Účinky telmisartanu na krevní tlak u pacientů s DM 2. typu s komplikacemi a bez komplikací

Úvod

Léčba hypertenze je u pacientů s DM 2. typu důležitou součástí prevence rozvoje a progrese mikrovaskulárních i makrovaskulárních komplikací.

Jak je uvedeno v nových doporučeních Evropské společnosti pro hypertenzi (ESH) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) pro management arteriální hypertenze z roku 2018, mezi nejužívanější antihypertenziva patří inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEi) a blokátory receptoru pro angiotenzin (ARBs, sartany). V prevenci kardiovaskulárních příhod a ve vlivu na mortalitu mají ARBs a ACEi podobnou účinnost, jež je srovnatelná s dalšími základními skupinami antihypertenziv. ARBs a ACEi však účinněji než ostatní antihypertenziva snižují albuminurii a efektivněji oddalují progresi diabetického i nediabetického chronického onemocnění ledvin. ARBs jsou navíc v porovnání se všemi ostatními skupinami antihypertenziv spojené s významně nižší četností ukončení léčby z důvodu nežádoucích účinků; tato četnost je srovnatelná s placebem.

V léčbě hypertenze se u pacientů s diabetem často využívá telmisartan. Jeho výhodou je, že zmírňuje endotelovou dysfunkci, zpomaluje progresi diabetické nefropatie a byla ukázána jeho schopnost snižovat inzulinovou rezistenci.

Cíl a metodika studie

Cílem retrospektivní studie bylo porovnat účinek telmisartanu podávaného v monoterapii na krevní tlak u pacientů s hypertenzí 1. stupně s DM 2. typu s komplikacemi nebo bez komplikací. Z databáze byli vybráni pacienti ve věku ≥ 18 let, s DM 2. typu bez komplikací (skupina A) nebo s komplikacemi (skupina B), s hypertenzí 1. stupně (tlak krve ≥ 140/80 mmHg a < 160/100 mmHg), kterým byl předepsán telmisartan (20–80 mg/den). Statisticky byly vyhodnoceny demografické údaje a data týkající se systolického a diastolického tlaku a hladiny glukózy v krvi před zahájením léčby a na konci 12týdenní léčby.

Výsledky

Ze 132 pacientů, kteří byli zahrnuti do studie, mělo 28 (21,2 %) jednu či více komplikací DM 2. typu. Nejčastější byly periferní neuropatie (15,9 %), nefropatie (4,5 %), retinopatie (1,5 %), ischemická choroba srdeční (0,8 %) a cerebrovaskulární komplikace (0,8 %).

Průměrný věk ve skupinách A a B byl podobný, zatímco průměrná délka trvání diabetu byla signifikantně vyšší ve skupině B než ve skupině A (10,0 ± 5,8 vs. 7,1 ± 5,9; p = 0,023). Telmisartan byl nejčastěji podáván v dávce 40 mg (u 97,1 a 100,0 % pacientů ve skupinách A a B).

Pokles systolického tlaku proti vstupním hodnotám dosáhl ve skupině A –19,5 mmHg (95% interval spolehlivosti [CI] −16,3 až −22,7; p < 0,0001) a ve skupině B –24,9 mmHg (95% CI −17,3 až −32,5; p < 0,0001). Také pokles systolického tlaku byl v obou skupinách významný: ve skupině A −9,9 mmHg (95% CI −8,4 až −11,4; p < 0,0001) a ve skupině B –9,7 mmHg (95% CI −6,4 až −13,0; p < 0,0001). Mezi těmito dvěma skupinami nebyl zjištěn významný rozdíl v adjustovaných průměrech systolického a diastolického tlaku.

Proti vstupním hodnotám došlo v obou skupinách k poklesu hladiny glukózy nalačno (skupina A: −3,7 mg/dl; p = 0,647; skupina B: –8,4 mg/dl; p = 0,593) a postprandiálně, kde ve skupině B šlo o pokles statisticky významný (skupina A: −14,8 mg/dl; p = 0,280; skupina B: –36,9 mg/dl; p = 0,046).

Závěr

Podávání telmisartanu po dobu 12 týdnů vedlo k významnému poklesu jak systolického, tak diastolického tlaku, přičemž významný pokles byl zaznamenán již po 2 týdnech léčby. Pokles tlaku byl srovnatelný u pacientů s diabetem s komplikacemi i bez komplikací. Další pozorované příznivé účinky telmisartanu, především zlepšení metabolických parametrů, by bylo potřeba ověřit ve větší a dlouhodobější studii. Výsledky této práce každopádně potvrzují, že telmisartan je pro pacienty s DM 2. typu a hypertenzí velmi vhodným antihypertenzivem.

(blu)

Zdroje:
1. Gadge P., Gadge R., Paralkar N. Effect of telmisartan on blood pressure in patients of type 2 diabetes with or without complications. Perspect Clin Res 2018; 9 (4): 155–160, doi: 10.4103/picr.PICR_93_17.
2. Williams B., Mancia G., Spiering W. et al. 2018 ESC/ESH Guidelines for the management of arterial hypertension. Eur Heart J 2018; 39 (33): 3021–3104, doi: 10.1093/eurheartj/ehy339.