Setrvání na léčbě tofacitinibem u revmatoidní artritidy – data z reálné klinické praxe
Perorální inhibitor Janusových kináz tofacitinib byl u pacientů s revmatoidní artritidou rozsáhle testován v řadě mezinárodních randomizovaných klinických hodnocení. Podle nedávno publikovaného review, jež přineslo souhrn retrospektivních, prospektivních i observačních studií z reálné klinické praxe publikovaných v letech 2018–2020, je doba setrvání na léčbě tofacitinibem srovnatelná s biologickými chorobu modifikujícími léčivy.
Terapeutický algoritmus u revmatoidní artritidy
Podle nedávných doporučení Evropské ligy proti revmatismu (EULAR) by se u pacientů s revmatoidní artritidou (RA), u nichž selhala léčba nejméně 1 konvenčním syntetickým chorobu modifikujícím léčivem (csDMARD) a kteří mají nejméně 1 faktor špatné prognózy, měla zahájit cílená terapie biologickým DMARD (bDMARD) nebo inhibitorem Janusových kináz (JAK).
Tofacitinib v klinických studiích
Tofacitinib je perorální inhibitor JAK, který preferenčně blokuje signalizaci heterodimerními receptory asociovanými s JAK1 a/nebo JAK3. Byl hodnocen v sérii klinických studií ORAL, v nichž se ukázalo, že monoterapie tofacitinibem i kombinovaná léčba s methotrexátem či jiným csDMARD je u pacientů s RA účinná a dobře snášená. Bezpečnostní profil tofacitinibu v monoterapii nebo kombinaci byl konzistentní, s mírou výskytu nežádoucích příhod vedoucích k ukončení léčby 6,8/100 pacientů za rok.
Data z reálné praxe
Observační studie a sběr dat z pacientských registrů doplňují výsledky klinických studií o zkušenosti z rutinní klinické praxe. Právě na ně se zaměřilo prezentované review, z něhož vybíráme data o setrvání pacientů na léčbě tofacitinibem v reálné klinické praxi.
Prediktory setrvání na léčbě
V kanadské analýze dat z pacientského registru (n = 3678) činila celková míra ukončení léčby tofacitinibem během 1. roku užívání 33,3 %, z čehož 35,7 % pacientů léčbu ukončilo kvůli nedostatečnému účinku a 26,9 % kvůli nežádoucím příhodám. Dále se ukázalo, že pravděpodobnost setrvání na léčbě byla signifikantně vyšší u pacientů dosud neléčených biologiky (p < 0,001), spíše starších (skupina ve věku nad 56 let vs. pacienti mladší 45 let; p < 0,05) a s delším časem od stanovení diagnózy (15–19 let vs. méně než 5 let; p < 0,01).
Srovnání s bDMARDs
Analýza dat ze švýcarského registru (806 pacientů léčených tofacitinibem, 1862 na terapii TNFi a 1355 léčených ostatními bDMARDs) shledala míru ukončení léčby pro neúčinnost mírně nižší pro tofacitinib (46 %) než pro TNFi (57 %) a ostatní bDMARDs (50 %). Míra ukončení léčby pro intoleranci byla naopak pro tofacitinib o něco vyšší (30 vs. 19 % u TNFi a 22 % u ostatních bDMARDs). Průměrná doba setrvání na léčbě tofacitinibem činila 25 měsíců, u TNFi 17 měsíců a u ostatních DMARDs pak 19 měsíců.
Naproti tomu retrospektivní analýza kohort pacientů (650 na léčbě tofacitinibem a 1300 léčených bDMARDs) ze 42 australských revmatologických klinik ukázala obdobný medián setrvání na léčbě – 34 měsíců jak pro tofacitinib, tak pro bDMARDs. Tomuto pozorování odpovídají i závěry review, jež hodnotilo studie z reálné praxe publikované do roku 2018, které shledalo, že perzistence na léčbě a adherence k terapii tofacitinibem byla celkově dobrá – a obdobná jako u pacientů léčených bDMARDs.
Závěr
Retrospektivní a prospektivní studie z reálné klinické praxe prokázaly dobrou účinnost tofacitinibu u pacientů s RA, v souladu s výsledky pilotních klinických hodnocení. Doba setrvání na léčbě tofacitinibem byla obecně srovnatelná s bDMARDs a bezpečnostní profil tofacitinibu v observačních studiích byl v souladu s dřívějšími pozorováními.
(este)
Zdroj: Bertoldi I., Caporali R. Tofacitinib: real-world data and treatment persistence in rheumatoid arthritis. Open Access Rheumatol 2021; 13: 221−237, doi: 10.2147/OARRR.S322086.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
