Postavení lurasidonu v terapii schizofrenie − aktuální závěry a konsenzus expertního panelu

Úvod

Lurasidon představuje antipsychotikum 2. generace náležející do skupiny SDA. Jeho předností je účinnost jak na pozitivní, tak i negativní, kognitivní a afektivní symptomy schizofrenie, tedy rovněž depresivní složku, a neméně důležité je rovněž nízké riziko metabolických nežádoucích účinků. V Česku je lék indikovaný k akutní a udržovací léčbě schizofrenie u dospělých a dospívajících ve věku 13 let a starších.

Cílem práce recentně publikované italskými autory bylo definovat způsob použití lurasidonu, a to prostřednictvím odpovědí na určené otázky, a dále identifikovat nejčastější klinické situace, v jejichž rámci se nasazení této terapie jeví jako zvláště výhodné.

Klíčové body konsenzu

Poradní panel předních italských psychiatrů přijal konsenzus, že lurasidon je antipsychotikum vhodné pro pacienty napříč všemi věkovými skupinami, nehledě na pohlaví a fázi onemocnění. Absence závažných metabolických nežádoucích účinků, zejména přírůstku tělesné hmotnosti, je kladně hodnocen především pacientkami. Pokud je v rámci exacerbace nutná sedace pacienta, mohou být k terapii lurasidonem přidány benzodiazepiny, které lze později opět odebrat. V případě potřeby je možné zvyšovat účinnou dávku lurasidonu až do denního maxima 148 mg k dosažení účinné redukce pozitivních symptomů a agitace. Absence sedativních účinků je výhodou ve všech fázích onemocnění, obzvláště důležitá je ovšem v rámci iniciální fáze k udržení dlouhodobé adherence k terapii a podpoře kognitivních schopností pacientů.

Lurasidon je v Itálii často nasazován jako lék první volby u dosud neléčených pacientů, ale také při přechodu z jiného antipsychotika z důvodu nedostatečné účinnosti nebo nízké adherence k terapii, například kvůli výskytu nežádoucích účinků. Lurasidon se řadí mezi velmi dobře tolerovaná antipsychotika a může být nasazen i u pacientů s dalšími komorbiditami. Jeho podávání je spojeno s minimálním vlivem na metabolismus lipidů a glukózy a také na kardiovaskulární systém (například prodloužení intervalu QT), jedná se tak o lék volby u pacientů s metabolickým syndromem, diabetem mellitem, dyslipidémií, obezitou nebo pozitivní anamnézou kardiovaskulárních chorob.

V průběhu terapie lurasidonem je pozorována velmi nízká míra jejího přerušení kvůli špatné snášenlivosti, nízké compliance nebo interakcím s jinými léky. Nejčastějším důvodem přechodu na jiné antipsychotikum je potřeba dlouhodobě působících lékových forem, například u pacientů s velmi nízkou adherencí nebo rizikem suicidia. Nejčastější nežádoucí účinek představuje akatizie − ta může být zmírněna úpravou dávkování, komedikací nebo vhodnou dobou užití.

Tým odborníků v druhé části studie hodnotil rovněž klinické situace, při kterých se nasazení terapie lurasidonem jeví jako zvláště výhodné. Patří mezi ně potřeba ovlivnění kognitivních symptomů, terapie pacientů s anamnézou metabolických a kardiovaskulárních chorob, široké dávkovací spektrum pro individualizaci terapie, dobrá tolerabilita a bezpečnost při iniciální i udržovací terapii, účinnost na široké spektrum symptomů a možnost kombinované terapie se sedativními léky u agitovaných pacientů.

Závěr

Z výsledků práce předních italských psychiatrů vyplývá, že lurasidon je antipsychotikem s komplexní antipsychotickou účinností, dobrou tolerabilitou a bezpečnostním profilem, díky čemuž může být nasazen u širokého spektra pacientů trpících schizofrenií.

(holi)

Zdroj: Riva M. A., Albert U., de Filippis S. et al. Identification of clinical phenotypes in schizophrenia: the role of lurasidone. Ther Adv Psychopharmacol 2021 May 10; 11: 20451253211012250, doi: 10.1177/20451253211012250