Základní typy inhalátorů a jejich srovnání

Každý z inhalačních systémů má své výhody a nevýhody. Při správném užívání splní svůj cíl všechna tato zařízení, nicméně rozdíl je právě v komfortu užívání, a tím pádem i procentu aplikací, které nejsou provedeny správně. Při výběru vhodného systému pro konkrétního pacienta by lékař měl vzít v úvahu kognitivní schopnosti pacienta, jeho věk, obtížnost aplikace, cenu inhalátoru a v neposlední řadě pacientovy preference. Indikující lékaři a ostatní zdravotníci by zároveň měli dobře znát mechanismy účinku jednotlivých systémů, aby jejich fungování mohli správně vysvětlit i svým pacientům. Z dostupných průzkumů totiž plyne, že při aplikaci inhalační léčby chybuje i řada zdravotníků.

Kompresorové nebulizátory nevyžadují žádnou speciální techniku aplikace, a je proto možné je užívat v každém věku. Výhodou je možnost podat více léků najednou, a to i ve vysokých dávkách. Nevýhodou pak je větší časová náročnost aplikace, nutnost mít dostupný zdroj vzduchu a potřeba pravidelného pečlivého čištění. Jedná se rovněž o systémy hůře přenosné. Komplikací může být i nejasné množství skutečně inhalovaného léku. Zásadní chyby při jejich používání dělá zhruba 18 % pacientů, 24 % uživatelů má problémy s jejich čištěním. Ultrazvukové nebulizátory jsou výkonnější, ale stále obtížně přenosné. V minulosti byly poměrně drahé, ale jejich cena postupně klesá.

Aerosolové dávkovače (metered-dose inhaler – MDI) mají oproti nebulizátorům řadu výhod. Jsou malé, snadno přenosné a jejich použití je velmi rychlé. Mezi nevýhody patří absence počítadla, takže je problematické odhadnout, kolik léku v aplikátoru zbývá. Jejich používání je technicky nejnáročnější ze všech inhalátorů, naučit se správné technice trvá dlouho. Občasné chyby při aplikaci dělá až 76 % uživatelů, u dětí je toto procento ještě vyšší.

Inhalátory pro práškovou formu léku (dry powder inhaler – DPI) jsou nejnovější, a mají proto nejméně nevýhod. Neobsahují žádný hnací plyn, proto mají velmi kompaktní rozměry a i jejich použití je velmi rychlé. Jejich použití je jednodušší, protože se spouští vdechem pacienta. Mohou být určeny pro jednorázové nebo opakované užití, u vícedávkových inhalátorů je součástí počítadlo, které usnadní včasnou výměnu.

Z této metaanalýzy plyne, že pokud jsou užívány správně, jsou jednotlivé systémy pro inhalaci ve své účinnosti srovnatelné. Nicméně DPIs mají nejvyšší komfort aplikace a nejnižší procento chyb při užívání, většina pacientů i zdravotníků je proto preferuje před ostatními typy. Zásadní pro účinek jakékoli inhalační léčby je ale správná technika inhalace.

(epa)

Zdroj: Geller D. E. Comparing Clinical Features of the Nebulizer, Metered-Dose Inhaler, and Dry Powder Inhaler. Respir Care 2005; 50 (10): 1313–1321.