Klíčem ke kontrole hypertenze je kombinovat

Hypertenze patří mezi významné rizikové faktory kardiovaskulární morbidity a mortality. Ačkoliv se Česká republika řadí mezi evropskou špičku jejího managementu, krevní tlak má dlouhodobě pod kontrolou jen asi polovina hypertoniků užívajících farmakologickou léčbu. Jedním ze způsobů, jak zlepšit léčbu vysokého krevního tlaku, je včas rozpoznat vhodný okamžik pro přidání další látky do kombinace, ideálně ve fixní lékové formě. Takových možností je na trhu k dispozici celá řada, jako velmi výhodná se do budoucna jeví nová kombinace kandesartanu a dihydropyrimidinového blokátoru kalciového kanálu amlodipinu. Důvodem je především dlouhodobé antihypertenzní působení kandesartanu, při jehož užívání nedochází k výkyvu krevního tlaku.

Za neúspěch se u většiny pacientů hodnotí nesnížení hodnot krevního tlaku pod 140/90, u rizikových nemocných potom pod 130/80 mm Hg. Důvodů selhání léčby, ke kterému při monoterapii dochází až u 80 % hypertoniků, je hned několik. Na straně lékaře to může být zbytečná eskalace dávky tam, kde by bylo na místě nasadit kombinační léčbu. Na straně pacientů potom nízká compliance, kterou je možné zvýšit podáváním léčiv s aditivním účinkem ve fixní kombinaci.

Paradigma léčby hypertenze se za posledních několik let změnilo. Velkou roli při tom hrála metaanalýza, kterou publikoval prof. David S. Wald v roce 2009 v American Journal of Medicine. Zahrnovala 42 randomizovaných studií s téměř 11 000 hypertoniků. Zařazené studie randomizovaly nemocné k jednomu nebo druhému antihypertenzivu, jejich kombinaci nebo placebu. Bylo zjištěno, že přidání druhého antihypertenziva vede k až pětkrát vyššímu účinku než maximalizace dávky prvního léku. Tento trend přitom platí napříč jednotlivými skupinami antihypertenziv, zahrnuty byly thiazidy, beta-blokátory, inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu a blokátory kalciového kanálu. Podobně neefektivní jako eskalace dávky je také prostá záměna za lék z jiné skupiny. U nemocných, kteří mají výchozí hodnotu krevního tlaku nad 160/100 mm Hg, by podle dostupné evidence měla být léčba zahájena již přímo dvojkombinací.

Kombinace by tak měla být použita kdykoliv, kdy monoterapie v obvyklém dávkování nestačí.

(ond)

Zdroj: Wald D. S. et al. Combination therapy versus monotherapy in reducing blood pressure: meta-analysis on 11,000 participants from 42 trials. Am J Med. 2009 Mar; 122 (3): 290–300; doi: 10.1016/j.amjmed.2008.09.038.