Je časná terapie roztroušené sklerózy skutečně prospěšná a bezpečná?

Tři základní otázky

Byly přezkoumány dostupné důkazy s cílem pokusit se odpovědět na následující otázky:

1. Je časná terapie MS přínosná a bezpečná?
2. Který lék je nejlepší pro časnou léčbu?
3. Je časná léčba lepší než později zahájená léčba?

Metodika analýzy

Údaje byly vyhledány v databázích Cochrane Multiple Sclerosis and Rare Diseases of CNS Group Trials Register, Medline, Embase, CINAHL, LILACS, Clinicaltrials.gov, v registru WHO a ve zprávách amerického Úřadu pro kontrolu léků a potravin (FDA). Z 22 studií z let 2010–2016 byl k dispozici dostatek dat o následujících léčivech, která byla aplikována jako monoterapie dospělým pacientům: kladribin, glatiramer acetát, interferony (IFN) beta-1b, beta-1a a teriflunomid.

Primárním cílem studie bylo zhodnotit zhoršení disability, relapsy, výskyt alespoň jedné závažné nežádoucí příhody (AE) a vyřazení ze studie nebo přerušení léčby kvůli AE. Doba přechodu na klinicky definovanou RS (CDMS, a to na základě diagnostických kritérií dle Posera) a pravděpodobnost přerušení léčby nebo vyřazení ze studie z jakéhokoli důvodu byly zhodnoceny jako sekundární cíle.

Výsledná zjištění

Celkové riziko zkreslení bylo vysoké, kvalita důkazů spojených s výsledky se pohybovala od nízké až po velmi nízkou. Časná terapie vykázala oproti placebu nesignifikantní výhodu během 24 měsíců sledování z hlediska míry zhoršení disability u pacientů léčených IFN-β1a nebo teriflunomidem (benefit 6,4 %) a v případě relapsů u pacientů s teriflunomidem (benefit 10 %).

Časná léčba byla spojená s menším počtem pacientů s alespoň jedním závažným AE (benefit 1,6 %). Nemocní v rané fázi léčby měli v průměru o 4,6 % vyšší pravděpodobnost, že odstoupí z terapie z důvodu AE. Tento výsledek je ovlivněn především studiemi s IFN-β1b, glatiramer-acetátem a kladribinem, ve kterých byla terapie spojena se signifikantně vyšší pravděpodobností odstoupení od léčby kvůli AE.

Časná léčba snížila riziko konverze na CDMS (poměr rizik [HR] 0,53; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,47–0,60). Nebyly nalezeny žádné rozdíly mezi zařazenými léky, pokud jde o riziko konverze na CDMS.

IFN-β1a a teriflunomid byly spojeny s menším počtem přerušení terapie kvůli AE v porovnání s IFN-β1b, kladribinem a glatiramer-acetátem (poměry šancí [OR] v rozmezí 0,03–0,29; se značnou nejistotou).

Nebyly nalezeny důkazy o rozdílech mezi časnou a opožděnou terapií s ohledem na zhoršení disability během maximálně 5letého sledování. Časná léčba IFN-β1b významně snížila pravděpodobnost výskytu pacientů se zhoršením disability během 3- a 5letého sledování (OR 0,52; 95% CI 0,32–0,84; resp. OR 0,57; 95% CI 0,36–0,89).

Skupina s časně nasazenou terapií měla o 19,6 % méně jedinců s relapsy ve srovnání s později zahájenou léčbou během maximálně 5letého sledování. Časná terapie snížila riziko konverze na CDMS v následujících až 10 letech (HR 0,62; 95% CI 0,53–0,73).

Závěr

Časná léčba snížila riziko konverze na klinicky definovanou RS ve srovnání s placebem, stavem bez terapie nebo s opožděnou terapií, a to jak v krátkodobém, tak i dlouhodobém sledování. Důkazy naznačují malý a nejistý přínos časné léčby ve srovnání s placebem nebo přínos pozdější léčby z hlediska redukce zhoršení disability a relapsů, ale problémem této práce byl nedostatek kvalitních a přesvědčivých důkazů v zahrnutých studiích. Prozatím není možné vyvodit závěry o dlouhodobé bezpečnosti uvedených léčiv v případě, že jsou podávána jako časná léčba, z důvodu nedostatečně hlášených nebo nedostupných údajů.

(rej)

Zdroj: Filippini G., Del Giovane C., Clerico M. et al. Treatment with disease-modifying drugs for people with a first clinical attack suggestive of multiple sclerosis. Cochrane Database Syst Rev 2017 Apr 25; 4: CD012200, doi: 10. 1002/14651858.CD012200.pub2.

Navštivte také stránky www.ereska-aktivne.cz.