Léčba deprese u pacientů s roztroušenou sklerózou
Ne všem komorbiditám roztroušené sklerózy je věnována stejná pozornost. Mezi ty opomíjené po dlouhou dobu patřila deprese. Platí to stále?
Deprese je běžná komorbidita roztroušené sklerózy, která postihuje asi 50 % jejích nositelů, což znamená cca 4× vyšší celoživotní prevalenci než v běžné populaci. Ačkoli je tento fakt velmi dobře znám, léčbě deprese byla v dřívější době věnována velmi malá pozornost. Deprese u osob trpících roztroušenou sklerózou je dlouhodobě považována za podceňovanou, poddiagnostikovanou a nedostatečně léčenou.
Není ani k dispozici mnoho dostupných informací týkajících se charakteristiky pacientů, kteří jsou či nejsou léčeni pro depresi. Proto se tým kanadských lékařů z Calgary rozhodl uspořádat výzkum, který hodnotí terapii deprese u pacientů s RS, charakteristiky těchto nemocných a různé determinanty spojené s užíváním antidepresiv. Soubor 152 osob trpících roztroušenou sklerózou byl vyšetřován pomocí dotazníku a strukturovaného rozhovoru DSM-IV-TR (SCID), jehož účelem je stanovení míry deprese.
Dvacet účastníků trpělo v době provádění výzkumu depresí, což znamená aktuální prevalenci 13,2 %; celoživotní prevalence dosahovala 38,8 %. Z účastníků se závažnou depresí (podle SCID) pouze 65 % užívalo antidepresiva. Poté, co byli vzati v úvahu pacienti, kteří užívají antidepresiva, ale nemají v současné době depresi, však autoři došli ke konečnému číslu 85,7 %, což je překvapivé, pokud si uvědomíme, že v letech 2006 a 2007 byly publikovány studie, podle kterých bylo v příslušných kohortách léčeno jen 34,4 a 41 % pacientů. Z osob, jejichž deprese byla léčena, podstupovalo 19 % pouze nefarmakologickou terapii, 38 % mělo nasazeno pouze antidepresiva a 44 % jich využívalo jak farmakologickou, tak i nefarmakologickou léčbu. Rozdíly v klinických a demografických charakteristikách pacientů nebyly statisticky významně asociovány s užitím antidepresiv.
Velká většina účastníků této studie tedy v současné době podstupuje léčbu deprese, což je výrazná a pozitivní změna. Jinou otázkou však bude adekvátnost ordinované terapie, protože si mnoho léčených pacientů stěžovalo na přetrvávání symptomatiky. Zde může být na vině především nedostatečná dávka, nedostatečná doba trvání léčby nebo neúčinnost užitých generik u pacientů s RS.
(pez)
Zdroj:
1. Raissi A., Bulloch A. G., Fiest K. M. et al. Exploration of undertreatment and patterns of treatment of depression in multiple sclerosis. Int J MS Care 2015 Nov-Dec; 17 (6): 292−300; doi: 10.7224/1537-2073.2014-084.
2. Mohr D. C., Hart S. L., Fonareva I., Tasch E. S. Treatment of depression for patients with multiple sclerosis in neurology clinics. Mult Scler 2006 Apr; 12 (2): 204−208.
3. Cetin K., Johnson K. L., Ehde D. M. et al. Antidepressant use in multiple sclerosis: epidemiologic study of a large community sample. Mult Scler 2007 Sep; 13 (8): 1046−1053.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.