Léčba nykturie

Způsob léčby nykturie závisí na vyvolávající příčině. Nykturie bývá projevem polyurie, noční polyurie, poruchy jímací funkce močového měchýře, ale provází také poruchy spánku. Základem léčby je úprava pitného režimu a léčba onemocnění, která se na vzniku polyurie podílejí. Neobejdeme se tedy bez spolupráce s dalšími odborníky – internisty, endokrinology, neurology, psychiatry.

Polyurie

Při polyurii vymočí pacient více než 40 ml moči/kg váhy za 24 hodin. Častá je osmotická polyurie u diabetu mellitu, kde je zásadním opatřením úprava glykémie. S polyurií se setkáváme také u pacientů s diabetem insipidem – centrálním, periferním i gestačním. U centrálního a gestačního diabetu insipidu dochází k polyurii v důsledku nedostatku antidiuretického hormonu, zde je tedy vhodné podávat desmopresin – synteticky vyráběný analog vazopresinu. Podání 0,1–0,2 mg desmopresinu vyvolá antidiuretický účinek přetrvávající 8–12 hodin. U pacientů léčených desmopresinem je třeba sledovat bilanci tekutin, krevní tlak a mineralogram. U periferní formy je desmopresin neúčinný, protože je snížena vnímavost buněk distálního tubulu k antidiuretickému hormonu. Při léčbě této formy se používá hydrochlorothiazid. U primární polydypsie je nutná restrikce tekutin.

Noční polyurie

Při noční polyurii je poměr moči vytvořený během noci zvýšený, ale celková diuréza za 24 hodin je v mezích normy. Poměr noční produkce moči se zvyšuje s věkem, u starších pacientů dosahuje až 33 %.

Příčinou noční polyurie může být nedostatečná produkce antidiuretického hormonu v nočních hodinách. U zdravých dospělých dosahují v noci hladiny antidiuretického hormonu maximálních hodnot. Ve stáří pozorujeme poruchu cirkadiánního rytmu sekrece antidiuretického hormonu a noční hladina nemusí být dostatečně vysoká. I v tomto případě lze podat desmopresin, který sníží množství moči vytvořené v nočních hodinách a prodlouží interval mezi mikcemi. Je však třeba věnovat pozornost nežádoucím účinkům. Mezi nejzávažnější patří hyponatremie s iontovou dysbalancí, která se vyskytuje především u starších pacientů s chronickým srdečním selháním. Dalšími nežádoucími účinky z retence tekutin jsou bolesti hlavy, bolesti břicha, periferní otoky a zvýšení tělesné hmotnosti. Při výskytu těchto nežádoucích účinků je nutno léčbu přerušit.

Dalším důvodem vzniku noční polyurie může být nadměrný příjem kofeinu a alkoholu ve večerních hodinách. Noční polyurii při srdečním selhání, renální insuficienci, vegetativních dysfunkcích a spánkové apnoi řešíme ve spolupráci s příslušným odborníkem – kardiologem, nefrologem, neurologem. Také při hypoestrinismu u postmenopauzálních žen je častý výskyt mikčních obtíží. Až 65 % žen udává zlepšení až vymizení nykturie při podávání estradiolu.

Porucha jímací funkce močového měchýře

U těchto pacientů není zvýšeno množství tvořené moči, je ale snížen mikční objem. Nejčastěji se jedná o hyperaktivní močový měchýř (OAB) – stav provázený mikčními urgencemi, častou mikcí a nykturiemi, někdy také urgentní inkontinencí. Nejprve pátráme po jiných příčinách urgencí: subvezikální obstrukci, cystolitiáze, zánětlivých procesech, nádorovém onemocnění, neurologickém onemocnění. Pokud se jedná o hyperaktivní měchýř, podáváme parasympatolytika. Nejprve volíme anticholinergika 1. generace – propiverin –, v případě neúspěchu pak anticholinergikum další generace, např. solifenacin. U starších mužů je výhodná kombinace alfa-sympatolytika s anticholinergikem, příčinou nykturie zde může být hyperaktivita detruzoru vyvolaná subvezikální obstrukcí.

Do skupiny pacientů s poruchou jímací funkce močového měchýře bývají někdy mylně zařazeni i pacienti s poruchami spánku (nespavost, spánková apnoe, syndrom periodických pohybů končetin, syndrom neklidných nohou, parasomnie, Parkinsonova nemoc, Alzheimerova nemoc). Při podezření na tyto poruchy je vhodné neurologické vyšetření a vyšetření ve spánkové laboratoři.

(jak)

Zdroj:

1. Drlík P. Nykturie – současné možnosti terapie. Urologie pro praxi 2010; 11 (4).
2. Vilhelmová L. Současné možnosti ovlivnění nykturie, Urologie pro praxi 2010; 11 (1).
3. Lucas M. G., Bedretdinova D., Berghams L. C., Bosch J. L. H. R., Burkhard F. C., Cruz F., Nambiar A. K., Nilsson C. G., Tubaro A., Pickard R. S. Guidelines on Urinary Incontinence. European Association of Urology 2015.