Ultrazvukové vyšetření uzlů štítné žlázy
První ultrazvukové (UZ) vyšetření tkání lidského těla bylo provedeno v roce 1960, k vyšetření štítné žlázy byl UZ poprvé použit v roce 1966. Jedná se o neinvazivní, levnou a široce dostupnou metodu, jejíž vynález měl zásadní vliv na kvalitu péče o pacienty s onemocněními štítné žlázy.
Vyšetření štítné žlázy pomocí UZ – 2D a dopplerovský mód
Uzly štítné žlázy jsou v klinické praxi poměrně běžným nálezem. Se zlepšujícími se zobrazovacími metodami se jejich počet neustále zvyšuje, současné přístroje jsou schopny zobrazit uzly o velikosti 2–3 mm. Zhruba 5 % těchto uzlů je maligních. Podle doporučení American Thyroid Association by všichni pacienti s uzly štítné žlázy měli podstupovat pravidelná UZ vyšetření, podezřelé uzly by následně měly být vyšetřeny tenkojehlovou biopsií (fine needle aspiration – FNA).
Standardem v UZ vyšetřování uzlů je 2D a dopplerovské zobrazení. Během vyšetření by měly být zhodnoceny velikost, umístění uzlu ve štítné žláze, struktura, echogenita, pravidelnost okraje, halo efekt, vaskularizace či přítomnost kalcifikací. Kromě absolutní velikosti a objemu uzlu by měl být během vyšetření hodnocen i vývoj velikosti v čase, přičemž rychlý růst je podezřelý z malignity. Strukturu uzlu hodnotíme jako solidní, smíšenou nebo cystickou. Echogenita je vztažena k okolní tkáni žlázy a krku, hypoechogenní uzly jsou suspektní z malignity. Halo efekt je prstenec, který se vyskytuje u většiny uzlů. Zatímco úzké a pravidelné halo doprovází většinou benigní léze, kolem maligních uzlů bývá silné a nepravidelné halo. Součástí vyšetření je i zhodnocení okraje uzlu, maligní uzly mají v důsledku prorůstání okraj často nepravidelný. Uzly suspektní z malignity obsahují zároveň často i kalcifikace a bohatou centrální vaskularizaci.
UZ vyšetření je do velké míry subjektivní, což platí i pro popis jednotlivých charakteristik uzlů štítné žlázy v UZ obraze. Udává se, že až 66 % benigních uzlů má alespoň jednu UZ charakteristiku suspektní z malignity a naopak až 66 % karcinomů štítné žlázy má alespoň jednu UZ charakteristiku nesuspektní. Nedávno byl proto navržen systém k hodnocení uzlů štítné žlázy TIRADS (thyroid imaging reporting and data system), který má hodnocení standardizovat. Jedná se o 5 stupňů (TIRADS1 přestavuje normální tkáň štítné žlázy), přičemž každý má jiné procento rizika malignity: TIRADS 2 (0% riziko malignity), TIRADS 3 (< 5% riziko malignity), TIRADS 4 (5–80% riziko malignity) a TIRADS 5 (> 80% riziko malignity). Vzhledem k tomu, že i tato klasifikace vychází z jednotlivých subjektivních UZ charakteristik uzlů, není ani tato klasifikace naprosto objektivní.
Ultrazvuková elastografie
Elastografie je nová ultrazvuková metoda, která umožňuje zhodnotit tuhost tkáně – tužší tkáň se tlakem deformuje méně než měkčí. Používá se k hodnocení tuhosti prsní žlázy, štítnice, prostaty, lymfatických uzlin a u pacientů po transplantaci i k hodnocení jater a ledvin. U starší metody RTE (Real Time Ultrasound Elastography), která je v současnosti nejrozšířenější, je tkáň deformována zevním tlakem vyšetřujícího, je tedy značně subjektivní a špatně reprodukovatelná. Novější elastografická metoda SWE neboli ARFI (shear wave elastography neboli acoustic radiation force impulse imaging) využívá k deformaci akustické pulzy, a je proto přesnější a objektivnější.
UZ vyšetření má v péči o pacienty s nemocemi štítné žlázy zásadní význam, nicméně má své limity. Je proto důležité mít na paměti, že žádná UZ metoda není v současnosti dostatečně senzitivní, aby dokázala nahradit FNA.
(epa)
Zdroj: Gürsoy A., Erdoğan M. F. Ultrasonographic Approach to Thyroid Nodules: State of Art. Thyroid International 3/2012, dostupné přes www.thyrolink.com
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.