V diferenciální diagnostice dušnosti nezapomínejme na plicní hypertenzi
Diferenciální diagnostika dušnosti je komplexní proces, který často vyžaduje zapojení více specialistů. Během webináře zaměřeného na tuto problematiku odborníci diskutovali nejen o nejčastějších příčinách dušnosti, ale také o vzácných stavech, jako je plicní arteriální hypertenze (PAH). Následující článek stručně shrnuje klíčové poznatky z diskuse moderované vedoucím Centra pro plicní hypertenzi Všeobecné fakultní nemocnice v Praze prof. MUDr. Pavlem Jansou, CSc. Ke kulatému stolu s ním zasedli odborníci napříč obory, jichž se tato problematika týká − prof. MUDr. Michal Tomčík, Ph.D. (revmatologie), MUDr. Hana Skalická, CSc. (kardiologie), doc. MUDr. Vladimír Koblížek, Ph.D. (pneumologie), doc. MUDr. Petr Čáp, Ph.D. (alergologie) a MUDr. Ludmila Mazylkinová (praktické lékařství).
Dušnost − subjektivní symptom s vysokým rizikem
Dušnost může mít mnoho příčin, od onemocnění dýchacího či kardiovaskulárního systému přes metabolické až po psychogenní faktory. Mezi nejčastější příčiny patří bronchiální astma, chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), srdeční selhání, plicní embolie a infekce dýchacích cest. U dětí může jít také o akutní obstrukci dýchacích cest způsobenou cizím tělesem.
Dušnost patří mezi nejčastější symptomy, s nimiž se lékaři setkávají napříč klinickými obory. Kvalitní anamnéza a fyzikální vyšetření umožní diagnostikovat až 80 % příčin dušnosti již v primární ambulanci. Pokud tyto metody nepostačují, je nutné nasadit sofistikovanější diagnostické postupy.
Diferenciální diagnostika často naráží na úskalí, jakými jsou nedostatek času na pečlivé odebrání anamnézy nebo omezená dostupnost pokročilých vyšetřovacích metod mimo velká centra. Rozlišení akutní a chronické dušnosti je klíčové pro rychlou orientaci, ale někdy zůstává příčina dušnosti nejasná.
Která vyšetření provést a jak spolupracovat
- Praktický lékař bývá prvním, kdo se s pacientem trpícím dušností zpravidla setkává. Pečlivá anamnéza by měla zahrnovat dotazy na časový průběh obtíží, provokující faktory, vztah k fyzické aktivitě a noční symptomy. Mezi základní vyšetření patří EKG, rtg hrudníku, laboratorní testy (včetně NT-proBNP a D-dimerů) a stanovení saturace kyslíku.
- Kardiolog se zaměřuje na srdeční příčiny dušnosti, jakými jsou srdeční selhání, chlopenní vady a arytmie. Vedle EKG a echokardiografie je pro určení diagnózy důležitá také analýza natriuretických peptidů.
- Pneumolog využívá v diferenciální diagnostice dušnosti spirometrii, stanovení krevních plynů, výpočetní tomografii s vysokým rozlišením (HRCT) a zátěžovou spirometrii. Novější interpretace spirometrie podle Z-skóre přináší větší přesnost hodnocení výsledků.
- Alergolog diagnostikuje astma, anafylaxi a jiné alergické příčiny dušnosti. Využívá při tom bronchodilatační a zátěžové testy.
- Revmatolog sleduje a řeší respirační komplikace autoimunitních a systémových chorob, jakými jsou intersticiální plicní postižení, plicní hypertenze nebo myopatie. Revmatologické příčiny dušnosti jsou přitom v praxi často podceňovány.
Vzájemná komunikace při předávání pacientů a sdílení informací je zásadní zejména u nejasných a těžkých případů, kde se příčiny dušnosti kombinují.
PAH − onemocnění s novou léčebnou perspektivou
Plicní arteriální hypertenze je vzácná, ale život ohrožující diagnóza, na kterou je třeba myslet u pacientů s nevysvětlenou dušností. Diagnostika PAH zahrnuje echokardiografii, HRCT, ventilačně-perfuzní scintigrafii a pravostrannou srdeční katetrizaci. Časná diagnostika a odeslání do péče na specializovaném pracovišti jsou nezbytné pro dobrou prognózu.
Mezioborová spolupráce je klíčová zejména v případech kombinovaných příčin plicní hypertenze, jež zahrnují srdeční selhání, plicní onemocnění a postembolické stavy. Je důležité věnovat pozornost pacientům s opakovanými pravostrannými srdečními selháními, cyanózou a dysfunkcí pravé komory, což jsou varovné signály vyžadující konzultaci se specializovaným centrem.
Postavení sotaterceptu v současném terapeutickém algoritmu
Léčba PAH se za poslední desetiletí dramaticky zlepšila. V současnosti jsou dostupné moderní modality umožňující nejen zvládat symptomy, ale také přímo ovlivňovat patologické procesy v plicích. Příkladem je sotatercept, první lék svého druhu, který působí proti remodelaci plicních cév. Klinické studie (STELLAR, HYPERION) ukazují, že sotatercept zlepšuje zátěžovou kapacitu, snižuje tlak v plicnici a prodlužuje dobu do klinického zhoršení. Jeho přínos spočívá nejen v rychlém nástupu účinku, ale také v jeho dlouhodobé toleranci a zlepšení kvality života pacientů. Podle nejnovějších doporučení Evropské kardiologické společnosti (ESC) a Evropské respirační společnosti (ERS) může být sotatercept zařazen do léčebného algoritmu jako druholiniová terapie nebo součást kombinované léčby u pokročilých stadií PAH.
Shrnutí a závěr
Dušnost je příznakem, který vyžaduje dobrou komunikaci mezi specialisty. Plicní arteriální hypertenze je důležitou součástí diferenciální diagnostiky, na kterou by měli myslet jak praktičtí lékaři, tak specialisté. Sotatercept představuje zásadní pokrok v terapii PAH a je nadějnou modalitou slibující zásadní zlepšení prognózy těchto nemocných.
MUDr. Andrea Skálová
redakce MeDitorial
Zdroj: Diferenciální diagnostika dušnosti − webinář. proLékaře.cz, 6. 11. 2024. Dostupné na: www.youtube.com/watch?v=ECpYBRV0dkc
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.