Edoxaban v klinické praxi (1. část): dávkování, bezpečnost a lékové interakce

NOAC se specifickými vlastnostmi

Edoxaban je čtvrtým léčivem ze skupiny tzv. nových perorálních antikoagulancií (NOAC), který byl schválen pro léčbu venózního tromboembolismu a prevenci iktu / systémové embolizace při fibrilaci síní. V rozsáhlých komparativních klinických studiích s antagonistou vitaminu K warfarinem prokázal edoxaban nejen svoji účinnost a bezpečnost, ale i některé své specifické farmakologické vlastnosti. Ty dělají z edoxabanu zajímavou léčebnou možnost pro pacienty vyžadující antikoagulační terapii.

Jedenkrát denně pro lepší adherenci

Vzhledem ke krátkému eliminačnímu poločasu NOAC je u této skupiny léčiv případná nonadherence větším problémem než u warfarinu. Je tedy třeba podnikat kroky směrem k co nejlepšímu dodržování doporučené léčby. Dávkování 1× denně je obecně spojeno s lepší adherencí v porovnání s dávkováním 2× denně. Ačkoliv otázku frekvence dávek je v případě NOAC třeba vnímat komplexně (možné horší důsledky při vynechání nebo naopak nadužití dávky silnějšího preparátu), dosavadní studie s edoxabanem i klinická praxe ukazují, že přínosy dávkování 1× denně jednoznačně převažují jeho teoretické nevýhody. Mezi skupiny pacientů, které mohou z tohoto dávkovacího režimu nejvíce profitovat, patří:

• pacienti s komorbiditami a polypragmazií;
• starší pacienti;
• pacienti, u nichž se dá předpokládat nižší adherence;
• mladí aktivní pacienti s nevolí k užívání léků.

Nejméně lékových interakcí

Metabolismus edoxabanu probíhá jen ve velmi malé míře (< 4 %) na úrovni cytochromu P450. Tím se výrazně liší od zbylých NOAC. Jaterní eliminace apixabanu i rivaroxabanu je do značné míry závislá na CYP3A4 a induktory či inhibitory tohoto enzymu mohou ovlivňovat plazmatickou koncentraci těchto dvou léčiv. Plazmatické koncentrace edoxabanu však mohou být ovlivněny na úrovni efluxního transportéru P-glykoproteinu. Opatrnosti nebo přímo úpravy dávkování je třeba v následujících případech:

• inhibitory P-glykoproteinu: dronedaron, azolová antimykotika (ketokonazol apod.), některé makrolidy, cyklosporin;
• induktory P-glykoproteinu: rifampicin, karbamazepin, fenobarbital, fenytoin, třezalka tečkovaná a další.

V prvním případě je doporučeno snížení dávky edoxabanu na polovinu, ve druhém případě je zase upozorňováno na možné nižší plazmatické koncentrace edoxabanu.

Bezpečnost užívání spolu s antiagregancii

Spojení léčby NOAC s jinými antikoagulancii, antiagregancii nebo nesteroidními antirevmatiky zvyšuje riziko krvácení minimálně o 60 %. Nezbytnost této kombinace by proto měla být důsledně zhodnocena.

Jedna z registračních klinických studií, ENGAGE AF-TIMI 48, srovnávala edoxaban s dávkou warfarinu, která u subjektů vedla k úpravě INR na 2,0–3,0, v prevenci cévní mozkové příhody či systémové embolie u pacientů s nevalvulární fibrilací síní. Někteří pacienti v této studii užívali i antiagregans, pokud to ošetřující lékař uznal za vhodné. Současné podání protidestičkového léčiva ve studii nevedlo k relativnímu snížení účinnosti edoxabanu při srovnání s warfarinem. Ve skupině s edoxabanem byl dokonce nižší výskyt krvácení (včetně intrakraniálního a život ohrožujícího) než ve skupině s warfarinem, a to jak při současném užívání kyseliny acetylsalicylové nebo jiného antigregans, tak i bez konkomitantní antiagregační léčby. Studie potvrdila, že v případech, kdy je nutná riziková kombinace antiagregans a antikoagulans, jsou NOAC včetně edoxabanu bezpečnější volbou než warfarin.

(luko)

Zdroj: De Caterina R., Ageno W., Boriani G. et al. Edoxaban in atrial fibrillation and venous thromboembolism − ten key questions and answers: a practical guide. Adv Ther 2017 Mar; 34 (3): 620−637, doi: 10.1007/s12325-017-0488-9.

09-2018-CARD-1233477-0001