D-dimerů účinněji než warfarin. Vyšší účinnost enoxaparinu v sekundární prevenci iktu vzniklého v souvislosti s malignitami je třeba ještě potvrdit v prospektivní studii.

(blu)

Zdroj: Jang H., Lee J. J., Lee M. J. et al. Comparison of enoxaparin and warfarin for secondary prevention of cancer-associated stroke. J Oncol 2015: 502089, doi: 10.1155/2015/502089.