Novinky v laboratorní diagnostice časné sepse − první české zkušenosti

Úvod

Při infekčním onemocnění se v rámci první linie imunitní reakce uplatňují neutrofily a také monocyty. Monocyty se při boji s infekčním agens aktivují, zvyšují intracelulární obsah lyzosomů, a tím mění svou velikost. Zvýšení hodnoty takzvané distribuční šíře monocytů tak odráží jejich aktivitu při infekčním onemocnění.

Velkou výhodou tohoto vyšetření je přímé stanovení hodnoty v rámci základního krevního obrazu s diferenciálním počtem leukocytů, které je možné provést na speciálním laboratorním analyzátoru. Podle multicentrické studie provedené výrobcem představuje cut-off hodnotu 20 jednotek, přičemž zvýšení nad tuto hodnotu u dospělých pacientů je asociováno s vyšší pravděpodobností rozvoje sepse během 12 hodin.

Další slibnou metodou v rámci laboratorní diagnostiky časné sepse je stanovení intenzity exprese povrchových markerů CD64 a CD11b na povrchu neutrofilů pomocí průtokové cytometrie. Při vystavení prozánětlivým cytokinům a bakteriálním agens se exprese povrchových markerů významně zvyšuje, v klidovém období jsou přítomné na povrchu neutrofilů pouze v nízkém množství.

Metodika a průběh studie

Od listopadu 2019 do června 2020 probíhala ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze unikátní studie zaměřená na porovnání laboratorních markerů zánětu a vyhodnocení jejich diagnostické výtěžnosti pro časnou sepsi. Definitivní výsledky studie v současnosti ještě nejsou k dispozici, zatím probíhá jejich zpracování a příprava k publikaci.

Kromě výše zmíněných nových parametrů byly pro potřeby studie stanovovány také již používané biochemické parametry zánětu (CRP, laktát, prokalcitonin, interleukin IL-6 a presepsin) a hematologické parametry zánětu (na základě krevního obrazu). Hematologické vyšetření bylo rozšířeno o parametr Intensive Care Infection Score (ICIS), které napomáhá odlišit sepsi od neinfekční systémové zánětlivé odpovědi organismu (SIRS) a počítá se z 5 parametrů odrážejících časnou imunitní odpověď na infekční agens.

Ve studii byla retrospektivně hodnocena data 104 pacientů, kteří byli podle klinického nálezu a laboratorních výsledků rozděleni do následujících skupin: sepse/septický šok (n = 40), lokalizovaný infekt (n = 35), neinfekční SIRS (n = 14), kontroly bez přítomnosti lokalizovaného či systémového zánětu (n = 15).

Předběžné výsledky

Hodnota distribuční šíře monocytů u septických pacientů dobře korelovala s růstem leukocytů a posunem doleva, korelace mezi MDW a skórem ICIS však byla spíše proměnlivá. Podobné bylo i chování obou parametrů vůči hodnotě prokalcitoninu. Samostatně neměl ani jeden z parametrů jednoznačnou specificitu k laboratorní diagnostice sepse.

Chování parametru MDW ovšem naznačovalo, že je lepším diagnostickým parametrem pro septické stavy s jednou nespornou výhodou, a to rychlým a levným stanovením v rámci vyšetření krevního obrazu. Zajímavostí byly hodnoty MDW u kontrolní skupiny, které se pohybovaly kolem cut-off hodnoty 20 a v některých případech dosáhly až k hodnotě 24.

V průběžném hodnocení se také velice nadějně jeví povrchový marker CD64 na neutrofilních granulocytech, především pak v kombinaci s hodnotou prokalcitoninu. Intenzita fluorescence u markeru CD64 pomáhala poměrně dobře rozlišit mezi septickou a kontrolní skupinou, přičemž u septické skupiny byla zvýšena až 10×. Naopak stanovení markeru CD11b na neutrofilech se dle předběžných výsledků neukazuje jako vhodná metoda pro diagnostiku septických stavů u dospělých, často polymorbidních pacientů.

Závěr

Z předběžných výsledků studie vyplývá, že hodnocení distribuční šíře monocytů se může v budoucnu stát cenným nástrojem v diagnostice časných případů sepse, a to nejen díky jednoduché a rychlé proveditelnosti tohoto vyšetření.

(holi)

Zdroj: Francová I., Vášová V., Lahoda Brodská H. Novinky v laboratorní diagnostice časné sepse. In vitro diagnostika 2021; 39: 34−36.