Léčba nespecifických střevních zánětů: Vysokou míru neadherence lze podpořit různými intervencemi

Míra (ne)adherence zjištěná u pacientů s IBD

Adherence k léčbě chronických onemocnění všeobecně dosahuje přibližně 50 %. Studie, které se zabývají adherencí k léčbě IBD, přinášejí velmi rozdílné poznatky v závislosti na sledované populaci, formě léčby i metodách využívaných k hodnocení adherence. V současné době nepanuje shoda, jakou míru adherence lze považovat za uspokojivou – některé zdroje udávají 80% adherenci, jiné považují za nutnost 95% a vyšší.

Systematický přehled 17 studií, do nichž bylo zapojeno 4322 subjektů s IBD, udává rozpětí neadherence k perorální léčbě IBD 7–72 %. Neadherence u adolescentů má podle metaanalýzy z roku 2016 ještě větší rozpětí, od 2 do 93 %. Vyšší míra neadherence je obecně pozorována také u pracujících osob a pacientů, kteří se s IBD léčí kratší dobu. Současné užívání dalších léků míru adherence dále snižuje. Naopak u biologické léčby je pozorována vyšší míra adherence než u perorální medikace. Souvislost mezi adherencí a psychickým stavem pacienta není dostatečně prozkoumána a různé studie přinášejí odlišné poznatky.

Důsledky nedodržování léčebného režimu

Neadherence k léčbě je v případě IBD úzce spjata s nárůstem aktivity onemocnění, relapsy, ztrátou odpovědi na léčbu anti-TNF preparáty, vyšší morbiditou i mortalitou a horší kvalitou života. Ekonomické dopady neadherence se podle analýzy provedené v USA promítají do nákladů na hospitalizaci (adherence k léčbě je snižuje o 62 %), do množství ambulantních i pohotovostních návštěv lékaře a do celkových nákladů na zdravotní péči, jež adherence k léčbě snižuje téměř o 50 %.

Možnosti monitorování adherence

Při sledování adherence k léčbě se využívá řada různých nástrojů. Žádná z přímých, ani nepřímých metod není považována za zlatý standard hodnocení a každá metoda má své klady i zápory. Z přímých metod se využívá biochemická analýza (měření hladiny metabolitů v krvi či moči), nepřímé metody zahrnují monitorování užívání léčivých přípravků (např. počítání spotřebovaných léků a elektronické sledování) nebo pacientské záznamy, rozhovory a dotazníky.

Úskalím měření hladiny metabolitů jsou rozdíly v metabolismu léčiv u jednotlivých pacientů, důslednější adherence k léčbě před kontrolní návštěvou lékaře i finanční náročnost této metody. Počítání spotřebovaných léků je sice jednoduchou a levnou metodou, může být ovšem značně ovlivněna nadhodnocenými i podhodnocenými údaji od pacientů. Elektronické monitorování, při kterém čip umístěný na balení léků zaznamená každé otevření, se jeví jako spolehlivější metoda, záznam ovšem nezaručuje, že pacient lék skutečně užil.

Pacientské záznamy, rozhovory a dotazníky jsou organizačně a finančně nenáročným způsobem hodnocení adherence, ovšem nabízejí prostor k odpovědím, které se nezakládají na pravdě a o kterých se pacient domnívá, že by „měly zaznít“. Rozhovor s lékařem na téma adherence vyžaduje schopnost lékaře formulovat jasné a nehodnoticí otázky.

Doporučené intervence

Adherenci k léčbě IBD je možné podpořit různými způsoby. Edukace pacientů zahrnuje seznámení s etiologií a patologií onemocnění, představení možností léčby, mechanismu jejího účinku i nežádoucích účinků a především všech důsledků neadherence. Behaviorální intervence mají za cíl ovlivnit přístup pacientů k léčbě a využívají se při nich například vizuální a zvukové upomínky nebo různé metody posilování návyků (úprava a zjednodušení dávkování léků, zpětná vazba o adherenci). V podpoře adherence se uplatňuje také kognitivně-behavioriální terapie. Ovšem za nejefektivnější způsob je podle řady randomizovaných studií považována kombinace různých intervencí.

(pak)

Zdroj: Chan W., Chen A., Tiao D. et al. Medication adherence in inflammatory bowel disease. Intest Res 2017 Oct; 15 (4): 434–445, doi: 10.5217/ir.2017.15.4.434.