MUDr. Božena Jurašková, Ph.D.: Geriatr dokáže navracet křehké pacienty do stavu pre-frailty i non-frailty

K čemu se upíná pozornost vašeho oboru?

Aktuálně nás zaměstnává příprava Národního akčního plánu pro rozvoj péče o geriatrické pacienty. Vycházíme přitom z již existující koncepce, která bude aplikována na současné poměry. Hlavním důvodem je nárůst geriatrické populace a s tím spojená zdravotní a sociální problematika.

Důležité je stále připomínat, že geriatrickým pacientem není každý nemocný senior. Jde o křehké pacienty s polymorbiditou a polypragmazií. Veřejnost proto seznamujeme s konceptem frailty, jeho riziky a hodnocením. Jde o soubor symptomů a příčinných faktorů, jež vedou k tomu, že se jedinec stává rizikovým, snižuje se jeho funkční zdatnost, soběstačnost a adaptabilita, což vede k větší institucionalizaci a zátěži zdravotního systému jak v oblasti akutní, tak následné péče. Funkční zdatnost je takovým zlatým grálem geriatrie. Přitom syndrom frailty není ireverzibilní stav. Pokud detekujeme jeho příčinné faktory, mezi něž patří například psychická rozlada, depresivní stavy, demence či pády způsobené svalovou atrofií nebo medikací, můžeme jejich řešením navrátit pacienta do stavu pre-frailty nebo i non-frailty.

Jaká je role geriatra v multidisciplinárním týmu?

Geriatr je odborník proškolený ve výše uvedené problematice. Zaměřuje se na diferenciální diagnostiku a hledání příčiny zhoršení funkční zdatnosti. Jsme tu od toho, abychom pomohli praktickým lékařům, internistům i dalším kolegům. Je třeba vnímat, že geriatrie není „interna stáří“. Naopak se dá říci, že interna je jednou ze součástí geriatrie. Geriatr například umí nejen rozpoznat demenci, ale také určit příčinu zhoršené kognice a navrhnout opatření k jejímu zlepšení. Samotné označení demence je trochu nešťastné, protože takto jednou nálepkovaný člověk už je zařazen do kategorie pacientů, kteří například nejsou vhodní pro invazivní výkony. I z tohoto důvodu je velice důležitý právě koncept frailty.

Další významnou úlohou geriatrů je medikamentózní redukce. Jde o zásadní problém, který se nesmí v managementu zdravotní péče opomíjet. Polypragmazie je nešvarem dnešní doby. Nežádoucí účinky plynoucí z lékových interakcí přitom patří mezi nejčastější příčiny zhoršení stavu a úmrtí u seniorů. Následky nevhodné léčby se mohou projevit například v podobě závratí a pádů, v jejichž důsledku pacienti končí na traumatologii a zbytečně tak zatěžují systém akutní péče.  

Co váš obor aktuálně nejvíc potřebuje?

Potřebujeme více geriatrů a podporu od ostatních oborů. Musí vzniknout více geriatrických ambulancí, při lékařských fakultách by měly fungovat geriatrické kliniky. V oboru geriatrie by se měli vzdělávat i praktičtí lékaři a někteří specialisté. Nedílnou součástí toho je adekvátní ohodnocení geriatrů. Dále je třeba, aby byly nasmlouvány geriatrické ambulance. Stejně tak je nezbytné nesmlouvat geriatrickou péči v domovech pro seniory, které jsou přeplněny nejtěžšími pacienty neschopnými zotavovat se v domácí péči. Věříme, že na rozvoj geriatrické péče přispějí Evropské fondy. Geriatrická problematika je v centru zájmu evropské politiky, neboť kontinent výrazně stárne.

Starý člověk dnes koluje po všech odbornostech, přitom nedochází k požadovanému zlepšení jeho kvality života ani funkční zdatnosti. Potřebuje proto odborníka, který ho bude dlouhodobě sledovat a vracet do primární péče. Mezioborová spolupráce je pro nás opravdu klíčová, ale rozhodně nechceme praktickým lékařům pacienty přebírat. Geriatrie je takovým protipólem pediatrie – platí zde jiná pravidla diagnostiky a léčby, jež musejí reflektovat stav funkční zdatnosti jednotlivých orgánů. Neoddělitelnou součástí je i spolupráce s klinickými farmaceuty a agenturami domácí péče.

Jak má být geriatrická péče v ideálním případě organizována?

Geriatrické ambulance by měly selektovat pacienty, kteří potřebují hospitalizaci na geriatrických klinikách a v zařízeních následné péče tak, aby nedocházelo k přeplnění lůžkové kapacity. Systém akutních geriatrických lůžek by měl dále zajišťovat co nejrychlejší zvládnutí akutního stavu s tím, že po kompenzaci by měl následovat rychlý přesun do následné rehabilitační péče. V domácím ošetření by pak pacient měl být po nezbytně nutnou dobu sledován geriatrickou ambulancí a posléze předán zpět do péče praktického lékaře.

V současnosti to vypadá tak, že pacient je z nemocnice odeslán do domácí péče, rodina se zalekne, že například není schopen rehabilitovat z důvodu svalové atrofie, kontaktuje praktického lékaře a ten odešle nemocného na emergency, kde ho přijmou zpět k hospitalizaci. Tak vzniká koloběh, z něhož pacient nemá šanci vystoupit. Po druhé třetí hospitalizaci je už mizivá šance, že se dostane ze stavu frailty. Toto chceme změnit. Je třeba si uvědomit, že máme sice špičkovou specializovanou zdravotní péči, ale pacienti potřebují i dlouhodobou následnou péči – a ta je bohužel nedokonalá.

V neposlední řadě bychom se rádi věnovali preventivním projektům vedoucím právě ke zlepšení funkční zdatnosti a pokud možno k předcházení disability našich seniorů. Jedna věc je stále vyšší věk dožití a zvyšující se věková struktura obyvatelstva, druhá věc je ovšem kvalita jejich života i ve vysokém věku.

MUDr. Andrea Skálová
redakce proLékaře.cz