Reaktivace herpes zoster u 6 pacientů po transplantaci se smrtelnými následky u 2 z nich  

Srbští autoři popisují sérii případů onemocnění herpes zoster při imunosupresivní léčbě po transplantaci ledvin na jediném pracovišti v roce 2012. Z 31 transplantovaných pacientů došlo k reaktivaci herpes zoster v 19,3 % případů (6 pacientů). Třetina případů (2 pacienti) s viscerálním postižením (pneumonie, encefalitida) skončila i přes plné dávky protivirové léčby smrtí.

Podávaná imunosuprese zahrnovala imunoglobulin proti thymocytům u 5 pacientů a basiliximab u 1 pacienta s následným podáváním takrolimu, mykofenolátmofetilu či prednisolonu. Dva pacienti s rejekcí štěpu dostávali pulsní dávky kortikosteroidů. Všichni transplantovaní pacienti dostali valganciclovir jako profylaxi cytomegalovirové infekce.

Průměrná doba do reaktivace herpes zoster byla 6,2 měsíce. U 3 pacientů se jednalo pouze o diseminovanou kožní vyrážku. Dva z nich byli úspěšně léčeni acyclovirem, jeden ganciclovirem. U dalšího pacienta došlo k rozvoji Ramsayova-Huntova syndromu. U zbývajících 2 pacientů vedla reaktivace herpes zoster k pneumonii, resp. encefalitidě, a i při silné protivirové léčbě tito pacienti infekci podlehli.

Autoři upozorňují na to, že specifická imunita proti herpes zoster není u pacientů podstupujících transplantaci ledvin a následnou imunoterapii dostatečná. I když situaci popisují jako první „epidemii“ herpes zoster v jejich transplantačním centru, poukazují na význam profylaxe z důvodu závažných důsledků reaktivace této infekce u imunokompromitovaných pacientů.

(zza)

Zdroj: Milimkovic M., Jovicic-Pavlovic S., lausevis M., et al. Epidemic varicella zoster virus reactivation in renal transplant recipients: a case report. Transplant Proc. 2015 Jan–Feb; 47 (1): 146–150.