Prevalence celiakie u pacientů s roztroušenou sklerózou
Roztroušená skleróza (RS) je považována za chronický proces neznámé etiologie, který se vyznačuje diseminací demyelinizačních lézí v CNS. Značná role v etiopatogenezi RS je připisována aktivovaným T lymfocytům, které přestupují hematoencefalickou bariéru a produkují zánětlivé plaky, podílejí se na ztrátě axonů v mozku, spinální míše a optickém nervu. Roztroušená skleróza je podobně jako celiakie (celiac disease, CD) řazena mezi autoimunitní choroby.
Roztroušená skleróza (RS) je považována za chronický proces neznámé etiologie, který se vyznačuje diseminací demyelinizačních lézí v CNS. Značná role v etiopatogenezi RS je připisována aktivovaným T lymfocytům, které přestupují hematoencefalickou bariéru a produkují zánětlivé plaky, podílejí se na ztrátě axonů v mozku, spinální míše a optickém nervu. Roztroušená skleróza je podobně jako celiakie (celiac disease, CD) řazena mezi autoimunitní choroby. Celiakie se vyznačuje trvalou nesnášenlivostí glutenu u geneticky predisponovaných jedinců. Genetický podklad choroby je lokalizován na chromozomu č. 6 v oblasti kódující HLA antigeny II. třídy. Skupina pacientů s remitující formou RS mívá vysoké hladiny autoprotilátek proti tkáňové transglutamináze (TGA), které patří k důležitým sérologickým diagnostickým markerům celiakie.
Vzhledem k předpokladu možné asociace RS s ostatními autoimunitními chorobami autoři studie provedli vyšetření sérologických, histologických a genetických markerů celiakie u 72 pacientů s RS a jejich 126 příbuzných prvního stupně. Výsledky srovnali se 123 zdravými jedinci z kontrolní skupiny.
U sedmi (10 %) pacientů s RS byly nalezeny pozitivní hladiny autoprotilátek proti TGA, u kontrolního souboru byly přítomny pouze u tří (2,4 %) probandů (p < 0,05). Ve skupinách nebyly nalezeny žádné rozdíly v HLA-DQ2 znacích RS (pacienti 29 %, kontrolní osoby 26 %). V duodenálních biopsiích u osmi (11,1 %) pacientů s RS byla objevena mírná až střední vilózní atrofie klků (Marsh III). Autoři rovněž zjistili vysokou prevalenci celiakie mezi příbuznými prvního stupně: 23/126 (32 %). U 28 pacientů s RS (39 %) se rovněž vyskytovaly další asociované choroby, především dermatitida v 57 % a hypochromní anemie v 39 %. U řady pacientů s RS byly nalezeny ještě další cirkulující autoprotilátky: protilátky proti tyreoidální peroxidáze v 26 %, antinukleární protilátky v 15 % a protilátky proti mitochondriím ve 3 %.
Na základě výsledků zvýšené prevalence celiakie u pacientů s RS (8/72) autoři studie doporučují věnovat dostatečnou pozornost časné detekci této choroby s následným dietním opatřením.
(moa)
Zdroj: Rodrigo L, et al. Prevalence of celiac disease in multiple sclerosis. BMC Neurol 2011(Mar 7);11:31. doi: 10.1186/1471-2377-11-31
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.