Poruchy štítné žlázy u syndromu polycystických ovarií

Poruchy štítné žlázy, především Hashimotova tyreoiditida, jsou výrazně častější u pacientek se syndromem polycystických ovarií než v celkové populaci (přibližně 27 % oproti 8 %). To je významné především u mladých žen, protože obě poruchy mohou být u těchto pacientek spojeny s problémy s fertilitou. 

Výsledná zjištění

Příčiny společné prevalence obou nemocí zůstávají stále nejasné, nicméně literární přehled poskytl určité indicie.

Pravděpodobnými společnými etiologickými faktory se jeví genetické pozadí a autoimunitní příčiny. Byly popsány 3 genetické polymorfismy, které hrají roli jak u syndromu polycystických ovarií, tak u Hashimotovy tyreoiditidy. Jde o polymorfismus genu pro fibrilin 3, regulujícího aktivitu transformujícího růstového faktoru beta (TGF-β) a hladiny regulačních T buněk, dále polymorfismus genu receptoru pro gonadotropin uvolňující hormon (GnRH) a polymorfismus genu CYP1B1, který ovlivňuje hydroxylaci estradiolu.

Z vystupňování imunitní odpovědi směrem k autoimunitě u syndromu polycystických ovarií je suspektní vysoký poměr estrogenu a progesteronu, jehož důsledkem jsou anovulační cykly, i vysoké hladiny estrogenu během prenatálního života narušující vývoj thymu a jeho funkci v udržování imunitní tolerance. V patogenezi Hashimotovy tyreoiditidy i syndromu polycystických ovarií zřejmě hraje roli rovněž deficit vitaminu D.

Závěr

Výše uvedené společné etiologické faktory spojené s problémy s fertilitou u Hashimotovy tyreoiditidy a syndromu polycystických ovarií vyžadují další výzkum. Vzhledem ke složitosti problematiky poruch štítné žlázy souvisejících s fertilitou a graviditou by léčba měla být vedena endokrinologem ve spolupráci s gynekologem.

(hak)

Zdroj: Kowalczyk K., Franik G., Kowalczyk D. et al. Thyroid disorders in polycystic ovary syndrome. Eur Rev Med Pharmacol Sci 2017 Jan; 21 (2): 346−360.