Výsledky dlouhodobého sledování pacientů s adenokarcinomem prostaty po radioterapii s krátkodobou androgenní deprivací
Přidání krátkodobé androgenní deprivace k radioterapii zlepšilo celkové přežití, úmrtnost spojenou s onemocněním a výskyt vzdálených metastáz u mužů s diagnózou adenokarcinomu prostaty. Navazující analýza zjišťovala, zda je příznivý efekt androgenní deprivace dlouhodobý.
Analyzovaná populace pacientů
Do analýzy byla použita data od pacientů zařazených do původní studie RTOG-9408, která probíhala v letech 1994−2001. Nemocní měli potvrzenou diagnózu adenokarcinomu prostaty ve stadiu T1b−T2b N0 a hodnotu prostatického specifického antigenu (PSA) ≤ 20 µg/l. Stratifikace probíhala na základě hodnot PSA, diferenciace tumoru (grade) a chirurgického vs. klinického stagingu uzlin k samotné radioterapii nebo ke kombinaci radioterapie a androgen-deprivační terapie (ADT). ADT sestávala z flutamidu a goserelinu nebo leuprorelinu po dobu 4 měsíců.
Výsledná zjištění
Medián dlouhodobého sledování pro všechny nemocné činil 10,4 roku (rozmezí 0,11−21,98) a u přeživších pacientů 14,8 roku (rozmezí 0,16−21,98).
Ve skupině s radioterapií bylo 10leté a 18leté celkové přežití (OS) 56 a 23 % a v případě kombinační terapie 63 a 23 % (poměr rizik [HR] 0,94; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,85−1,05; p = 0,94). Protože ale riziko nebylo v čase sledování proporčně rozloženo (p = 0,003), byla v analýze přežití odhadována tzv. omezená průměrná doba přežití (RMST). RMST po 18 letech činila 11,8 roku (95% CI 11,41−12,10) u kombinované terapie a 11,3 roku (95% CI 10,90−11,62) u radioterapie (p = 0,052). Rozdíl mezi léčebnými rameny byl tedy 6 měsíců ve prospěch kombinace krátkodobé ADT a radioterapie.
Úmrtnost spojená s onemocněním byla po 10 a 18 letech 7 a 14 % v populaci pacientů s samotnou radioterapií, 3 a 8 % v populaci pacientů s kombinovanou terapií (HR 0,56; 95% CI 0,41−0,75; p < 0,001). Kumulativní incidence vzdálených metastáz dosáhla po 10 a 18 letech ve skupině s radioterapií 8 a 13 %, ve skupině s kombinovanou terapií 5 a 9 % (HR 0,67; 95% CI 0,49−0,92; p = 0,012).
Míra výskytu pozdní jaterní, gastrointestinální a urogenitální toxicity stupně ≥ 3 činila ≤ 1 %, 3 % a 8 % ve skupině s kombinovanou terapií a ≤ 1 %, 2 % a 5 % ve skupině léčené pouze radioterapií.
Závěr
Dlouhodobé sledování pacientů ukázalo, že celkové přežití konverguje přibližně po 15 letech. Přidání 4měsíční ADT k radioterapii však takto léčeným pacientům poskytlo 6 měsíců života navíc.
(eko)
Zdroj: Jones C. U., Pugh S. L., Sandler H. M. et al. Adding short-term androgen deprivation therapy to radiation therapy in men with localized prostate cancer: long-term update of the NRG/RTOG 9408 randomized clinical trial. Int J Radiat Oncol Biol Phys 2022; 112 (2): 294−303, doi: 10.1016/j.ijrobp.2021.08.031.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
