Volba antipsychotika u pacientů se schizofrenií a metabolickým syndromem

Prevalence, rizika a rizikové faktory MetS u pacientů se schizofrenií

Mezinárodní diabetologická federace (IDF) definuje MetS jako přítomnost centrální obezity + nejméně 2 z následujících 4 faktorů: zvýšené triglyceridy, snížený HDL cholesterol, vysoký krevní tlak a zvýšená glykémie nalačno. Podle NCEP-ATP-III (National Cholesterol Education Program Expert Panel Adult Treatment Panel III) je MetS definován současnou přítomností kterýchkoliv 3 z výše uvedených 5 kritérií.

Prevalence MetS u schizofrenie dosahuje podle závěrů metaanalýzy 126 studií průměrně 32,5 %. Přítomnost MetS představuje pro pacienty se schizofrenií riziko nejen z důvodu zvýšené morbidity a mortality na kardiovaskulární onemocnění, ale také pro svůj nepříznivý dopad na samotnou psychiatrickou poruchu. Pacienti se schizofrenií a MetS mají významně vyšší celkové skóre pozitivních a negativních symptomů na škále PANSS (Positive and Negative Syndrome Scale).

Přibývá důkazů, že sama schizofrenie je nezávislým rizikovým faktorem MetS. Prevalence MetS je vyšší i u osob s psychotickými příznaky, u nichž ještě diagnóza schizofrenie nebyla stanovena. Byl zjištěn překryv některých patogenních genů souvisejících s rozvojem schizofrenie a MetS. Patofyziologickým mechanismem rozvoje metabolických poruch u schizofrenie může být také porucha osy hypothalamus − hypofýza − nadledviny, inzulinová rezistence a zvýšení prozánětlivých faktorů. Riziko MetS zvyšuje i životní styl jedinců se schizofrenií, nezřídka provázený sedavým způsobem života, absencí pravidelné pohybové aktivity, nezdravou stravou, kouřením apod.

Vliv antipsychotik na riziko vzniku MetS

Rizikovým faktorem pro rozvoj MetS je také léčba antipsychotiky. V metaanalýze 126 dílčích analýz léčba antipsychotiky významně zvýšila incidenci MetS, většího obvodu pasu, hypertenze, diabetu, hypertriglyceridémie a snížené hladiny HDL-c.

Antipsychotika ovlivňují metabolismus glukózy a lipidů a tělesnou hmotnost prostřednictvím řady receptorů. Působí například antagonisticky na serotoninových receptorech 5-HT_2C a histaminových receptorech H₁, což může vést ke zvýšené chuti k jídlu, nebo na centrálních a periferních muskarinových receptorech M₃ a přímo působí na beta-buňky pankreatu, čímž ovlivňují sekreci inzulinu a metabolismus glukózy. Antagonistické působení na H₁, M₁ a adrenergních receptorech α₁ může navozovat sedativní účinky a podporovat sedavý způsob života a obezitu.

Různá antipsychotika vykazují různou afinitu k receptorům 5-HT_2C, H₁ a M₃. Z antipsychotik 1. generace má nejsilnější antagonistický efekt na receptorech souvisejících s MetS chlorpromazin, zatímco u sulpiridu a haloperidolu jsou tyto účinky velmi slabé. Z antipsychotik 2. generace má nejsilnější antagonistické účinky na receptorech 5-HT_2C, H₁, a M₃ klozapin následovaný olanzapinem, kvetiapinem a asenapinem. Slabé antagonistické účinky vykazuje lurasidon, aripiprazol a ziprasidon, zcela bez antagonistického působení na těchto receptorech je amisulprid. Slabé či nulové antagonistické účinky na receptorech souvisejících s MetS mají novější antipsychotika 2. generace brexpiprazol a kariprazin.

Diskuse a závěr

Užívání antipsychotik představuje významný rizikový faktor MetS. Toto riziko souvisí s farmakologickými vlastnostmi jednotlivých léčiv. Nejvyšší riziko zvýšení glykémie, lipidémie a tělesné hmotnosti a vzniku MetS mezi antipsychotiky 2. generace je spojené s léčbou klozapinem a olanzapinem, menší je riziko u kvetiapinu, risperidonu a paliperidonu a nejnižší metabolické riziko provází léčbu lurasidonem, ziprasidonem, amisulpridem, aripiprazolem, brexpiprazolem a kariprazinem. Při kombinované léčbě u pacientů se schizofrenií je rovněž třeba vzít v úvahu, že ke zvýšení metabolického rizika přispívají také například lithium a antikonvulziva.

Poslední studie ukazují, že převedení na antipsychotikum s nižším metabolickým rizikem může zlepšit metabolické parametry pacienta bez zhoršení psychotických symptomů a nežádoucích účinků. Změna antipsychotika je vhodnou strategií u pacientů se schizofrenií a současným výskytem MetS nebo jiných metabolických poruch.

(zza)

Zdroj: Liao X., Ye H., Si T. A review of switching strategies for patients with schizophrenia comorbid with metabolic syndrome or metabolic abnormalities. Neuropsychiatr Dis Treat 2021; 17: 453−469, doi: 10.2147/NDT.S294521.