Ovlivnění renálních komplikací perorálními diabetiky

Vliv renálních funkcí na kardiovaskulární riziko

Kardiovaskulární riziko u pacienta s diabetem podstupujícího dialýzu je podle profesora Vladimíra Tesaře z Kliniky nefrologie 1. LF UK a VFN v Praze minimálně 10× vyšší než u diabetika s normálními renálními funkcemi. Při poklesu renálních funkcí stoupá kardiovaskulární riziko exponenciálně, zpomalení progrese renálního onemocnění znamená i snížení kardiovaskulárního rizika. Toto riziko přitom stoupá již při hraničních hodnotách glomerulární filtrace (60–70 ml/min/1,73 m²), které nemusejí být běžným vyšetřením zaznamenané. Při poklesu glomerulární filtrace pod 15 ml/min/1,73 m² dosahuje kardiovaskulární riziko velmi vysokých hodnot. Jakákoliv stabilizace nebo zlepšení renálních funkcí by tak měly mít pozitivní vliv na kardiovaskulární riziko.

Antidiabetika a renální funkce

Riziko akutního zhoršení funkce ledvin stoupá již při mírném poklesu glomerulární filtrace a je vždy vyšší u diabetiků oproti jedincům bez diabetu. Některá antidiabetika přitom mají nepříznivý vliv na renální funkce, jedná se zejména o deriváty sulfonylurey. Podle profesora Tesaře je vhodné preferovat léky, jejichž dávkování nezávisí na renálních funkcích.

Linagliptin je jediným inhibitorem DPP4 primárně vylučovaným nerenální cestou. Renální exkrece tohoto léku činí 5 %. Z výsledků prezentovaných předním světovým diabetologem profesorem Grunbergerem, ředitelem Grunberger Diabetes Institute v Bloomfield Hills, vyplývá, že linagliptin v monoterapii nebo v kombinaci s dalšími perorálními antidiabetiky významně snižuje hladinu HbA_1c v porovnání s placebem. Účinnost linagliptinu je přitom srovnatelná s deriváty sulfonylurey. Ve srovnání s deriváty sulfonylurey má linagliptin navíc pozitivní vliv na redukci hmotnosti.

Ovlivnění nefropatie empagliflozinem

Studie EMPA-REG zahrnovala řadu renálních endpointů. Empagliflozin signifikantně snižuje riziko nově vzniklé nebo zhoršující se nefropatie oproti placebu o 39 % s latencí přibližně 3 měsíce (poměr rizik [HR] 0,61; 95% interval spolehlivosti [CI] 0,53–0,70; p < 0,001). Takzvaný „tvrdý“ renální endpoint, zahrnující zdvojnásobení sérového kreatininu, zahájení náhrady funkce ledvin nebo smrt v důsledku onemocnění ledvin, byl při terapii empagliflozinem redukován dokonce o 46 % (HR 0,54; 95% CI 0,40–0,75; p < 0,001). K divergenci Kaplanových–Meierových křivek v tomto případě došlo přibližně po 12 měsících od zahájení terapie. Empagliflozin přispěl ke snížení kardiovaskulární mortality u pacientů s mikroalbuminurií o 45 %.

Závěr

Renální komplikace u diabetu velmi výrazně souvisejí s celkovým kardiovaskulárním rizikem a významně se podílejí na morbiditě a mortalitě pacientů. Příznivý účinek u pacientů s poruchou renálních funkcí prokázal inhibitor DPP4 linagliptin. Empagliflozin je jediným antidiabetikem, které snižuje kardiovaskulární mortalitu, celkovou mortalitu a riziko srdečního selhání a vykazuje i renoprotektivní efekt, tedy zabraňuje progresi postižení ledvin.

(holi)

Zdroj: Praktický návod na léčbu diabetika 2. typu. Seminář s panelovou diskusí, uspořádaný 3. interní klinikou 1. LF UK a VFN v Praze ve spolupráci s 2. interní klinikou LF MU a FN u sv. Anny v Brně. 18. dubna 2016, Praha.