Nádorová onemocnění u pacientů s revmatoidními onemocněními

Pacienti trpící autoimunitními revmatickými onemocněními, zejména revmatoidní artritidou (RA), systémovým lupusem erytematosem, Sjögrenovým syndromem a idiopatickými zánětlivými myopatiemi, mají zvýšené riziko rozvoje malignit (zejména lymfoproliferativních). Nádorová onemocnění pak přispívají ke zhoršení kvality života a ke zkrácení očekávané délky života.

Zvýšené riziko výskytu malignit má vztah k patofyziologii revmatických onemocnění (zahrnující stimulující zánětlivý proces, defekty imunity) i k různým vlivům zevního prostředí (např. kouření, virové infekce). Další nezanedbatelný faktor přispívající k tomuto riziku je i imunomodulační terapie, používaná v terapii revmatických onemocnění. Například jisté spojení mezi závažnými systémovými autoimunitními onemocněními a lymfoproliferativními malignitami je vysvětlitelné konceptem chronické aktivace B- a T-lymfocytů.

Přehledový článek publikovaný v časopise Rheumatology se zabývá vztahem konkrétních nejčastějších revmatických onemocnění k různým typům nádorů. Dále hodnotí možný vztah nebiologických a biologických léků modifikujících nemoc (DMARDs) k nádorům. Odhadnout riziko vlivu terapie je složité proto, že čím závažnější je samotný průběh základního onemocnění, tím intenzivnější je léčba. Tato je navíc často kombinovaná – užívající současně různá imunomodulační agens. V tuto chvíli se dle autorů nezdá, že by nesteroidní antirevmatika či glukokortikoidy měly být asociované se zvýšeným rizikem výskytu malignity u pacientů s revmatoidním onemocněním. Obdobně se nezdá, že toto riziko by bylo spojeno s nebiologickými DMARDs typu sulfasalazinu, hydrochloroquinu či zlata. Možná souvislost se zvýšeným rizikem výskytu lymfomů či leukemií může být u cyklofosfamidu. U metotrexátu je možná souvislost s mírně zvýšeným výskytem lymfoproliferativních onemocnění. Pokud jde o biologické DMARDs, pak lze obecně říci, že větší observační studie neprokázaly zvýšené riziko výskytu malignit u pacientů s RA. U rituximabu ovšem existuje mírně zvýšené riziko rozvoje rakoviny kůže (nezahrnující melanom).

Dle autorů je velmi důležitá ostražitost ošetřujících lékařů. Významný je již screening možných nádorových onemocnění u pacientů v nejvyšším riziku. Dále pak i vědomí toho, že diagnostika malignity u pacientů s revmatoidním onemocněním může být komplikovaná i z důvodu toho, že některé paraneoplastické projevy mohou imitovat samotné revmatoidní onemocnění. Každý ošetřující lékař by měl znát všechny možné rizikové faktory pro rozvoj malignity u daného pacienta, včetně rodinné zátěže a zevních vlivů, a pravidelně se cíleně dotazovat na možné symptomy, které by s malignitou mohly být spojeny.

(eza)

Zdroj: Turesson C., Tatteson E. L. Malignancy as a comorbidity in rheumatic diseases. Rheumatology 2013 Jan; 52 (1): 5–14; doi: 10.1093/rheumatology/kes189