JAK inhibitory u revmatoidní artritidy

Jednou z nových možných léčebných možností u revmatoidní artritidy (RA) by mohlo být užívání JAK inhibitorů. Nové léčebné přístupy jsou velmi potřebné zejména pro pacienty s onemocněním rezistentním na dostupné léky, předně biologika. Zkoumány jsou zejména prozánětlivé signální dráhy, které mohou být potenciálními cíli.

Inhibitory Janusovy kinázy (JAK) jsou jednou z možných cest v ovlivnění zánětu u RA. Tyto inhibitory mají různou afinitu k cílovým enzymům v rámci JAK/STAT signální dráhy, a mohou tedy mít různý účinek.

Zatím největší výzkum probíhá u molekuly označené tofacitinib, která interferuje s aktivitou enzymů JAK1, JAK2, JAK3 a částečně Tyk2. Funguje jako reverzibilní kompetitivní inhibitor na ATP vazebném místě. Tofacitinib byl studován u středně závažné a závažné aktivní RA u dospělých pacientů ve studiích fáze II/III, a to jak v monoterapii, tak i v kombinaci s různými nebiologickými DMARDs, zejména metotrexátem. Ve studiích bylo zapojeno přibližně 5 000 pacientů. Lze shrnout, že JAK inhibitor tofacitinib vedl k signifikantnímu zmírnění známek a symptomů RA a stejně tak i aktivity onemocnění u pacientů, kteří byli obtížně léčitelní. Nástup efektu byl rychlý a dosažené zlepšení bylo srovnatelné s efektem biologik. Toto jej jistě činí slibným kandidátem pro běžně užívané léky v kontrole RA, zejména u pacientů, jejichž dosavadní terapie selhává. V květnu 2012 americká FDA (Food and Drug Association) schválila tofacitinib pro terapii dospělých pacientů s RA, kteří nedosáhli dostatečné odpovědi či netolerovali metotrexát. Látka může být podávána samostatně či v kombinaci s nebiologickými DMARDs, neměla by být kombinována s biologickými DMARDs či potentními imunosupresivy typu azathioprin či cyklosporin A.

Další JAK inhibitory jsou intenzivně studovány, nicméně data z časných klinických studií II/III fáze jsou zatím nedostatečná.

(eza)

Zdroj: Feist E., Burmester G. R. Small molecules targeting JAKs — a new approach in the treatment of rheumatoid arthritis. Rheumatology 2013 Aug; 52 (8): 1352–7; doi: 10.1093/rheumatology/kes417