Proč je důležitá léčba lehkých exacerbací CHOPN?
Lehké exacerbace chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) zpravidla nevyžadují návštěvu lékaře, často si pacient jen upraví stávající léčbu nebo přidá symptomatickou medikaci. Lehké exacerbace jsou proto poddiagnostikované a často přehlížené – nutno konstatovat, že neprávem.
Častý, ale podceněný problém
Jak upozorňuje MUDr. Jaromír Zatloukal, Ph.D., z Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy LF UP a FN Olomouc ve svém článku publikovaném v Acta medicinae, na rozdíl od středně těžkých a těžkých nejsou lehké exacerbace dostatečně podchyceny ani v dostupné literatuře.
Středně těžká exacerbace je spojena s návštěvou lékaře a s preskripcí antibiotika či kortikosteroidu, těžká navíc i s nutností hospitalizace. Tyto epizody proto neuniknou pozornosti a retrospektivně jsou snadno identifikovatelné. Naproti tomu prevalenci lehkých exacerbací není snadné zhodnotit.
Určitý obrázek si však můžeme udělat na základě studií zaměřených na jiný cíl – srovnání dvou léčebných modalit CHOPN, které mj. hodnotí četnost exacerbací včetně lehkých. Studie SPARK (publikovaná v roce 2013, čítající 2224 pacientů) a studie FLAME (2016, 3362 pacientů) shodně ukázaly, že lehké exacerbace jsou asi 3× častější než středně těžké (a ty jsou 5–6× častější než těžké).
Lehké exacerbace a progrese CHOPN
Pacienti s častými středně těžkými a těžkými exacerbacemi mají významně vyšší pravděpodobnost výskytu dalších exacerbací, se zhoršující se symptomatologií a zkracujícími se odstupy. Tato „kaskáda“ nemoci je spojena s horší prognózou.
Japonská studie publikovaná v roce 2016 ukazuje analogický scénář i pro lehké exacerbace – pacienti, kteří během roku prodělali lehkou exacerbaci, mají 32,2% pravděpodobnost lehké a 17% pravděpodobnost středně těžké nebo těžké exacerbace v následujícím roce. A to je 2× větší riziko ve srovnání s pacienty, kteří v posledním roce neměli exacerbaci žádnou.
Lze tedy usuzovat na možnost postupné progrese lehkých exacerbací směrem k těžším a častějším, ke zhoršující se kvalitě života a prognóze. Proto důsledná léčba lehkých exacerbací může již na samotném počátku brzdit rozvoj CHOPN.
Nejúčinnější terapie
Studie SPARK ukázala, že kombinace indakaterol/glykopyrronium snižuje četnost lehkých exacerbací ve srovnání s monoterapií glykopyrroniem nebo tiotropiem. Výsledky studie FLAME u lehkých exacerbací rovněž hovoří pro indakaterol/glykopyrronium, tentokrát ve srovnání s kombinací salmeterol/flutikason. Ze základních léčebných režimů CHOPN se tedy jeví fixní kombinace dlouhodobě účinného ß2-agonisty a dlouhodobě účinného muskarinového antagonisty (LABA/LAMA) jako nejúčinnější v prevenci lehkých exacerbací.
Ovšem nejvýznamnějšího poklesu četnosti lehkých exacerbací bylo dosaženo ve studii RESTORE (2017). Dokončilo ji 445 pacientů s CHOPN, s FEV1 < 70 % a s nejméně 2 exacerbacemi v posledním roce. 215 jich užívalo erdostein 300 mg 2× denně spolu s obvyklou léčbou CHOPN, kontrolní skupina 230 nemocných pak obvyklou léčbu a placebo. Přidání erdosteinu vedlo k 57% poklesu četnosti lehkých exacerbací a také ke zkrácení délky exacerbace (8,1 vs. 10,4 dne).
Závěr
Rostoucí četnost lehkých exacerbací může být prvním symptomem startující progrese CHOPN, proto je důležitá jejich účinná léčba. Přidání erdosteinu ke stávající léčbě CHOPN je nejefektivnější z léčebných modalit, jež byly ve studiích hodnoceny z hlediska četnosti výskytu lehkých exacerbací.
(thr)
Zdroj: Zatloukal J. Význam lehkých exacerbací CHOPN. Acta medicinae 2018; 7 (7): 55–58.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
