Jak diabetes zkracuje život aneb mortalita pacientů s DM 2. typu

Zkrácení délky života závisí na věku při stanovení diagnózy DM2

Data týkající se zkrácení délky života diabetiků se v rámci různých studií^{6, 8} mírně liší, avšak shodují se v tom, že v čím mladším věku je DM 2. typu diagnostikován, tím je zkrácení délky života větší:

• Při stanovení diagnózy DM2 ve věku 50−59 let: o 6−7 roků.
• Při stanovení diagnózy DM2 ve věku 60−69 let: o 4−5 roků.
• Při stanovení diagnózy DM2 ve věku od 70 let: cca o 3 roky.
• Při stanovení diagnózy DM2 ve věku od 80 let: DM prakticky bez vlivu na délku života.

Jak jsou na tom mladší diabetici? 

Údaje naznačují, že diabetes 2. typu u mladších lidí ve věku < 40 let vede k rychlejšímu zhoršování funkce beta-buněk v porovnání s diabetem s pozdějším nástupem.¹ 

Sattar et al. na základě dat Švédského národního registru diabetiků zjistili nejvyšší nárůst rizika u osob s diagnózou DM 2. typu ve věku ≤ 40 let. Nalezli u nich více než 2násobné riziko úmrtí z jakýchkoliv příčin, téměř 3násobné riziko úmrtí z kardiovaskulárních příčin a více než 4násobné riziko srdečního selhání či ischemické choroby srdeční. Riziko fibrilace síní bylo v této věkové kategorii diabetiků oproti nediabetikům 2násobné a riziko cévní mozkové příhody více než 3násobné.⁸

Záleží i na pohlaví?

Dostupná data ukazují, že celková i kardiovaskulární mortalita je u diabetiků v porovnání s nediabetiky více zvýšená u žen než u mužů. Snížení úmrtnosti na kardiovaskulární onemocnění pozorované u obecné populace v posledních desetiletích se v případě přítomnosti diabetu týká pouze mužů, nikoliv žen.³

Rizika se v případě komorbidit násobí

Autoři sdružení do skupiny Emerging Risk Factors Collaboration publikovali v roce 2015 v JAMA analýzu vztahu mezi mortalitou a kardiometabolickou multimorbiditou − ta byla definována jako přítomnost ≥ 2 z následujících diagnóz: diabetes mellitus, iktus, infarkt myokardu. Analyzována byla data 689 300 účastníků z registru ERFC z let 1960−2007. Kompletní analýza zahrnula více než 135 tisíc úmrtí z celkem 1,2 milionu osob.

Bylo zjištěno, že přítomnost 1 ze sledovaných diagnóz zvýšila riziko úmrtí 2násobně, přítomnost 2 ze sledovaných diagnóz 4násobně a kombinace všech 3 uvedených diagnóz až 8násobně. Kardiometabolická multimorbidita při kombinaci všech 3 sledovaných diagnóz vedla při stanovení diagnózy DM2 ve 40 letech věku ke zkrácení života v průměru o 23 let, v 60 letech snížila délku života o 15 let.¹⁰

Kvalitní péče může diabetikům výrazně prodloužit život 

Ještě v poslední čtvrtině 20. století byla prognóza pacientů s nově diagnostikovaným diabetem 2. typu kritická − doba dožití od stanovení diagnózy se tehdy pohybovala v průměru mezi 7 a 8 lety. Nyní lze na základě výsledků klinických intervenčních studií kvalifikovaně odhadnout, že se očekávaná délka života u pacientů s DM 2. typu může při kompenzaci všech rizikových faktorů blížit osobám stejného věku bez diabetu.⁷  

Dostupná data ze studií provedených v posledních několika desetiletích svědčí pro celosvětově klesající trend úmrtnosti a rozvoje kardiovaskulárních onemocnění u diabetické i nediabetické populace. Přestože jsou mortalita a výskyt kardiovaskulárních onemocnění u diabetiků dvojnásobné oproti lidem bez diabetu, míra poklesu těchto parametrů je u diabetiků strmější. Lze to přičíst zlepšující se kompenzaci glykémie a rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění díky pokrokům současné medicíny. Tento trend je sice povzbudivý, avšak na druhé straně nelze zapomínat na rostoucí prevalenci diabetu.⁵ 

Jak se tato data promítají do klinické praxe?

Výše popsaná data poukazují na potřebu těsné kompenzace diabetu a všech kardiovaskulárních rizikových faktorů, která může mít zásadní dopad na prognózu diabetiků. Dostatečně razantní by měla být terapie i v mladších věkových kategoriích diabetiků. Naopak je třeba uzpůsobit léčbu diabetu u starších jedinců, uvážit požadovanou míru kompenzace a její individuální benefit v souladu s platnými doporučenými postupy.⁸ Základem zůstává komplexní pohled na pacienta s využitím dostupných farmakologických i nefarmakologických postupů.¹⁰

(tich)

Zdroje:
1. Magliano D. J., Sacre J. W., Harding J. L. et al. Young-onset type 2 diabetes mellitus − implications for morbidity and mortality. Nat Rev Endocrinol 2020; 16 (6): 321−331, doi: 10.1038/s41574-020-0334-z.
2. Visaria J., Iyer N. N., Raval A. et al. Incidence and prevalence of microvascular and macrovascular diseases and all-cause mortality in type 2 diabetes mellitus: a 10-year study in a US commercially insured and medicare advantage population. Clin Ther 2019; 41 (8): 1522−1536.e1, doi: 10.1016/j.clinthera.2019.05.012.
3. Jansson S. P. O., Andersson D. K., Svärdsudd K. Mortality trends in subjects with and without diabetes during 33 years of follow-up. Diabetes Care 2010; 33 (3): 551−556, doi: 10.2337/dc09-0680.
4. Koye N. D., Ling J., Dibato J. et al. Temporal trend in young-onset type 2 diabetes − macrovascular and mortality risk: study of U.K. primary care electronic medical records. Diabetes Care 2020; 43 (9): 2208−2216, doi: 10.2337/dc20-0417.
5. Htay T., Soe K., Lopez-Perez A. et al. Mortality and cardiovascular disease in type 1 and type 2 diabetes. Curr Cardiol Rep 2019; 21 (6): 45, doi: 10.1007/s11886-019-1133-9.
6. Weber P. Diabetes mellitus – specifika a komplikace ve stáří. Interní medicína pro praxi 2008; 10 (10): 456–460.
7. Kvapil M. Léčba diabetes mellitus u kardiaka. Kardiologická revue – Interní medicína 2006; 8 (3): 99−104.
8. Sattar N., Rawshani A., Franzén S. et al. Age at diagnosis of type 2 diabetes mellitus and associations with cardiovascular and mortality risks findings from the Swedish National Diabetes Registry. Circulation 2019; 139 (19): 2228−2237, doi: 10.1161/CIRCULATIONAHA.118.037885.
9. Tachkov K., Mitov K., Koleva Y. et al. Life expectancy and survival analysis of patients with diabetes compared to the non diabetic population in Bulgaria. PLoS One 2020; 15 (5): e0232815, doi: 10.1371/journal.pone.0232815.
10. Škrha J. Kardiovaskulární mortalita u diabetu. Vnitřní lékařství 2017; 63 (6): 447–449.