Sartany v léčbě hypertenze
| Předpokládaný čas: | 45 minut |
|---|---|
| Ohodnoceno: | |
| Datum publikace: | 30. 10. 2016 |
|
Pro možnost absolvování on-line kurzu je třeba se přihlásit.
|
Podmínky splnění
Jak uplatnit kredity?Úvod ke kurzu
Angiotenzin II je klíčovou biologicky aktivní komponentou renin-angiotenzinového systému (RAAS) a prostřednictvím vazby na své receptory odpovídá za většinu periferních i centrálních účinků tohoto systému. Jde o významný regulátor krevního tlaku, sekrece aldosteronu, rovnováhy tekutin apod., přičemž je aktuálně označován za významný etiologický faktor pro rozvoj hypertenze a na ni navázaných dalších onemocnění kardiovaskulárního systému. Snahu o specifické ovlivnění jeho účinků na úrovni cílových receptorů je tak možné označit za racionální terapeutický přístup. Léčivé látky, které dnes za tímto účelem využíváme, označujeme jako sartany (syn. ARB).
Zavedení sartanů do klinické praxe v léčbě kardiovaskulárních onemocnění se datuje do poloviny 90. let, kdy prototyp této skupiny, losartan, byl v roce 1995 schválen americkým Úřadem pro potraviny a léčiva (FDA). Od té doby jsou sartany bohatě využívány v monoterapii nebo v kombinaci s jinými látkami (nejčastěji s hydrochlorothiazidem nebo některým z dihydropyridinových blokátorů kalciových kanálů) v léčbě esenciální arteriální hypertenze a u městnavého srdečního selhání.