Distribuční šíře monocytů jako nový indikátor sepse u rizikových pacientů

Úvod

Sepse je hlavní příčinou nemocniční úmrtnosti a celosvětově je velkou finanční zátěží zdravotnických systémů. Zpoždění v diagnostice a léčbě sepse je v akutní péči kvůli nedostatečné detekci běžným jevem. Zpoždění v načasování intervence proti sepsi v nejčasnější fázi tohoto stavu koreluje s nepříznivými klinickými výsledky a vyššími náklady na péči. Proto jsou navrhovány nové protokoly a biomarkery ke zlepšení včasné detekce sepse. Stávající biomarkery mají bohužel pro včasnou detekci sepse omezené využití, protože nedokážou přesně odlišit sepsi od jiných běžnějších stavů v akutní péči. S tím, jak progreduje infekce, se začnou objevovat i příznaky eskalace imunitní reakce hostitele, jako jsou horečka, tachykardie, tachypnoe a elevace počtu cirkulujících leukocytů.

Nedávno provedená studie ukázala, že akutní změny velikosti monocytů neboli distribuční šíře monocytů (MDW – monocyte distribution width) nejlépe odlišují sepsi od jiných akutních onemocnění a dále že MDW v kombinaci s počtem leukocytů detekuje počínající sepsi lépe než pouze MDW nebo počet leukocytů samotné. Autoři následující studie se snažili prvotní data dále rozvinout.

Hodnocená populace pacientů

Do této multicentrické studie byli zahrnuti pacienti ve věku 18−89 let, kterým byl na pohotovosti vyšetřen kompletní krevní obraz a zůstali hospitalizovaní alespoň 12 hodin (n = 2158). V předchozí studii byla stanovena cut-off hodnota MDW 20 U, která měla optimální senzitivitu i specifitu pro definované parametry sepse. Pacienti byli dále rozděleni do kategorií podle kritérií „sepse-2“ (jedná se o definici a kritéria sepse z roku 1992 zahrnující jak klinické známky, tak laboratorní parametry) a „sepse-3“ (definice z roku 2016 dle skóre SOFA). Zároveň vždy musela být potvrzena přítomnost infekce u pacienta.

Výsledky

Z 2158 pacientů 385 splnilo kritéria pro diagnózu dle „sepse-2“ (17,8 %) a 243 pro diagnózu dle „sepse-3“ (11,3 %). Distribuční šíře monocytů > 20 U odlišila sepsi od všech ostatních stavů zahrnutých do kritérií pro „sepsi-2“ (AUC 0,79; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,76–0,82) nebo do kritérií pro „sepsi-3“ (AUC 0,73; 95% CI 0,69–0,76). Negativní prediktivní hodnoty pro MDW ≤ 20 U pro „sepsi-2“ činily 93 % a pro „sepsi-3“ 94 %. MDW > 20 U v kombinaci s abnormálním počtem leukocytů dále zlepšila detekci sepse (AUC 0,85; 95% CI 0,83–0,88). Normální distribuce leukocytů a šíře monocytů ukázala na 6× nižší pravděpodobnost septického stavu.

Diskuse

Biomarker MDW by mohl poskytnout přidanou hodnotu k aktuálním protokolům detekce sepse. Krevní obraz s diferenciálním rozpočtem se běžně vyhodnocuje u všech pacientů na pohotovosti, je součástí vstupních vyšetření u akutních onemocnění a pomáhá v rámci diferenciální diagnostiky, jež může zahrnovat také rozhodování o diagnóze sepse. Počet leukocytů slouží jako laboratorní standard pro počáteční detekci závažné infekce, přičemž abnormální počet leukocytů je z 88 % citlivý na detekci sepse, ovšem jeho specificita je nízká.

Tato studie ukázala, že MDW v kombinaci s počtem leukocytů zrychluje detekci sepse. Na rozdíl od ostatních dostupných biomarkerů sepse, jakými jsou např. prokalcitonin, C-reaktivní protein a laktát, jejichž hodnota se typicky zjišťuje až po přijetí pacienta z pohotovosti, by MDW mohla být automaticky hlášena s krevním obrazem a diferenciálem, a sloužila by tak k detekci možné sepse již s výsledky prvních náběrů u pacienta na pohotovosti.

Závěr

Změny v objemu monocytů v periferní krvi, konkrétně zvětšení distribuční šíře monocytů, účinně identifikují septické pacienty a pacienty s infekcí, u kterých je zvýšené riziko progrese v sepsi. Ve spojení s vyhodnocením počtu leukocytů v rámci hodnocení krevního obrazu a diferenciálního rozpočtu zrychluje distribuční šíře monocytů detekci sepse a předpokládá se, že zlepší rozhodování v oblasti péče týkající se včasné detekce a léčby septických stavů.

(saz)

Zdroj: Crouser E. D., Parrillo J. E., Seymour C. W. et al. Monocyte distribution width: a novel indicator of sepsis-2 and sepsis-3 in high-risk emergency department patients. Crit Care Med 2019; 47 (8): 1018–1025, doi: 10.1097/ccm.0000000000003799.