Bude kód buněčné smrti klíčem k roztroušené skleróze?
Tým vědců ze Stanfordovy univerzity v USA rozvířil hladinu světové vědy. Studie, kterou publikoval v časopisu Molecular Cell, je opravdu jedinečná.
Dva způsoby smrti
Buněčná smrt se odehrává dvěma základními způsoby: Buňka buď může zemřít tiše a v klidu, nebo explodovat. Právě tento druhý způsob je pro vědce šťavnatým soustem a při jeho výzkumu došli k překvapujícímu zjištění.
Sebevražedný atentát v buněčném provedení
Tato zvláštní forma buněčné smrti se nazývá nekroptóza. Typicky nastává v situaci, kdy je buňka napadena infekcí nebo jiným patologickým procesem. Podle autorů této studie je nekroptóza něco jako mušketýrské „jeden za všechny“. Když buňka exploduje, uvolní do okolí celý svůj obsah, včetně poplašného signálu, který všechny ostatní buňky upozorní, že se něco děje.
Z tohoto úhlu pohledu může nekroptóza působit jako altruistický čin, ale ve skutečnosti může podporovat autoimunitní onemocnění nebo šíření nádorového bujení. Čím intenzivněji nekroptóza probíhá, tím závažnější onemocnění je, jak se ukázalo právě u některých autoimunitních chorob.
Zcela nový pohled
Až donedávna si vědci mysleli, že signální kaskádu vedoucí k nekroptóze dobře znají. Ukázalo se však, že existuje molekula, bez níž je celý řetězec vyřazen z provozu. Jedná se o inositolhexafosfát označovaný jako IP6 (člen obsáhlejší skupiny inositolfosfátů). Spoluautor studie Jan Carette považuje IP6 za „přístupový kód“ k celému procesu a ukazuje i na jeho vykonavatele, jímž je protein MLKL – buněčná trhavina.
Už samotné uložení proteinu MLKL na první pohled působí jako evoluční omyl. Proč by si měla buňka vyrábět výbušniny a skladovat je volně v cytoplazmě? Ve skutečnosti ale MLKL není tak nebezpečný, protože je regulován hned na několika úrovních. Poslední slovo má IP6. Dokud se na MLKL nenaváže, tento protein pluje buňkou a je zcela neškodný.
Jako sestavovat granát
V neaktivním stavu je MLKL rozdělen na více částí. Když se na jednu z nich naváže IP6, celý protein se zkompletuje a je připraven k detonaci. Je to jako ruční granát – jeho jednotlivé součásti nejsou nebezpečné, ale když se správně složí a odjistí se pojistka, následky jsou devastující. Role IP6 se objasnila při screeningu, při kterém vědci v celém genomu pátrali po genech, jež se účastní právě onoho odjištění pojistky.
IP6 se tak nyní stává velmi nadějným terapeutickým cílem. Popřejme mu hodně štěstí.
(pez)
Zdroje:
1. Dovey C. M., Diep J., Clarke B. P. et al. MLKL requires the inositol phosphate code to execute necroptosis. Mol Cell 2018; 70 (5): 936–948.e7.
2. Armitage H. Study identifies cellular ‘death code’. Stanford Medicine News Center, 2018 Jun 7. Dostupné na: http://med.stanford.edu/news/all-news/2018/06/study-identifies-cellular-death-code.html?linkId=52781841.
Navštivte také stránky www.ereska-aktivne.cz.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.