Vliv dysfunkce štítné žlázy na kardiovaskulární systém u starších pacientů

KV důsledky hypotyreózy u starších pacientů

Manifestní hypotyreózu prokážeme laboratorně nízkými koncentracemi fT4 a zvýšenými koncentracemi TSH (> 4,5 mIU/l). Častěji se však setkáváme s tzv. subklinickou hypotyreózou, která je charakterizována normální koncentrací fT4, ale již zvýšenou koncentrací TSH.

Pacienti s hypotyreózou mají mimo jiné vyšší riziko dyslipidémie, předčasného rozvoje aterosklerózy a poruch kontraktility myokardu ve smyslu systolické či diastolické dysfunkce.

Dle výsledků recentních studií se zdá, že hodnoty TSH se zvyšují s věkem. Udává se zvýšení o cca 0,3 mIU/l za 10 let. Výsledky však nejsou jednoznačné; dřívější práce hovořily o neměnných nebo i klesajících hladinách TSH ve stáří. Otázkou také zůstává, jaký má tento trend případně dopad na kardiovaskulární morbiditu a mortalitu.

Výsledky některých studií naznačují, že u pacientů se subklinickou hypotyreózou je riziko ischemické choroby srdeční (ICHS) a KV mortality zvýšené pouze v mladším věku, nikoliv u pacientů starších 65 let. V jedné práci byl pozitivní efekt levothyroxinu coby substituční léčby subklinické hypotyreózy na snížení rizika KV příhod pozorován pouze ve skupině pacientů mladších 70 let. Ve skupině pacientů starších 85 let byla v případě subklinické hypotyreózy dokonce pozorována nižší KV mortalita než u pacientů s normální funkcí štítné žlázy. Současně největší dostupná metaanalýza nepotvrdila vyšší riziko KV mortality u pacientů se subklinickou hypotyreózou, s výjimkou podskupiny pacientů s TSH > 7 (poměr rizik [HR] 1,42) a > 10 mIU/l (HR 1,58). Analýza podskupin podle věku zde však nebyla provedena.

Hypertyreóza a KV riziko

Diagnózu periferní hypertyreózy stanovíme podle vysokých sérových koncentrací fT4 a nízkých koncentrací TSH. Obdobně subklinická hypertyreóza je charakterizována normální sérovou koncentrací hormonů štítné žlázy při nízké koncentraci TSH.

Hypertyreóza je obecně spojená se zvýšeným rizikem vzniku arytmií (zejména fibrilace síní) a srdečního selhání, a to ve všech věkových skupinách. Měla by proto být léčena vždy bez ohledu na věk.

U pacientů starších 60 let s TSH < 0,1 mIU/l bylo ve studiích pozorováno až 3× vyšší riziko fibrilace síní než u osob s normální funkcí štítné žlázy (s kumulativní incidencí 28 % za 10 let). Riziko fibrilace síní přitom bylo tím větší, čím nižší byly hodnoty TSH. Naopak vliv hypertyreózy na zvýšení rizika ICHS se zdá být spíše slabší a studie neukazují konzistentní výsledky.

Některé studie dokonce prokázaly u pacientů s hypertyreózou starších 60 let větší KV úmrtnost (na srdeční i cerebrovaskulární onemocnění).

Diskuse a závěr

Zdá se, že s rostoucím věkem je subklinická hypotyreóza v porovnání s hypertyreózou klinicky méně významná. To může být hypoteticky způsobeno tím, že se ve stáří vyváží její aterogenní efekt s potenciálně protektivním účinkem celkového zpomalení metabolismu. Její negativní důsledky však mohou být maskovány jiným KV rizikovým faktorem, např. dyslipidémií. I přesto se vyšší prahové hodnoty TSH pro zahájení substituční léčby subklinické hypotyreózy u pacientů starších 65 let zdají být na místě. V současné době se doporučuje zahájit tuto léčbu při hodnotách TSH > 10 mIU/l. Obdobný přístup však neplatí pro hypertyreózu, která u starších pacientů prokazatelně zvyšuje KV morbiditu (zejména riziko fibrilace síní), a měla by být proto léčena vždy.

(mafi)

Zdroj: Barbesino G. Thyroid function changes in the elderly and their relationship to cardiovascular health: a mini-review. Gerontology 2019; 65 (1): 1−8, doi: 10.1159/000490911.