Blokáda systému renin–angiotenzin a snížení rizika kognitivního deficitu: jsou hlavní skupiny léčiv srovnatelné?

Úvod

Alzheimerova choroba (AD) je nejčastější příčinou demence. S neustálým nárůstem její incidence a prevalence roste i potřeba nalezení intervencí, které budou vzniku AD předcházet, nebo jej alespoň oddalovat. Analogicky je třeba bojovat i s lehčími formami kognitivního deficitu, jež bývají předzvěstí AD.

Jako jedna ze slibných možností se jeví antihypertenziva, zejména blokátory RAS. Jejich schopnost předcházet zhoršování kognitivních funkcí a Alzheimerově demenci se zdá být nezávislá na jejich antihypertenzním účinku. Systém RAS se účastní na fungování cholinergních nervových drah, na tvorbě a metabolismu amyloidu beta (Aβ) nebo na mnoha cévních a imunitních funkcích, prostřednictvím čehož se může podílet na patofyziologii AD. Řada prací však v souvislosti s protektivním vlivem blokátorů RAS doposud přinášela pouze váhavé či nejednoznačné výsledky a objevily se i názory, že inhibitory ACE mohou zabraňovat degradaci Aβ a tím naopak vzniku AD napomáhat.

Cíl a metodika studie

S cílem lépe objasnit vliv užívání blokátorů RAS – konkrétně inhibitorů ACE (ACEi) a blokátorů receptorů pro AT₁ (sartanů) – na incidenci AD a stařeckého kognitivního deficitu (KD) byla provedena rozsáhlá kvantitativní metaanalýza publikovaná v únoru 2016. Autoři vyhledávali relevantní zdroje v databázích Pubmed, Embase a Cochrane Library. Mezi publikacemi zveřejněnými od založení databází do října 2015 nalezli 10 studií, jež se zabývaly vztahem mezi užíváním blokátorů RAS a incidencí stařeckého KD nebo AD a které zároveň vyhovovaly inkluzním kritériím. Byly akceptovány pouze randomizované studie, observační studie a studie případů a kontrol vysoké kvality bez zásadních nedostatků v designu.

Výsledky

Užívání blokátorů RAS bylo spojeno s významně sníženým rizikem AD (relativní riziko [RR] 0,80; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,68–0,92) i stařeckého KD (RR 0,65; 95% CI 0,35–0,94) ve srovnání s jejich neužíváním. V analýze podskupin měli jak pacienti ze skupiny užívající ACEi, tak pacienti užívající sartany nižší incidenci AD (RR 0,87; 95% CI 0,74–1,00, resp. RR 0,69; 95% CI 0,44–0,93) než pacienti neléčení blokátorem RAS. Při porovnání ACEi a sartanů nebyl v riziku vzniku AD významný rozdíl. Co se týče stařeckého KD, jeho riziko více snižovalo užívání sartanů (RR 0,40; 95% CI 0,02–0,78) než inhibitorů ACE (RR 0,72; 95% CI 0,36–1,09).

Závěr

Blokátory systému renin−angiotenzin vedou ke snížení rizika vzniku Alzheimerovy choroby. Tento jejich přínos je nezávislý na skupině léků – inhibitory ACE mají srovnatelný efekt jako sartany. Rozdíl mezi oběma skupinami blokátorů RAS lze ovšem nalézt v případě stařeckého kognitivního deficitu – potenciál snižovat riziko jeho vzniku je u sartanů pravděpodobně významně větší než u inhibitorů ACE.

(luko)

Zdroj: Zhuang S., Wang H. F., Wang X. et al. The association of renin-angiotensin system blockade use with the risks of cognitive impairment of aging and Alzheimer’s disease: a meta-analysis. J Clin Neurosci 2016; 33: 32–38, doi: 10.1016/j.jocn.2016.02.036.