Význam kyslíku při hojení ran
Kyslík představuje nezbytnou podmínku pro úspěšné hojení ran díky zvýšené poptávce pro probíhající reparativní procesy, jako jsou buněčná proliferace, obrana proti infekci, angiogeneze a syntéza kolagenu. Přestože role kyslíku při hojení ran není zcela objasněna, poukazují klinická pozorování na zhoršené hojení ran při hypoxii.
Fyziologické hojení rány představuje velmi dobře regulovaný, krok po kroku uskutečňovaný proces, který v závislosti na velikosti a hloubce rány končí jejím uzavřením v průběhu několika dní či týdnů. Kyslík je přitom důležitým parametrem, potřebným v každé fázi hojení rány. Okysličení poškozené tkáně je závislé na přívodu kyslíku k ráně a kapilární denzitě v ráně a jejím okolí.
Schopnost systémové i lokální kyslíkové terapie zlepšit hojení ran a předcházet infekci je dokumentovaná jak na zvířecích modelech, tak v klinických studiích. Hyperbarická kyslíková terapie umožňuje vdechování kyslíku v koncentraci blížící se 100 % při 2,5- až 3krát vyšším atmosférickém tlaku v průběhu 60–120 minut 5 dní v týdnu ve speciální kyslíkové komoře. Obvykle je potřeba 20–30 sezení. Systémová kyslíková terapie se ukázala jako efektivní nástroj pro zvýšení množství kyslíku v ráně. Její efekt na hojení chronických ran byl popsán i pomocí matematického modelu.
V randomizované kontrolované studii diabetických pacientů (n = 68) s vředy na dolní končetině se zjistilo, že léčba systémovou kyslíkovou terapií spolu se standardní péčí vedla ve srovnání se samotnou standardní terapií k signifikantně nižšímu počtu amputací. Finanční náročnost terapie, riziko systémové kyslíkové toxicity a nedostatek velkých studií se standardizovanými léčebnými protokoly zabraňují obecnému přijetí kyslíkové terapie jako standardní léčebné metody v léčbě ran. Specifickým zájmem je ovšem monitorování oxygenace rány při léčebném režimu k umožnění vhodného a efektivního léčebného postupu pro individuálního pacienta. To přispěje ke zvýšení finanční efektivity a zlepší kvalitu života pacientů s chronickými ranami.
(skl)
Zdroj: Schreml S., Szeimies R. M., Prantl L., Karrer S., Landthaler M., Babilas P.: Oxygen in acute and chronic wound healing. Br J Dermatol. 2010; 163 (2): 257–268.
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.