Incidence uveitidy při terapii ankylozující spondylitidy etanerceptem

U pacientů s ankylozující spondylitidou (AS) se jako extraartikulární postižení často vyskytuje uveitida, tedy zánět živnatky. Nástup tohoto onemocnění je sice variabilní, avšak jeho incidence se s délkou trvání AS zvyšuje.

Naštěstí se uveitidu většinou podaří během dvou až čtyř měsíců vyřešit, a to s topickou léčbou i bez ní. Rekurence uveitidy je možná s různým časovým odstupem a typicky postihuje kontralaterální oko.

U pacientů s AS se k zvládnutí choroby jako vysoce účinné léky ukázaly inhibitory TNF alfa (tumor necrosis factor), jako je například etanercept. A tyto preparáty se rovněž ukázaly efektivní na uveitidy u pacientů s AS - došlo ke snížení jejich výskytu.

Cílem tohoto hodnocení bylo stanovení incidence zánětlivého postižení oka (IED, inflammatory eye disease) charakteru uveitidy u pacientů s morbus Bechtěrev léčených etanerceptem. Analyzováno bylo retrospektivně hned několik studií se zmíněným etanerceptem.

Jednalo se o 4 dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studie, jednu dvojitě zaslepenou studii s aktivním komparátorem (sulfasalazinem) a 3 otevřené studie. Výstupním bodem byl výskyt IED a tento výskyt byl ještě dále specifikován jako nový nebo jako rekurence (flare).

Ve dvojitě zaslepených studiích s placebem byla odhadovaná frekvence IED pro etanercept nižší než pro placebo (8,63 vs. 19,28) a ve studiích se sulfasalazinem byla frekvence IED ze statistického hlediska obdobná (14,72 pro sulfasalazin vs. 10,73 pro etanercept). Dlouhodobý podíl IED pro etanercept v otevřených a dvojitě zaslepených studiích byl 11,96. Kromě jednoho byly všechny výskyty uveitidy dobře zvládnutelné topickou terapií a nebyly zaznamenány žádné vážné vedlejší účinky ani přerušení léčby vlivem IED.

Závěrem lze tedy shrnout, že podíl IED byl pro etanercept podobný ve srovnání se sulfasalazinem, ale prokazatelně nižší ve srovnání s placebem.

(pes)

Zdroj: Sieper J., Ann Rheum Dis 2009; 68 (Suppl 3): 73