Role sartanů v léčbě chronického srdečního selhání

Úvod

Chronické srdeční selhání představuje závažný medicínský i ekonomický problém současnosti. Postihuje 1–2 % populace a jeho výskyt stále narůstá. Za zvyšování incidence ChSS je zodpovědné jak celkové stárnutí populace, tak paradoxně i pokroky v léčbě akutního koronárního syndromu. Neléčené ChSS vede u poloviny pacientů k úmrtí do 5 let od stanovení diagnózy, u pacientů s klidovou dušností je prognóza ještě horší. Četnost hospitalizací pro kardiální dekompenzace i mortalita naštěstí v posledních 5 letech klesají, a to zejména díky propracované medikamentózní i přístrojové léčbě.

Léčba srdečního selhání se sníženou ejekční frakcí (< 50 %)

U pacientů se srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí (HFrEF) prokazatelně prodlužují přežití neurohumorální antagonisté (inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu [ACEi], antagonisté mineralokortikoidních receptorů [MRA] a beta-blokátory). Jsou proto doporučeny pro léčbu každého pacienta s výjimkou kontraindikací a intolerance. U nemocných se známkami městnání se přidávají diuretika ke zmírnění příznaků a zvýšení zátěžové kapacity.

Indikace sartanů u chronického srdečního selhání

Podávání blokátorů receptorů AT₁ pro angiotenzin II (sartanů) se doporučuje ke snížení rizika hospitalizace pro srdeční selhání a úmrtí z kardiovaskulárních příčin u symptomatických pacientů s HFrEF, kteří netolerují ACEi (nejčastěji z důvodu kašle) nebo u nichž jsou ACEi kontraindikované. Tito nemocní by rovněž měli užívat beta-blokátor a MRA. Sartany jsou také alternativou ACEi v případě, že již byly pacientem užívány z jiné indikace (např. arteriální hypertenze). 

Terapii sartany zahajujeme malou dávkou léčiva, kterou postupně titrujeme k cílové či k maximální tolerované dávce. Při léčbě sartany je třeba, stejně jako u ACEi, respektovat jejich kontraindikace (gravidita, oboustranná stenóza renální tepny), opatrný přístup vyžadují rovněž pacienti se zhoršenou funkcí ledvin a se sklonem k hyperkalémii.

Současné podávání sartanu a ACEi

Doporučení ESC z roku 2016 připouštějí možnost přidání sartanu k ACEi ke snížení rizika hospitalizace pro srdeční selhání a následného úmrtí u pacientů s HFrEF, u nichž přetrvávají symptomy i přes léčbu beta-blokátorem nebo kteří netolerují MRA. Uvedenou kombinaci je nutno užívat pod přísným dohledem. V českých doporučeních z roku 2011 je kombinace ACEi a sartanů dále doporučována u nemocných s proteinurií, doporučení ESC tuto indikaci nezmiňují.

(luko)

Zdroje:
1. Špinar J., Hradec J., Špinarová L., Vítovec J. Summary of the 2016 ESC Guidelines on the diagnosis and treatment of acute and chronic heart failure. Prepared by the Czech Society of Cardiology. Cor et Vasa 2016; 58: e530–e568, doi: 10.1016/j.crvasa.2016.09.004. 
2. Štěrbáková G. Medikamentózní léčba chronického srdečního selhání. Medicína pro praxi 2015; 12 (3): 106–108.